Ve správnou dobu na správném místě

Na mé hromadě letáků na kurzy angličtiny, starých Meter, ForManů a Bravíček jsem v onu inkriminovanou chvíli našmátral nějaký studentský časopis. Na přebalu mě upoutala fotka Agáty Hanychové, která ve svých rukou plných mozolů od těžkého života v showbusinessu držela roztomilé dítko, kterému se v očích zrcadlila prostá otázka. Proč zrovna já? Titulka mě každopádně zaujala a tak jsem zalistoval a začetl jsem se do článku o budoucnosti studentů v jejich oborech. V tu chvíli jsem poznal, že jsem ve správnou chvíli na správném místě, neboť z obsahu tohoto článku bych se v jiném případě po....ral. V řádcích onoho odstavce jsem se dozvěděl, že absolventi zemědělských oborů mají tak nízké platy, že musí hledat práci jako taxikáři nebo uklízeči. To mě jako studenta České zemědělské univerzity docela nadzdvihlo (ale pak jsem musel zase usednout).

K článku bylo připojeno několik zajímavých tabulek, kde se mezi měsíčními mzdami právníků a programátorů předháněly desetitisíce se sto tisíci, a ve které už pro zemědělce nezbylo místo ani na nejposlednějším řádku. Článek zkrátka jasně přiměl všechny studenty práv a IT k hrdosti a k víře v pozitivní a produktivní budoucnost, zatímco všechny studenty zemědělských oborů odsuzoval tvrdě ke kýblu a hadru, v lepším případě k volantu a žlutému auťáku. Skvělá motivace. To všechno by ještě nemuselo být tak zlé, kdybych si tento článek přečetl na nějakém zapadlém blogu jakéhosi asociálního šprta, který po haldě naskenovaných grafů a přijatých nulových hypotéz měl potřebu vyslat nějaké statistické údaje do světa. Místo toho jsem se to dočetl v časopise, který mi byl při cestě ze stosedmičky vtisknut do rukou před mojí zemědělskou školou.

Nejen, že se vydavatel tohoto studentského plátku nestydí napsat, že studenti zemědělských oborů můžou jít rovnou na úřad práce a neztrácet svůj čas, který by mohli nahnat na taxametru učením, ale ani se nestydí cpát nám, budoucím „uklízečům“, tento osočující brak do rukou před branami naší Zemědělky.

Hlavní komentář k tomuto článku by mohl znít: „Těším se, až si ekonomové začnou počítat svůj hlad na procenta a advokáti se soudit o každé zrno“. Víte, tabulky jsou krásná věc, ovšem obilí se samo nezaseje ani nesklidí. Krávy se samy nepodojí a ani neporazí. Ta polystyrenová vanička s plátky masa, co se koupí v Albertovi, nevznikla z nějakého grafu, brambory nikdo nevysypal z diagramu, a i když jsou stoupající přímky a hyperboly opravdu fascinující, tak nenakrmí žaludek žádného člověka.

Pojďme si to říct na rovinu. Studujeme Českou zemědělskou univerzitu a jsme na to pyšní. I přes všechny tabulky světa milujeme hlínu, poctivou práci a jedině my nakrmíme všechny ty, kteří přes všechny křivky a paragrafy nezapomněli, co je hlad.

VK