X

Registrace |  Přihlášení
nahoru
home
¬ Hnůj Art

O čtvrtstoletí zpátky

16. Prosinec, 2017
party hard
Jaké to bylo před pětadvaceti lety? Jak moc jsme dobou rozmazlení a jak moc jsme zlenivěli? Jak se studovalo za dob našich rodičů?

Pomalu jsem otevřel oči. Už bylo světlo. Kolik je sakra hodin? Snad jsem nezaspal! Hledám svůj mobil pod polštářem, ale po něm ani památky. Rozhlédnu se kolem. Všechna elektronika je pryč. Žádný notebook, mobil, prostě nic. Vyběhnu na chodbu, běžím po schodech a řvu, že mě nějaký prevít vykradl. Všechno bylo staré, jak za komunistů. Něco tady neklape, něco je špatně. Zastavil jsem první dámu, co jsem uviděl a ptám se, jaký je rok. A jaké se mi dostalo odpovědi? Je rok 1992. Rok, kdy jsem ještě ani nežil a moji rodiče byli teprve na studiích.

 

Je to k vzteku. Dneska si mám zapisovat rozvrh. Rozvrh, který určí, jak následující semestr budu či nebudu moct žít. Normálně bych si to naklikal v klídku a teple domova, ale nemám notebook, nemám internet, nemám nic. No, co se dá dělat, zajedu do školy, že se tu stalo strašlivé nedorozumění. Zase na druhou stranu, nebudou si myslet, že jsem cvok? Že jsem se ze dne na den probudil o 25 let dříve? Nene kamaráde, tohle by nešlo, improvizuj, adaptuj se, překonej to. Buď jako Bear Grylls ve světě studentů.

 

Vpředu byznys, vzadu párty

 

 

Vybíhám tedy na autobus, s tím, že zajdu na studijní a zeptám se co a jak. Sice budu vypadat jako blbeček, ale aspoň se dozvím, jak se mám zařídit. Naštěstí pořád jezdí autobusy přímo do školy. Bohudík, jaká civilizovaná doba. Jsem naprosto ohromený dresscodem ostatních lidí. Samá džínovina, trička s názvy kapel jako Led Zeppelin, AC blesk DC, Motorhead, Nirvana, na tom buď kožená bunda nebo džíska, taky plísňáky. Dobrý, to se mi celkem líbí, až na ty kostkovaný, děsný svetry.

 

 

 

...není Google, není Primát...

 

Dorazil jsem na studijní a dozvěděl se děsivou věc. Dneska se zapisoval rozvrh, zapisoval se takovým zvláštním způsobem. Každé cvičení mělo tabulku s kapacitou a tam jste se museli napsat. Jenže jsem přijel pozdě, všechna kapacita na cvičeních, které jsem potřeboval k sestavení raketového rozvrhu, je zaplněná. Zbývají tedy jen cvičení, která jsou v úplně nejhorších časech. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, škola mi bude vycházet na každý pracovní den. Supr, k tomu ještě pětihodinový pauzy mezi cvikama. Nemá ani cenu jezdit domů, najdu si nějakou šlofíkárnu a budu se buď učit, nebo spát. Ber to pozitivně, chlape. Když už jsem u té představy učení, jak se budu učit? Vždyť není ani pořádnej internet, bože! Co mi pomůže, když není Google, není Primát, kterého bych nakrmil banány, a já si poznámky nepíšu?

 

Odchytím si jednoho studenta a nenápadně se s ním dám do řeči, co a jak při učení. Po krátkém rozhovoru na mě jdou mdloby. Co myslíte, že mi řekl? Mám nakráčet do knihovny s krosnou, napůjčovat si co nejvíce knížek, ať vhodných či nevhodných, a pak už jen zbývá doufat, že v té hromadě papíru najdu potřebné informace. Nebo varianta číslo dvě, můžu si najít nějakého šprtíčka a nakopírovat si jeho materiály. Prý je to ale velice nákladná záležitost a že si mám radši zajít do hospůdky. To se mi celkem líbí.

