Registrace |  Přihlášení
nahoru
home
¬ Dojíme s vámi informace

Basinfirefest 2015

Black Abyss, Basinfirefest 2015
17. Červenec, 2015
Ve dnech 25. – 28. 6. 2015 se ve Spáleném Poříčí nedaleko Plzně uskutečnil již třináctý ročník populárního Basinfirefestu. Já osobně jsem se na této akci objevil už počtvrté.

PROLOG

 

Z Basinfirefestu se již pomalu, ale jistě, stává tradiční prodloužený víkend plný pohody, „rodinné atmosféry“, dobré muziky a parádní zábavy. Oproti masovým festivalům jako Votvírák nebo Masters of Rock, které také pravidelně navštěvuji, tvoří zajímavý kontrast, který lze brát stylem prodlouženého víkendu pod stanem za doprovodu príma hudby a dobrého moku.

 

I letos festival vsázel na zajímavá jména různých žánrů od punku či ska, přes hard rock, různé odnože metalu až třeba po hardcore kapely. Největší avizovanou změnou oproti předešlým ročníkům bylo postavení dvou pódií vedle sebe, z nichž na jednom vždy probíhalo vystoupení a na druhém příprava. Výsledkem pak byl plynulý sled koncertů bez překrývání, což samozřejmě znamenalo nižší počet kapel oproti minulým rokům.

 

Kromě zajímavých jmen z tuzemské scény mě samozřejmě lákala zahraniční uskupení v čele s kapelami Vita Imana, Dragonforce, Korpiklaani, Chrome Division či Ektomorf (a to se ještě na poslední chvíli několik dnů před festivalem omluvila Xandria). Ze všeho nejvíce jsem se však těšil na tu pohodovou atmosféru celé akce a na přátele z domovského stánku Maják.

 

DĚJ

 

Čtvrtek 25. 6. 2015

 

Naším dlouholetým zvykem je příjezd na místo den před zahájením celé akce. Basinfirefest jde nám a dalším nedočkavcům vstříc se zahřívacím večírkem, na kterém se v posledních letech pravidelně objevuje legendární Záviš. I kvůli němu jsme tedy zvolili tradiční čtvrteční příjezd. I v letošním roce se naše banda opět rozrostla o jednoho člena, a tak se již osmihlavé stádo vydalo vstříc novým zážitkům železnými oři Českých drah. Poslední článek přemístění veřejnou dopravou tvořil autobus, kterým jsme letos poprvé jeli z Blovic místo z obvyklých Nezvěstic. Díky tomu jsme vynechali loňskou hrůzu v podobě návštěvy restaurace Bon a zamířili rovnou do Poříčí do hotelu Ve dvoře. Zde jsme pojedli (za mě) výbornou krmi a popili velmi hnusné pivo v podobě Gambrihnusu 11°. Následoval přesun do stanového městečka, kde jsme rozbili tábor a následně jsme se opět po roce šli přivítat s tetičkou Ivou a dalšími členy personálu Kiosku Maják.

 

„Ashi sbírá maliny. Doufám, že se vrátí dřív, než skončí fesťák.“

Bára z Majáku

 

Po přivítání se konečně narazilo a začalo se hodovat na výborných pokrmech a především parádních Svijánkách. Odpoledne se rázem transformovalo v noc a byl tak nejvyšší čas zamířit do areálu na večírek pro nedočkavé. Ještě před tím jsem se však stihl setkat s hlavním organizátorem Pepíkem Bruhou a popovídat si o pozadí pořádání takovéto akce. Na příjemný rozhovor pak plynule navázal samotný večírek, jehož hlavní hvězdou byl nestor tuzemského pornofolku, mistr Milan Smrčka alias ZÁVIŠ. Letos dorazil sice bez Hagrida, ale i tak se z jeho vystoupení stal opět senzační zážitek. Hromadné pozpěvování a paření v zaplněném stanu Skutečné ligy stage jsme střídali s Jägermeisterováním na místním baru. K vystoupení Záviše lze snad jen poznamenat doporučení, že kdo jeho show ještě nikdy neviděl, měl by to v co nejbližší době napravit. Po parádním koncertu jsme s mistrem opět pořídili několik fotek a následně popíjeli až do hluboké noci. Z hluboké noci se najednou stalo ráno a já jako poslední Mohykán zachraňoval naši čest před stanem kamarádů z Poříčan s lahví Jima Beama. Kemp se již pomalu probouzel, a zatímco ranní ptáčata již vstávala, já šel teprve ulehnout…

