Registrace |  Přihlášení
nahoru
home
¬ Slovo Šéfredaktora

Končící šéfredaktor Jakub Kopecký: Každý si musí to své vajíčko najít sám

27. Červen, 2015
Úvodní obrázek
Je to přesně dva roky, kdy jsem seděl na Céčku a proti mě seděl jeden z redaktorů iZUN, Adam Valečka, který mi ku příležitosti mého odchodu ze studentského života a šéfredaktorského křesla pokládal otázky. A zrovna tak se teď v té samé hospodě, která je s historií iZUN spjata tak úzce jako pivo s chmelem, chystám položit otázky Jakubu Kopeckému. Mému kolegovi, bývalému zástupci, současnému šéfredaktorovi a dobrému příteli. Ve funkci šéfredaktora je druhým rokem a mnohokrát dokázal, že jeho studentské srdce bije pro iZUN a ČZU silněji a rychleji než motor plně naložené a z kopce rozjeté 107čky.
Ušní známka zpovídaného

Jméno: Jakub Kopecký

Povolání:   Šéfredaktor iZUN.eu 2013 - 2015

Krátký životopis:
Jakub Kopecký, čerstvý inženýr, nastoupil do redakce iZUN.eu ve druhém ročníku a během studia Informačních technologií na PEF se z redaktora vypracoval na zástupce šéfredaktora a nakonec i šéfredaktora. Jeho zemědělské srdce bylo a bude inspirací pro nás pro všechny z redakce.

Letos to jsou čtyři roky, co odešel šéfredaktor a zakladatel iZUN Jirka Opletal, a dva roky od chvíle, kdy jsi přebral funkci šéfredaktora po mně. Myslíš si, že 2 roky je něco jako životnost šéfredaktora iZUN?

Myslím, že ty dva roky je ta maximální perioda, kterou může šéfredaktor v iZUN strávit. Sám na sobě cítím, že ty dva roky jsou akorát. Osobně už jsem dosáhl v iZUN prakticky všeho a také samotný iZUN potřebuje nový náboj a pohled někoho jiného. Někoho s novým a svěžím nápadem.

 Pamatuji si, že v rozhovoru jsem já tehdy uvedl, že jsem se věnoval iZUN 8 hodin denně, někdy i víc a Ty jsi mi to moc nevěřil. Jak to nakonec dopadlo? Kolik hodin jsi denně věnoval iZUN Ty?

 

Kubovo zamyšlení vyruší číšník, který se nás ptá, co si dáme. Jelikož nemají Jeníka, objednáváme jedenáctku a Plzeň a konverzace pokračuje.

Samozřejmě si na to vzpomínám. Tehdy mi to přišlo jako dobrý vtip, protože 8 hodin mi přišlo hrozně moc. Zpětně musím říct, že je to možná i málo. Někomu by se to mohlo zdát jako nesmysl, ale já jsem iZUN věnoval všechen volný čas a leckdy šla do pozadí škola i moje další aktivity. Takže těžko odhadnout, kolik času to bylo, ale myslím, že víc.

Na stůl číšník staví dvě orosená a hned se nám pracuje o moc lépe.

 

Jak to zvládala Tvoje přítelkyně?

Je pravda, že jsme se dali dohromady v období, kdy jsem začal dělat šéfredaktora a nebylo to a není to se mnou jednoduché. Já osobně bych se sebou nevydržel. Jelikož neumím moc odpočívat, tak ty společné chvíle, co jsme spolu trávili, jsem se snažil nemyslet na práci, ale šlo to velmi těžko. Takže telefon pořád po ruce a vždy se vyskytl nějaký problém, který potřeboval rychle vyřešit. Takže jsem ho rychle řešil. Samozřejmě, že jsme kvůli tomu měli tu a tam nějaký ten spor.

Jak se říká, za každým silným mužem stojí ještě silnější žena, která ho podporuje. A na to se napijeme. Zvedáme číše výše a s krásným cink připíjíme na ono historické moudro.

