Kalební týden je fuč. A jaká byla vaše kocovina?

Už když jsem poprvé četl článek o "kalebním týdnu" (a dával některé ty akce do kalendáře), tak jsem věděl, že to bude náročné. A nespletl jsem se. Nevím, jaké bylo vaše skóre ohledně večerů na akcích a večerů strávených svědomitým učením, ale v mém případě to bylo 3:2. A to jsem ty dva dny téměř prospal.

Pondělí

První školní říjnový den byl pro celou zemědělku velkou slavností. Slovy filmového fandy by se dalo říct, že to byl „Den, kdy se ČZU zastavila“. Ministr školství, premiér a všichni rektoři českých vysokých škol přijeli na naši univerzitu, kde spolu s celou akademickou obcí odstartovali nový vysokoškolský rok, a zároveň poblahopřáli ČZU k šedesátému výročí samostatnosti. Jak už to bývá, po slavnostní ceremonii následovalo velmi příjemné pohoštění. Jeník i vínko, řízečky, zkrátka idylka. Po startu zpět v areálu jsem se stal učebnicovým případem ČZU Go! efektu a nemohlo to skončit jinak, než na JIHu.

Pozn. red.:ČZU Go! efekt je opakující se situace, kdy vás při průchodu areálem zdraví každý druhý člověk, protože jsou najednou všichni z goučka.

Úterý

Vzbudil jsem se během časných ranních hodin. Asi ve 14:00 a vyrazil do školy. Cestou areálem jsem potkal několik stejně vypadajících lidí jako já, už na dálku jsem je upřímně politoval. Když mě ze sto sedmičky nesl proud studentů, příhodně se mi vybavila akce, na kterou jsem se večer chystal. Proudy 2012. 1. multimediální festival v ČR.

Během cesty v osm večer na Jižní Město se mi vybavovaly scény z filmu Černobylské deníky. Když plný autobus plachtil mezi letitými paneláky, tak jsem se opravdu obával, kde skončím. Když jsem však dorazil, byl jsem hned klidný. Obří stage, světla, stovky lidí a kapela nakládající decibely na pokyvující hlavy davu. Byl jsem zde správně. Atmosféra byla dost dobrá, stánky s jídlem taky. Dost mě však zklamalo slavnostní rozsvícení „Proudů“. Rektoři největších pražských univerzit zvládli vše na jedničku. Každý z nich měl symbolicky rozsvítit jeden proud světel a spolu s posledním kabelem se měly rozsvítit všechna světla a začít videoprojekce na stěny panelových domů. Že se rozsvítí několik vánočních řetězů s modrými světýlky jsem opravdu nečekal. Nicméně projekce do vodní stěny neměla chybu. Věřím, že jedinci z davu vonícího trávou z toho měli „nevyhulitelný“ zážitek.

Zrovna když to rozpalovali Skyline, tak jsem zapadl do několika stanů, prošel několik stánků a najednou... jsem usínal ve vlaku domů. Co se stalo mezi tím nevím, ale stejně, co si nepamatuju, to se nestalo.

Středa

PSH to rapují dobře. Nejdřív je trénink, potom ženy a show. Středeční ráno bylo ve znamení dvou kafí a pak už jsem plný energie frčel na ČZU. Pokud se to dá říct o autobusu, který jede do kopce 15 km za hodinu. Už v Dejvicích jsem zpozorněl při neustále se opakující otázce, která přicházela z různých koutů davu. Jdeš večer do Futura? To se šeptalo i celou ČZU a když jsem do Futura večer dorazil, bylo jasné, že většina odpovědí na tuhle otázku byla „Jasněéé“. Když se klub naplnil a jakmile se všichni goučkaři poobjímali, popili a zavzpomínali, nastala chvíle pro slavnostní zahájení školního roku. Toho se ujal náš rektor prof. Ing. Jiří Balík, CSc. Rozburcoval dav a všem popřál hodně úspěchů do studentského života. Pak se strhla nefalšovaná zemědělská párty. Bek Ofis roztančili všechny goučkaře, kteří během hopsání do rytmu vzpomínali na poslední den svého turnusu, kde tato kapela ukončovala jejich pobyt. Hit Náhradník pak opakovali hned dvakrát, aby tancechtivé publikum uspokojili. Samozřejmě jsem nemohl být nikde jinde, než v kotli pod pódiem. Charlie Straight pak tempo udrželi a až skoro do půlnoci nás drželi v rychlém tempu popové muziky. Tu pak vystřídal DJ.

Nový rok jsme myslím otevřeli velmi úspěšně. Až do časných ranních hodin zněly Futurem basy a neúnavní zemědělci předváděli na parketě všemožné kreace. Možná jsem tam byl s nimi, už nevím. Po třetí hodině jsem se vydal na cestu noční Prahou směr McDonald, Masaryčka.

Ráno se mi po třech neúspěšných pokusech vstát nakonec podařilo zvednout se konečně z postele. Mozek začal načítat dění z minulého večera. Marně. Nejistá cesta do sprchy a pohled do zrcadla. Běs. Nevím proč, ale v hlavě mi zněla písnička od Kabátů:

Až po několika telefonátech zúčastněným přátelům jsem se dozvěděl, jak vše proběhlo. Pokud jste tam byli, tak víte. Pokud ne, tak věřte, že jsem rád, že to nevíte.

Co dodat? Zkuste mě doplnit vy. Co si pamatujete z akcí? Jak se vám líbily a jaká byla podle vás nejlepší akce prvního týdne?