 

„Ty vole, nebuď baba a pojď aspoň na chvilku na jednoho panáka…“

Zdeněk z Poříčan, ve 3 ráno

 

Pátek 26. 6. 2015

 

Po vydatném dvouhodinovém spánku jsem se pln sil odhodlal vstát a zamířit na základnu. První nemilou zprávou dne bylo oznámení o vyprodání životabudiče v podobě polévky. Druhou nemilou zprávou pak to, že ani startovací pivo, sprcha a snídaně mě neprobrala ze slušné kocoviny. A tak když jsem si kromě opice časem přivedl i (živého!) koně, přísedící přestali chápat…

 

První kapelou úvodního dne festivalu, na kterou jsme zamířili, bylo uskupení s názvem MATAHARI. Zpěvačku Žántí dobře znám z účinkování v Rockopeře Praha, kterou jsem v posledním půlroce pravidelně navštěvoval. Ani její domovská kapela nezklamala a působila živelným dojmem, přesně tak, jako zpěvačka samotná. Dalším navštíveným koncertem bylo ZAKÁZANÝ OVOCE. Tahle pop-punková formace razí formu vtipných textů, energického vstupování a jednoduchých rytmů, které dávají vzniknout solidním songům, které se líbí jak při poslechu v rádiu, tak i na živém vystoupení.

 

To už se ale blížil čas prvního zahraničního hosta, kterým měl být nově vzniklý projekt Terror Universal. Na jejich show jsem se celkem těšil, avšak již před zahájením festivalu bylo avizováno, že kapela bohužel nedorazí kvůli úmrtí v rodině jednoho z členů. Jako náhradník byla narychlo sehnána kapela BLACK ABYSS z Německa. Tihle power-metaloví veteráni letos slaví již 25. výročí a na jejich show byly zkušenosti znát. Především členy ZZ Top připomínající basák Felix Schurr dokázal bavit publikum a ačkoliv se jednalo o rychlou náhradu, v tuzemsku navíc málo známou, tak se kapela se svou rolí popasovala více než dobře a určitě nezklamala.

 

„Ach jo Kolinssi, jak to, že v jednu chvíli dokážeš párat podium motorovkou a blít do mikrofonu a za dvě hodiny zpíváš, že máš rád svařák…“

Kdosi

 

Prakticky neznámé němce vystřídala na druhém podiu tuzemská thrashová legenda DEBUSTROL v čele Kolinssem. Debustrol působí na scéně takřka již třicet let a za tu dobu si našla obrovskou základnu fanoušků napříč všemi věkovými generacemi. I na Basinfirefestu se sešlo hojné publikum, které s otevřenými ústy žaslo nad naprosto fantastickým koncertem. Debustrol jsem za živo viděl již mnohokrát, ale s klidem na duši mohu tvrdit, že snad nikde ne s tak čistým zvukem. Naprosto čitelné bylo každé brknutí do struny či každé Kolinssovo slovo. Z koncertu Debustrolu se tak stal jeden z předčasných vrcholů celého festivalu, který lze hodnotit jen v superlativech.

 

Po vynikajících Debustrolech přišla na řadu Hájíčkova skupina KRUCIPÜSK. I přes to, že jsem je kdysi měl velmi rád, tak v posledních letech se mi víc a víc vzdaluje.  Po několika písních jsem se tedy rozhodl odejít a přes osvěžení u tetičky Ivy jít nabrat něco sil ke stanu na večerní maraton.