 

Uteklo pár měsíců a já se pomaličku začlenil do studentského života dřívějších dob. Nebylo to vůbec jednoduché. A myslím, že pro vás mám pár perliček, které stojí za zmínku. Jak jsem se zapisoval na zkoušky v mém „budoucím“ světě? Jeden klik a měl jsem termín. Když se něco změnilo, ihned jsem se ovšem dozvěděl, protože „internet“, že ano. A teď, když chci na zkoušku, musím se vždy uráčit vyrazit do školy, kde vždycky visí papír s kapacitou. Tam se musím zapsat a pak můžu přijít. Supr věc, že si můžete vymyslet pár falešných jmen, a zarezervovat si tím tak několik termínů na zkoušku. Ale horší stránka věci, povím vám o ní. Neuvěřitelně nesnáším ty vtipálky, kteří zaplní kapacitu se jmény, která ani neexistujou, a já na zkoušku nemůžu. Nebo prý jeden rozradostněný student, který udělal těžkou zkoušku, jednou připsal k tabulce s termíny další termín. Ten byl během pár hodin zaplněn zkouškolačnými studenty, protože termínů bylo jak šafránu. Nedokážu si představit, jak bych vystřelil z bot, když bych přišel na tu zkoušku a dozvěděl se, že se žádná zábava nekoná a můžu jet domů.

 

 

A víte, jak já teď musím předávat informace ostatním lidem, kteří jsou ode mě daleko? Je to smrt, vážení. Určitě taky znáte ten pocit, když uděláte těžkou zkoušku, zápočet, prostě cokoliv a najednou vás popadne neuvěřitelná touha zavolat svým životodárcům a vychválit se do nebes. Jenže je tu háček. Když si chcete někomu zatelefonovat, je pravděpodobné, že na poště strávíte celé dopoledne. Ano, musí se chodit telefonovat na poštu, když nemáte svůj vlastní telefon. A tam začíná opruz. Vyžádáte si meziměstský hovor (zajímavost: jsou jen trojmístná čísla!). Pak hezky čekáte na lavičce, botami vám prorůstají kořeny a zapouští se do podlahy, než se páni spojovatelé uráčí spojit váš hovor. Dále vás vyzvou, že váš hovor je připraven a že máte jít do kabinky číslo XY. A ne vždy se to podaří na první pokus. Samotné telefonování je velice krátké, poněvadž každou vteřinou vám naskočí účet. Za pár vět vás paní na pokladně stáhne asi o 15 korun, což je k nevíře, protože točenou Plzničku pořídíte za 5 korun. Bonus navíc, telefonování je jen pro movitější, pro ty, kteří mají doma pevnou linku, jinak se to dělá po neandrtálsku, vypíšete si srdíčko na papír a pošlete dopis.

 

V téhle době se na veřejnosti začíná představovat internet, ale jeho informační zásoba je téměř nulová. Bída, bída, bída. Když si chcete zpříjemnit večer a vypustit trochu páry, po zadání slovíčka „porno“ do vyhledávače vám vyjede tak málo odkazů, že je dokážete spočítat na prstech jedné ruky. Takže pro fajnšmekra jako já velice frustrující. Nezbývá tedy nic jiného než si stáhnout do zásoby nějaké fotečky dobových idolů. Taková Samantha Fox nebo Pamela Anderson? Andělé, kteří byli sesláni na zem. Jenže záležitost downloadu jedné fotky se protáhne až na 30 minut, a to ještě nemáte jistotu, že se spojení nepřeruší. Někdy to jde i na pátý pokus. Takže ještě že v novinových stáncích je tak velký výběr časopisů.

