Historické okénko: Jak se uhlíř v očích knížete stal světcem

18. 01. 2016 0 0 Out of ČZU Zpět na Úvod

Víte, jak vznikl kostel sv. Matěje na Praze 6? Říká se, že strach má velké oči a takovýma velkýma očima uvidíme i to, co není. A když to nevidíme, můžeme si to vymyslet tak jako jeden knížecí sluha, který jednou dostal strach. Ale vezměme to od počátku, nebo spíš od toho nejzajímavějšího. S laskavým svolením autora knihy Tajemství pražských půlnocí aneb Strašidla a pověsti staré Prahy, Filipa Jana Zvolského, tu pro Vás máme lehce strašidelné a pohádkově krásné vysvětlení.

Kníže Boleslav si jednoho dne vyjel na lov a tu, když byli jeho honci hluboko v lesích a vedle něj stál jen jeho věrný, ale bojácný sluha, zjevil se na kraji mýtiny medvěd. Vztyčil se na zadní a dočista jako člověk došel až těsně ke knížeti, který se strachy nezmohl ani na krok. Medvěd zamručel a natáhl ke knížeti tlapu. Ne však tak, jako by jej chtěl drápem rozetnout vedví, ale spíš jako by od něj něco žádal. Kníže byl strachy dočista bez sebe, když tu se na pasece objevil jakýsi vousatý muž, přistoupil klidně k medvědovi, poplácal jej po rameni jako nejlepšího přítele a praví!: „Běž, běž huňáči, ať nepřijdeš o svůj vzácný kožich.“

Medvěd zamručel, stoupl na všechny čtyři a pomalým krokem za neustálého mručení se šoural kamsi do houští.

„Odpusťte mu vzácný pane“ rozhovořil se pak muž, když už byl medvěd z dohledu. „Utábořil jste se právě v místech, kde jsou pohřbeni ti, kdož popili kouzelného nápoje a tady medvěd rád zde trávívá svůj čas.“

„K…kdo jsi? A kdo...kdo že je zde pohřben?“ koktal kníže, když byl po chvíli schopen slova. „Inu jsem váš služebník Matěj. A zde leží družina Ctiradova, která popila Šárčin kalich hořkosti.“

„Kterak to víš, je to už mnoho let!“ podivil se kníže, ale muž jen pokrčil rameny a pravil: „Nikdo o zdejších krajích neví více než já.“ Pak se poklonil a zvolna odcházel tam, kam prve odešel i medvěd. Kníže poslal sluhu, aby jej sledoval, ale ten že se bál medvěda hned se vrátil a vymýšlel si: „Můj kníže, nemohl jsem jej sledovat, neboť jakmile zašel, šla za ním taková záře, že jsem málem oslepl. Jistě to byl sám svatý Matěj, který tě přišel ochránit před lítou šelmou.“

Kníže uznal, že to tak jistě bude a dal na místě vystavět kostelíček Svatého Matěje.

A onen muž? Inu, to byl uhlíř Matěj, vtipálek, co vychoval jednoho medvěda od medvíděte a ten mu byl věrný jako pes a mírný jak holubička. Když viděl vzácné pány, tropil si z nich žerty, ale netušil, že kvůli svým žertům bude muset svůj uhlířský milíř přestěhovat na druhou stranu rokle. Vždyť kvůli stavbě kostelíčka svatého Matěje nebylo možné v klidu pracovat, ani si po obědě odpočinout.