iZUN agent proniká na ČVUT. FELáci střeste se!

Cíl: České vysoké učení technické, Fakulta elektrotechniky

Příprava

První fází přípravy bylo hloubkové analyzování internetových stránek týkajících se této fakulty, která má podobnou pověst jako matfyz. Studenti ponoření do hlubokého soustředění a přemýšlení o problémech tranzistoru. Nudné internetové stránky a ještě nudnější FB. První zajímavá věc přichází v kalendáři akcí na stránkách FELu. Mezi soutěží v programování a hovory s děkanem jsem objevil zajímavou přednášku na téma: Jak si dojít v kosmu na toaletu. Věnovanou kadění v kosmu.

Na servru youtube.cz je zase k vidění žonglovací robot, kterého místní elektroumělci stvořili. Schválně, jestli by to zvládl i s malými psíky.

Kontakt informátora

Přihlašuji se na můj fiktivní QIP účet a kontaktuji informátora. Přikládám záznam z konverzace. (Sobota 20:09)

Agent

Zdravím. Jak se daří? Co zrovna děláš?

Informátor

Snažím se o simulaci makrobuňky v matlabu.

Agent

WTF? Jaké buňky? Cože?

Informátor

...vysílač v GSM...

Agent

Aha. Potřeboval bych informace....

Kontrola výbavy

Obhlédnutí terénu

Do areálu ČVUT v Dejvicích jsem dorazil busem s dvacetiminutovým zpožděním kvůli zácpě (na poslední misi jsem jedl 2 dny jenom sušené maso). Celým komplexem budov prochází silnice vykládaná po stranách auty a uprostřed osazená rozpadajícími se lavičkami, které byly obsypány studenty v levných bundách a s mastnými vlasy. Budova po pravé straně, z jejíchž vysokých stěn opadávala omítka, vybudovaná ještě za krále Klacka se tyčila do výšky šesti pater. Roští, keře a stromy ji již pomalu začaly pohlcovat stejně jako její okolí. Slovy Raymonda Chandlera, budova sama by zklíčila i racka chechtavýho. Marně jsem přemýšlel za co a hlavně komu se ten architekt chtěl pomstít. Fakulta FEL sídlící společně se strojárnou uvnitř komplexu vypadala zvenku dost nehostinně. Nádech, zklidnit tep, nasadit felácký nepřítomný výraz a infiltrace může začít.

Přijde felák do fotolabu:
  "Potřeboval bych vyvolat fotky."
  "9 na 13?"
 "2 541 865 828 329. Proč se ptáte?"

Průnik

Infiltrace do prostor budovy bez problémů. Žádné turinkety ani ostraha, jen stařík se zabořenou tváří na obrazovku s AZ kvízem. Interiér tohoto místa nebyl daleko od představy, kterou jsem si udělal ještě zvenku. Vitríny se zaprášenými exponáty, kachličkové mozaiky na zdech a rotující výtah páternoster. Očima vyhledávám dveře s nápisem WC. Ověřuji teorii, podle které jsou na školách s nápaditými lidmi záchody počmárané a popsané vtipnými hláškami. A taky na mě jde druhé kolo toho sušeného masa. Jak jsem tušil, kabinky jsou plné místní osobitosti.

Vítáme vás, posaďte se u nás. A až se zase nadzvednete tak se zase rozhlédněte. Čisto-li je po vás

Hulte a bude Vám vyhuleno

A dokonce i hláška nějakého studenta z VŠE a jeho poznámka o komunisticém paneláku bez bab. Nebojte VŠE, taky se na vás dostane.

Je čas na průzkum dalších pater. Přistupuji k „nekonečnému“ výtahu a nesměle naskakuji. Dalších 30 minut je mise zdržena mou neschopností vystoupit.

Konečně se z toho pekelného stroje vymotávám a mířím k bufetu. Cestou procházím mezi sedícími pobledlými tvářemi zabořenými do notebooků. Ještě že jsem se na situaci připravil a několik dní jsem si nemyl vlasy, abych splynul s prostředím. Míjím centrální uzel celé kabelážní  infrastruktury budovy a váhám stisknout neoznačený vypínač pod smotkem. Nakonec prstem stiskávám a celá budova se ponořuje do tmy. Ve stínu mizím z místa činu. V přikrčení se ve druhém patře dostávám k nevšedním dveřím. Měří maximálně 70 cm na výšku a cedule po straně oznamuje: Katedra permoníků a trpaslíků.