 

Ten nám zahájil závěr SONIC SYNDICATE. Tohle švédské těleso mě příliš nenadchlo. O to víc mě však zaujala zajímavá stavba na druhém podiu, kde se chystala tuzemská stálice CITRON. Kapela vyzdobila stage poměrně slušnou scénou, které dominovaly dvě velké obrazovky. Za mikrofonem pak kromě navrátilce Fannyho Michalíka řádila také hostující zpěvačka TANJA. Je však celkem škoda, že na duet Už couvám nedošlo. Nejzajímavějším prvkem koncertu pak byla hesla při úvodním songu, která se objevovala na zmiňovaných obrazovkách. A tak hlášky typu „Každou vteřinou umírá na světě X dětí, každý den zahyne X lidí v důsledku hladomoru apod.“ střídala hesla jako „Bav se, užívej si…“ Nevím, jaký byl záměr, avšak skvělý kontrast s přítomným panem „Potratem“, který propagoval před branami areálu zákaz potratů pomocí velmi nechutného jednání, se přímo nabízel…

 

Po Citronech přišla na řadu další populární kapela, a sice ŠKWOR. Ač je nemám příliš v lásce, tak opět výborný zvuk mě donutil zůstat na celé vystoupení. Dav si jej evidentně užíval, a tak jedno z největších publik, které se na festivalu sešlo, sborově zpívalo většinu zásadních hitů skupiny. Škwory jsem si tedy poslechl celé, avšak u následujících HARLEJů jsem to již nedokázal. Tak nějak mám pocit, že je v poslední době přeHarlejováno a pořád se nemohu srovnat s tím, že současný zpěvák Tomáš Hrbáček mě prostě nebaví. Po nějakých třech písních jsem se tedy rozhodl odejít a zamířil jsem vstříc poslednímu pivku u tetičky Ivy. Zde jsme se kolem jedné ráno rozloučili a za zvuků Harlej 2 (WALDA GANG, který má alespoň koule a show) jsme ulehli do spacáků.

 

Sobota 27. 6. 2015

 

 

„Fajn, a co budeme dělat teď?“ „Teď? No dáme si rum…“

Z rozhovoru s Pánem vod rumu

 

Sobotní ráno bylo o poznání lepší, než to předchozí. Dlouhý a kvalitní spánek doplnila výtečná slepičí polévka a další pochutinky z Majáku. Nechyběla samozřejmě sprcha a ani keramika. Největším kladem však byl návrat ztraceného syna z let minulých v podobě Rumové víly Limpopa. Celé dopoledne se tak neslo ve znamení šílených historek, parádní zábavy a výborného pivka. Dopoledne se přehouplo přes oběd a na první sobotní kapely jsme zamířili až kolem druhé hodiny.

 

„Ty jsi z Moravy? Ty vole, já byl jednou ve Znojmě…“

Limpopo

 

O hudební start se postarala výborná partička FIVE O’CLOCK TEA. Z návštěv jejich vystoupení se už pomalu stává tradice a i letos skupina předvedla výkon, který nás zajisté přiláká i příště. Čaj o páté vyniká energickým vystupováním, zpěvnými a vtipnými texty, skvělým hudebním podkresem a hlavně parádní bezprostředností. Po sice krátkém, ale o to intenzivnějším vystoupení následovala hudba v rytmu ska v podobě THE CHANCERS. Nepříliš známá skupina v čele se zajímavou postavou v podobě britského zpěváka Simona Ruffskanka ničím zvláštním nepřekvapila, ale ani neurazila a předvedla standardní show hodnou svému žánru. Tím se pro nás brzké odpoledne uzavřelo.

 

Po svlažení krků na Majáku jsme před půl šestou zamířili opět do areálu. Za zvuků dunící Locomotivy jsme se pomalu, ale jistě začali připravovat na pompézní brajgl v podobě skupiny VITA IMANA. Tihle španělští blázni předvedli úžasnou show, kterou zpěvák podpořil nejen svým fantastickým výkonem na podiu, ale také před ním, když na férovku pařil během vlastního koncertu s fanoušky v kotli. Takhle energický koncert se vídá opravdu málokdy.