Nejlepší komentář

Každopádně jsi během těch dvou let iZUN posunul o pořádný kus dál. Na jaké 3 projekty jsi nejvíc pyšný?

iZUN jsem v roce 2013 převzal už s rozjetými projekty, jako je jeho papírová verze, Průvodce po ČZU nebo iZUN kalendář, na které jsem se snažil navazovat. Pokud bych měl říct 3 projekty, tak první by byl určitě iZUN kalendář, který si troufnu říct, že jsme posunuli za ty dva roky o pořádný kus dál. Pod vedením Honzy Rajtra jsme se v našich podmínkách dostali prakticky na profesionální úroveň, čemuž odpovídal čas strávený realizací - tři měsíce volného času. Strašně rád na tu práci s tím týmem vzpomínám. Také ohlasy od vedení univerzity i studentů byly skvělé.

Ten druhý projekt je Zahajovací párty, kterou jsme loni měli možnost poprvé uspořádat. Tehdy se pan rektor rozhodl, že by chtěl změnit koncept „uvítačky” a oslovil iZUN, zda bychom to pro něj neudělali. To mě samozřejmě velmi potěšilo, výzvu jsem přijal a dali jsme tomu takový nový svěží iZUN pohled. Prostory v ROXY jsme naplnili do posledního studenta a celá akce se velmi vydařila. I díky tomu se zase iZUN dostal více do povědomí studentů a stoupl i v očích rektorátu.

A za třetí bych chtěl říct, že jsem hrozně hrdý na lidi, kteří pracují v iZUN, protože je to baví. Ať už si chtějí něco dokázat, nebo se chtějí posunout někam dál. Není podřadná práce dělat něco zadarmo a to my děláme, ačkoli si spousta lidí myslí, že nás platí univerzita. My jsme od univerzity žádné peníze na činnost nikdy neměli a všechno jsme si získali od sponzorů a od partnerů. Ale nikdy nic z toho nešlo na platy nebo jakékoli odměny. Takže já jsem pyšný na lidi, kteří to nedělali pro finanční ohodnocení, ale pro svůj rozvoj.

Jakub Kopecký, rozhovor s odcházejícím šéfredaktorem na Céčku  

 

Když bys měl říct tři věci, které Ti působení v iZUN dalo, co by to bylo?

Když jsem nastupoval, tak bych asi nevěřil, jak těžké je pracovat s lidmi, jak těžké je řídit nějakou skupinu lidí, protože každý má samozřejmě nějaký svůj názor a svoje potřeby. Je to velmi složité, ještě když je nemůžete finančně motivovat. Je tedy třeba jim předat zapálení, aby ty věci dělali pro sebe. Takže práce s lidmi.

Druhá věc je, že jsem si rozšířil obzory v moha oblastech. Focení, grafika, event management, psaní, zkrátka jsem přičichl k různým oblastem, což mi dalo takový komplexní rozvoj, takže jsem si hodně rozšířil záběr.

Třetí věc... Získal jsem neskutečné množství kontaktů a přátel. Vždycky jsem věděl, na koho se můžu obrátit nebo kdo mi s tím a tím problémem může pomoct.

iZUN byl první informační portál, který v ČR zavedl otevřenou žurnalistiku. Jak hodnotíš tenhle směr po dvou letech provozu?

S konceptem otevřené žurnalistiky přišel ještě kdysi první šéfredaktor Jirka Opletal. Vysvětlil nám, že to bude skvělé, báječné a že se toho všichni hned chytnou. Všichni budou sdílet své nápady, aktuality a všichni budeme jedna velká komunita na ČZU. Já to hned na začátku přijal, ale už tehdy jsem to bral s rezervou. S odstupem času vidím, kam jsme se posunuli a je třeba říct, že ne úplně všechno vyšlo. Ne všechny prvky se v našem univerzitním rybníčku uchytily. Těch faktorů, proč to nevyšlo, je samozřejmě víc. Naší chybou asi bylo, že jsme k tomu tu komunitu nedokázali strhnout. Potenciál tu určitě je a některé prvky budeme dál používat, ale nemáme bohužel dostatečné kapacity, abychom se tomu i nadále naplno věnovali.