Katedra permoníků a trpaslíků. Vedoucí katedry Doc. Ing. Bedřich Štístko Ph.D

Felák je chytrý a krásný.
Felačka je také chytrý.

Procházím dlouhou chodbou plnou prosklených výkladních skříní s písty, ozubenými koly, milionem pružin, elektronkami a přicházím k centru místní budovy. K bufetu. Několik feláků zvedá oči od svých displejů a já tuším, že jsem prozrazen. Suverénně přistoupím k pultu a nahlas řeknu „Jako obvykle. Pivo a párek,“ nenápadně kontroluji situaci a místní opět zabořují pohledy do tabulek, grafů a „wowka“. „Mám vlastní půllitr,“ oznamuji obsluze. Sahám pod sako, odjišťuji sklenici a vytahuji půllitr ČZU. S nejistým pohledem ženská za kasou sklo přebírá a točí do ní pivko.

Ok. Jsem posilněn a připraven na největší HC přednášku z Matiky I. Vcházím do přednáškové místnosti. Slabé osvětlení doplní občas probliknutí zářivky. V sále se všichni snaží maximálně soustředit na látku, až slyším, jak se jim v mozku  synchronizují takty CPU. Dnešní téma Logaritmizace exponenciálních derivačních matic. Nad zavařujícími se hlavami studentů se vznáší beznaděj a nepochopení. Někteří ještě dopisují třetí řádek na dvoukřídlé tabuli, když profesor začne řádek mazat a přepisovat dalším zápisem. V průběhu přednášky se několik studentů zvedne a deprimovaně odchází. Jiným padá nejdřív brada a pak celá hlava do dlaní. Nevěřícně zírám na znaky a ani se nepokouším chápat, když v tom se ke mně přikloní felák odvedle a ptá se mě:„Nevíš, jak přišel na tu třetí derivaci ve jmenovateli mocninného zlomku?” Chvíli na něj zírám a odpovídám: „Na tohle nás ve výcvikovém táboře nepřipravovali.” Otočil se a nechápal dál.

Během pár minut téhle vymejvárny jsem zestárnul o rok a půl. Zvedám kotvy, blahořečím profesora Trcha z TF a vyrážím do místní menzy. Do té, kterou každý den studenti ČZU jedoucí z Dejvic autobusem míjí po levé straně. Dnešní nabídka? Jelení ragů, nějaké těstoviny a elektronkové rizeto. Dávám si hranolky s kuřetem. U kasy vidím pípu a automaticky vytahuju půllitr. Ženská za pokladnou nevěřícně civí. „To máte vlastní půlitr?” „Samozřejmě.“ Odvěcuji a už se mi do něj točí místní Budvárek. Jídlo za moc nestojí. Kuchařovi evidentně ujela přepravka se solí. Pásovec by zde asi taky moc nepochodil. Nemají tu odkládací pásy, nýbrž točny s držátky na tácy. Dokonce je zde i akvárko s rybkami. Když by vám asi porce nestačila.

Po jídle se vracím na fakultu, abych vyzvěděl, kam místní počtáři chodí na pivko. Mířím k hloučku feláků a ptám se, kam se tady dá zajít posedět a popít. Koukají na mě jako na blázna a krčí rameny. Obejdu tedy další čtyři studenty. Výsledek stejný. Až ten pátý mi konečně doporučí nedalekou hospodu a trochu vzdálenější Budvarku (asi byl ze strojárny).

Cestou z budovy cejchuji dveře fakulty iZUN agentskou značkou „iZUN agent byl zde“ a mizím do nejbližší doporučené nálevny. Řezaný do mého půllitru. To si nechám líbit. Obsluha fajn, ale na nějakou velkou zábavu to tu nevypadá. Studuji Techmagazín, který jsem si na felu vypůjčil, a po posledním loku se přesouvám na Budvarku, kde po deseti kouscích ukončuji misi a kráčím psát tuto zprávu.

FEL ČVUT je tedy za námi. Příště si vezmu na paškál Vysokou školu ekonomickou. Uvidíme, jaké šokující informace se o kravaťácích dozvíme.