 

Zběsilou španělskou jízdu vystřídala poklidná česká klasika, a sice ALEŠ BRICHTA PROJECT. Skupina zahrála průřez Brichtovým životem, od absolutních novinek, přes projekty jako Hattrick či Brichtovu sólovou dráhu až po nějakou tu klasiku od Arakainu. Brichtu jsem viděl nesčetněkrát a snad nikdy mě nezklamal. I jeho vystoupení na letošním Basinfirefestu se zařadilo mezi vydařené a každého fanouška určitě potěšilo. Méně však asi potěšilo jednu členku naší bandy, která se celé odpoledne věnovala intenzivním studijním lekcím od mistrů Květáka a Pána vod rumu.

 

„Kolíne, Kolíne… Kurva, jak je to dál?“

Koroze

 

Výborný zvuk, který doprovázel prakticky celý festival, si vybral slabší chvilku v ten nejméně příhodný okamžik. Patrně melodicky nejvyspělejší kapela celého festivalu, britští DRAGONFORCE, se od počátku svého setu potýkala s problémy. Na několik málo minut musel být dokonce koncert přerušen, aby došlo k nápravě. Časem se nakonec vše vypilovalo, a tak i ostrovní hosté mohli nakonec odehrát svůj koncert důstojně. Naplno se tedy projevilo známé pořekadlo – výjimka potvrzuje pravidlo.

 

SSOGE jsme se rozhodli vynechat a načerpat trochu energie (čehož do této doby lituji) a jako další koncert jsme zvolili projekt zpěváka Dimmu Borgir Shagratha s názvem CHROME DIVISION. Tato heavy-metalová kapela měla na Basin původně dorazit již v roce 2014, avšak tehdy se nepodařilo vše dotáhnout do úspěšného konce. Letos tedy této švédské bandě patřil prestižní večerní čas, čehož skupina naplno využila. Jejich zběsilý rockec, ve kterém lze snadno nalézt inspiraci v Lemmym a jeho Motörhead, nenechal ani na chvilku nikoho oddychnout a společně s úderkou Vita Imana tak skupina předvedla patrně nejlepší vystoupení dne.

 

V programu dále následoval thrashový nářez DR. LIVING DEAD!, který jsme střídavě poslouchali od jídla, od pivníku, od kořalek či přímo z placu. Naše síly jsme však spořili na jednoho z headlinerů, a sice na finské folkmetalisty KORPIKLAANI. „Korpíci“ začali set songy z posledních alb, která jsem bohužel nějak zaspal, takže jsem z první poloviny koncertu prakticky nic neznal. Postupně se pak začalo vsázet na osvědčené pecky a v závěru samozřejmě zazněly i velehity jako Vodka nebo Wooden Pints. I Korpiklaani jsem viděl již po několikáté. Jejich vystoupení jsou vždy pohodová a zábavná. I letos tomu nebylo jinak, avšak zážitek z jejich koncertu v roce 2009 na Masters of Rock zůstal nepřekonán.

 

„Ty vypadáš jako Chorvat! Víš co je na Chorvatsku nejlepší? Ty vlny!“

Koroze

 

Závěr večera obstaraly dva úvodní songy od blackové legendy ROOT, po kterých jsme šli na poslední pivko na Maják. Sobota byla dlouhá a plná zajímavých vystoupení, a tak byl za doprovodu Bratrstva Luny nejvyšší čas ulehnout a načerpat síly na neděli. Ta totiž slibovala silný ska-punkový začátek!