 

 Pamela Anderson

 

Když už jsem byl student jako brno, plně jsem se adaptoval, co myslíte, že se stalo? Probudil jsem se. Byl to jen sen. Tak dlouhý sen, děsivý. Koukám kolem sebe, mobil, notebook, všechno tu mám. Chopím se telefonu a vzápětí přečtu celý internet. Strávím u toho slušnou dobu a jen se koukám na kraviny, co sdíleli kámoši na fejsu. Hroznej zabiják času.

 

Když nad tím tak přemýšlím, doba, kdy naši rodiče studovali, nebyla vůbec lehká, pro nás nepředstavitelná. Rozhodně se daleko více naběhali, všechno vyžadovalo mnohem víc osobního kontaktu a neplýtvali tolik časem nad technologiemi. A tak si říkám, jak je to možné, že za 25 let je ten technologický pokrok takhle velký? V jaké době asi budou žít moje děti? A budou se mi smát, když jsem za mlada měl dotykáč?

 

 
Tisk
Autor:
Martin Liška

Komentáře

Máte přesnější informace? Podělte se s ostatními zemědělci :-)
Líbí se vám komentář, nebo není dobře nadojený? Ovidlujte jej! (= líbí)

ten playboy je super, táta má doma podobnou sbírku... mělo to svý kouzlo, jinak luxusní povídka. Konečně zas nějaká.

Roztomilé, ale hodně mimo. Plznička nestála 5 ale 15, pak šla cena zase trochu dolů.
https://www.lidovky.cz/foto.aspx?c=A141112_222838_moje-penize_sm&foto=ELE5734a1_pivo12cepovane1989_2013.png
Večer si běžný student toho moc na Internetu nezalovil, v roce 1992 bylo jako první sice připojeno ČVUT, ale použití rozhodně nebylo pro studenty po večerech
https://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv109/2000/xchlad.htm
Proč by někdo měl mít v roce 1992 tričko Led Zeppelin?
atd.

Vzkaz pro xyz:Proč tolik faktické kritiky?
Je to moc milé, rozvolněné čtení, které si nehraje na článek v odborném věděcké časopisu.
Přesto, jako pamětník, mohu fakta uvedená v článku potvrdit, byť neřeším, jestli byl rok 92 nebo 93. Dvanda za 5? proč ne v zaplivané čtyřce, minimálně jako lahvová...že internet nebyl v té době k dispozici pro zmíněné kratochvíle studentů?...ale kdeže:-) ....třeba natajnačku stažený obrázek Gillian Anderson (Akta X)...,kdo tu dobu zažil, tak ví..(ano, přiznávám, byl jsem v té době studentem zmíněné školy-zde trefa do černého:-))....triko Led Zeppelin v roce 92? I dneska bych si to triko rád koupil...

Ake kdeže...také takové doby pamatuju
v článku se hovoří o točené plzničce, to teda ani náhodou
ale i jinak
např. W3.11 byly nedříve v roce 1993
486DX2 od 94
samozřejmě triko mohl nosit každý, jaké chtěl a sehnal, ale L.Z. se pokud vím, rozpadli 1980, a že by zrovna počátek 90. let byla v oblibě jejich trika...atd....
prostě byla to doba, kdy začínal Internet a na zkoušky se zapisovalo na papír, to je fakt
ale to povídání kolem ....
vzdyt říkám, že to je roztomilé...

Poslat nový komentář

Odpovězte prosím na otázku. Na velikosti písmen nezáleží.

Rubriky

Samuel se v roce 2015 zúčastnil pěvecké soutěže Če...
Úvodní obrázek
Zmiňovaný institut sídlí nedaleko ČZU, hned u...
Úvodní obrázek
Čtvrtek, 2. listopadu 2017, 16 hodin, ČZU  
Úvodní obrázek
Drazí začínající zemědělci, jelikož jsme ještě ned...
Vstupenky na ZAHAJOVACÍ GALAVEČER
ZAHAJOVACÍ GALAVEČER proběhne 12. 2. 2018 od 19:00...