Jakub Kopecký, rozhovor s odcházejícím a přemýšlejícím šéfredaktorem na Céčku

Jaká je současná vize? Na co se můžeme na našich milovaných zeleno bílých stránkách těšit v následujícím roce?

S tou vizí by měl přijít nový šéfredaktor. Já jsem se hlavně snažil v iZUN vytvořit systém, aby byl každý nahraditelný. Pokud něco až příliš stojí na lidech, tak to musí jednou s těmi lidmi logicky také skončit. Pokud ale vytvoříme systém, ve kterém budou všechny články řetězu vědět, co mají dělat, tak je daleko jednodušší ty osoby nahradit. Takže jsem se snažil vybudovat systém, se kterým to bude i nadále fungovat. Budoucí šéfredaktor tedy bude mít něco, od čeho se může odpíchnout, a pak je už jen na něm, jak moc díky němu iZUN rozkvete. Vize by tedy měla zůstat taková, že jsme stále nezávislé médium a měli bychom zůstat třetí autoritou, která je mezi univerzitou a studentem. Upozorňovat na problémy a být stále objektivní.

iZUN pro své členy pořádá teambuildingové akce. Vzpomeneš si na nějaký nezpomenutelný zážitek z těchto akciček? 

Většinou nevzpomenu. (smích) Spíše z vyprávění těch, co to zažili až do konce. Poslední společný teambuilding v našem pivovaru s panem Chládkem pro mě skončil už v půl desáté. Byl na Vánoce a bylo to spojené s vánoční besídkou. Problém byl v tom, že my si v redakci hrozně rádi dáváme dárečky a ty jsou většinou tekuté. No a nikdy s nimi nikdo neodchází domů... Takže kombinace, pivo, víno, medovina, rum, zelená, vodka, slivovice - to často končí různě. Tak nějak to skončilo i tehdy. Prý...

Nezávislost, zážitky, objektivita

 

   

Kampak povedou Tvé další kroky? Půjdeš cestou žurnalistiky, nebo IT?

To, kam půjdu dál, nechávám otevřené. Udělal jsem teď inženýrské státnice a od té doby pokukuju po něčem zajímavém. Jelikož se nebojím nových výzev a rád se učím nové věci, tak jsem připraven na vše. Nějaké kontakty se mi podařilo získat, tak uvidíme.

Jak to bude s Tvým dalším působení v iZUN? Odcházíš definitivně?

Já v iZUN budu působit i nadále, budu novému šéfredaktorovi zatím při ruce. A je tu i pár projektů, které bych si chtěl dotáhnout. Takže moje angažmá v iZUN určitě úplně nekončí.

Chtěl bys něco vzkázat našim čtenářům a studentům?

Aby se nebáli vyjádřit vlastní názor. Většina lidí se bojí vyjádřit svůj názor veřejně. To je škoda. Vysokoškolský student by se určitě měl dokázat vyjádřit a nebát se reakce ostatních. Stádo je hezká věc, ale vždycky ten chod posouvají vpřed Ti jedinci, co se za svůj názor nestydí a umí se prosadit.

Pohled redaktora

Kubovi děkuji nejen za rozhovor a příjemné posezení nad pivkem, ale i za perfektní práci, kterou za dobu svého dvouletého působení odvedl. iZUN za jeho panování posunul o pořádný kus dál a věřím, že i nadále bude objektivním, recesivním a respektovaným studentským médiem psaným studenty pro studenty. Přeji mu hodně štěstí do budoucího života.

Jaká jsou tři slova, která se ti vybaví, když se řekne iZUN?

Nezávislost, zážitky, objektivita.

Jaký je tvůj názor na klecový chov drůbeže?

Já už jsem na to odpovídal a můj názor je stále stejný. Všechno je odraz společnosti. Když jdete do obchodu a vidíte, že lidé hledají to nejlevnější a jdou po ceně, tak je jasné, že aby byla poptávka uspokojena, nemůžeme chovat slepice v místnostech 3 krát 3 metry. Naše rodina bere vajíčka od soukromých chovatelů, ale zkrátka záleží na každém, kde si to své vajíčko najde.