 

Neděle 28. 6. 2015

 

Nedělní ráno bylo tradičně odstartováno na Majákovské základně obvyklou kombinací sprcha – polévka – pivo. Pro některé členy naší tlupy začal hudební program již před obědem, pro některé až po obědě a pro někoho dokonce až večer. Já se řadil do skupiny první, a proto jsem ještě před 12. hodinou vyrazil na kultovní ska-punkovou záležitost PUNK FLOID.  Energický a zábavný set měl vše, co správná show tohoto druhu hudby potřebuje. Škoda snad jen toho, že kapela dostala prostor pouhých 35 minut. Ani následující SKANDAAL nezklamal a pobavil. Ukázalo se však, že špička žánru je v tuzemsku přeci jen trošku dál.

 

Odpolední hodiny jsme trávili dojídáním a dopíjením našeho domovského stánku. Naše žaludky byly v průběhu celého festivalu řádně uspokojovány a myslím si, že i všechny majákovské potěšil fakt, že se nám podařilo „vybílit“ stánek prakticky kompletně. Nedělní odpoledne bylo ve znamení vystoupení kapel, které jsou v poslední době v Čechách velmi populární. Při cestě do areálu jsme sice ještě zachytili závěr vystoupení brazilské formace šílenců EMINENCE, ale náš cíl byl jiný, a sice DYMYTRY. Při jejich vystoupení jsem naplno využil výhod vyhraného VIP vstupu a koncert jsem tak sledoval z trošku jiných míst než běžný divák. Podařilo se mi pořídit i několik zajímavých obrázků a především nahlédnout na bouřící kotel z jiných, než zadních pozic. Dymytry zahráli set skládající se nejen z posledních desek, čímž mě potěšili. Ještě více mě však potěšila následující kapela, a sice metalová legenda TÖRR. Ota Hereš slavící padesátku to rozjel ve velkém stylu, Bart mu značně sekundoval a zazněly tak songy nejen zásadní pro kapelu, ale také pro celou metalovou scénu u nás. Skupinu jsem viděl již po několikáté a ani tentokrát nezklamala.

 

„Paní, paní, když ona mě Kačenka vůbec nemiluje!“

Limpopo

 

Ve zbytku odpoledne proběhlo loučení se základnou a do areálu jsme zamířili opět až ve večerních hodinách. Prvním cílem byla maďarská úderka EKTOMORF, která předvedla pravý a nefalšovaný bugr. Jejich nekompromisní a řízné songy odehrané v maximálním nasazení mě naprosto nadchly. Koncert strhl i většinu přihlížejících a v kotli se tak strhlo pravé a nefalšované peklo. Jestli má nějak vypadat pořádný vyrvál, tak přesně takhle. Na následné AGNOSTIC FRONT jsem se celkem těšil, ale zde při koncertu jsem se nedokázal naladit na jejich vlnu. Po zvukové a hudební stránce nemám co vytknout, ale štěkající lídr Roger Miret mi doslova nesednul.

 

Závěr festivalu pak obstarala dvojice tuzemských kultovních band Doga a Alkehol. První na řadu přišla DOGA, která předvedla na české poměry kapel obdobné velikosti naprosto nevídanou show, kterou zaskočila snad každého. Po zvukové stránce výborný koncert doplněný o parádní pódiovou scénu se dočkal i vtipné nadstavby při krátkém výpadku proudu. IZZI se zachoval jako pravý profík a publikum bavil vtípky, hláškami a následně pak i zpěvem s nefunkčním mikrofonem. Sečteno, podtrženo – vystoupení Dogy mě velmi mile překvapilo a takhle parádní závěr ocenilo i velmi početné publikum, které mě vzhledem k pozdnímu nedělnímu času, značně překvapilo.

 

Poslední kapelou letošního ročníku Basinfirefestu byla legendární partička ALKEHOL. Na Otovi bylo již velmi patrné, že slaví významné životní jubileum. Možná se také projevilo to, že to bylo pro některé členy již čtvrté vystoupení během nějakých 30 hodin, navíc spojené s cestováním přes prakticky celou republiku až z daleké Frýdecko-Místecké Vendryně. Ať byly důvody jakékoliv, Alkehol tentokráte nepředvedl svůj standard a „únava“ na nich byla znát. Ani to však nezabránilo přítomným fandům si koncert užít a společně pozpěvovat nesmrtelné alkeholovské vypalovačky.

 

S koncertem Alkeholu skončil i 13. ročník Basinfirefestu. Nám nezbývalo nic jiného než se přesunout ke stanům a pořádně se vyspat na dlouhou cestu domů.

 

Pondělí 29. 6. 2015

 

Budíček o sedmé hodině ranní byl předzvěstí rychlého balení, neboť po osmé na nás již čekala otevřená náruč tetičky Ivy. V kempu jsme odevzdali pytle s odpadky (škoda jen, že výběr začal až po osmé hodině, pro příště by bylo možná vhodné výkup pytlů zahájit trochu dříve) a naposledy jsme s plnou bagáží zamířili na Maják. Tam na nás už čekala snídaně v podobě rajské polévky, kávičky a posledních ovocných pivek. Následoval transport auty až na nezvěstické nádraží a poté několikahodinová cesta železným ořem. V Praze se odloučila moravská část bandy a do úrodných krajin nížinného Polabí dorazila naše sekce krátce po obědě.

 

EPILOG

 

Naše čtvrtá návštěva Spáleného Poříčí se opět vydařila. Počasí vyšlo náramně, složení kapel bylo pestré a zajímavé, zvuk byl po drtivou většinu akce parádní. Pomyslným vrcholem všeho je samozřejmě náš domovský Maják, který nám vytváří nejen skvělé domácí zázemí, ale hlavně je plný úžasných a milých lidí, na které se každý rok těším. Za to vše jim patří obrovský DÍK!

 

Kapel se podiu vystřídala celá řada. Nejvíce mě nadchla vystoupení skupin Chrome Division, Ektomorf, Vita Imana a Debustrol. Užil jsem si i spoustu dalších koncertů, jako třeba Záviše, Citrony, Dogu či Korpiklaani. Průběh akce se mi zdál bezproblémový. Nezaznamenal jsem žádný problém se security, znečištěnými WC apod. Také v kempu panovala uvolněná atmosféra. Lidí bylo viditelně o trochu více než vloni. Atmosféře také pomohlo nepřekrývání kapel a dvě podia vedle sebe. Negativ jsem letos odhalil pomálu, snad jen doba výkupu odpadků by mohla být větší a obsazení Skutečné Ligy zajímavější (i když chápu, že ta není v kompetenci pořadatelů festivalu). Škoda také toho, že se letos v areálu neprodávalo ovocné pivko.

 

Ve výsledku však pozitiva mnohonásobně převažují negativa. Po roce jsem se opět shledal s řadou přátel, užil jsem si bezva pohodový prodloužený víkend, viděl jsem řadu zajímavých koncertů a hlavně jsem se výborně bavil. Takže pokud okolnosti dovolí, tak se příští rok opět rád vrátím a užiju si již svůj pátý Basinfirefest!

 

P.S. Příští reportík bude o festivalu Masters of Rock 2015.

Záviš, Basinfirefest 2015
Dymytry + Törr, Basinfirefest 2015
Líbil se vám příspěvek? Ovidlujte jej a pomozte tak vyšlechtit!
Celkem hlasů: 342
Tisk Clanku
Autor:

Komentáře

Máte přesnější informace? Podělte se s ostatními zemědělci :-)
Líbí se vám komentář, nebo není dobře nadojený? Ovidlujte jej! (= líbí)

Poslat nový komentář

Odpovězte prosím na otázku. Na velikosti písmen nezáleží.

Rubriky

Úvodní obrázek
Slavnostní otevření budovy CEMS II, tedy Centra ek...
Úvodní obrázek
Lidem, kteří se rozhodli během pátku 18.8. a...
Úvodní obrázek
  Přinášíme vám rozhovor, který byl součástí Papír...
Úvodní obrázek
V pátek se areál za vlakovým nádražím Švihov otevř...
Šéfredaktor
Za dobu, co jsem v iZUNu, prošly komentáře na naše...
Úvodní obrázek
5. díl povídky z kampusu, kde veškeré podobnosti s...