Komentáře

Máte přesnější informace? Podělte se s ostatními zemědělci :-)
Líbí se vám komentář, nebo není dobře nadojený? Ovidlujte jej! (= líbí)

Užasl jsem nad článkem k přenosu energie na dálku v čísle 4/2017, str. 10. Autor si očividně plete elektromagnetickou indukci (rezonanční vazbu mezi LC obvody, dvěma cívkami, s převládající magnetickou složkou) s nukleární magnetickou rezonancí (NMR, MRI).

U prvého jde o elektromagnetické vlny jako u vysílačů (v blízkosti velmi výkonných vysílačů si mladí vojáčci hrávali s kradením výkonu na poučtění zářivek, zapalovače cigaret...).
Jde o dva rezonancni elektricke obvody, které jsou vhodnou polarizací, (jádrem osou nebo osami víceosých cívek), na sebe navazbeny. Připomíná to principem vysokofrekvenční transformátor nebo cívky provedením připomínají vysílač a přijímač pro oblast VLF elektromagnetických vln (ponorky apod, na úplně jiném konci frekvenčního pásma). Elektrický proud u přijímače vzniká indukčním zákonem nikoli zdrojovým rezonátorem magnetického pole, jak autor uvádí. Taktéž jazykově je nevhodné "přenášet kW na vzdálenost" , ale přenášíme energii - nikoli výkon. Vhodnější je "Sestava umožňuje na dálku napájet spotřebiče příkonu 1,8 kW na vzdálenost...

U nukleární magnetické rezonance (NMR, MRI)dochází ke stínění jaderného spinového magnetického pole elektronovým obalem tvořícím vazbu molekuly (často organické).
Spiny usměrníme velmi silným magnetickým pulsem (pouze hrana pulsu má spektrum v rádiové oblasti) nebo stejnosměrným magnetickým polem a v součinnosti s vysílaným elektromagnetickým polem v radiové oblasti MHz dochází k rezonanci s hladinami magnetického momentu jaderného spinu. Jádro opětovně elektromagnetické pole vyzáří.

Elektřina se nikde negeneruje, nedochází k ionizaci ani ke střádání náboje (jako u chemické baterie, van de grafova generátoru, piezo, fotovoltaiky).

Rezonancí je tu souhlas energie přijímaného elektromagnetického pole z cívky a energie štěpení hladiny jaderného magnetického momentu, řešení rovnic náhle obživne -dostane imaginární složku s poločasem života hladiny, opět se vyzáří přijatý elektromagnetický puls, ale je selektivně tlumen elektronovým obalem. Samotný elektromagnetický puls obalem nepohne, nedojde k elastickému rozptylu s předáním významné hybnosti (zahřívání).

Proč to nemůže fungovat?
Jádro ale po přijetí a vyzáření radiofrekvenčního elektromagnetického pulsu nerozhýbe elektronový obal, který by sloužil ke generaci elektrického proudu volnými nosiči, nedostane mechanický impuls (prakticky "žádný"), který by v adiabatickém přiblížení přímo přemodeloval elektronový obal nebo roztrhal molekulu na ionty sloužicí k vedení proudu.
Jde o pouhé štěpení energetických hladin jaderného magnetického momentu.

----
Pokud se autor ptal na příslušných katedrách ČZU a podal článek k redigování, schodil tím příslušnou katedru na úroveň šarlatánství víry v Nicola Teslu. Taktéž zesměšnil jazykovou korekturu
a tlumočníka. Chyba je nejspíš v posledním.
-jl-

Poslat nový komentář

Odpovězte prosím na otázku. Na velikosti písmen nezáleží.

Rubriky

Úvodní obrázek
Slavnostní otevření budovy CEMS II, tedy Centra ek...
Úvodní obrázek
Lidem, kteří se rozhodli během pátku 18.8. a...
Úvodní obrázek
  Přinášíme vám rozhovor, který byl součástí Papír...
Úvodní obrázek
V pátek se areál za vlakovým nádražím Švihov otevř...
Šéfredaktor
Za dobu, co jsem v iZUNu, prošly komentáře na naše...
Úvodní obrázek
5. díl povídky z kampusu, kde veškeré podobnosti s...