Počáteční myšlenka postavit štafetu ČZU na Univerzitní maraton se zrodila na Twitteru. Kdy jsem štěbetal s Akčním týmem, z diskuse vzešla schůzka. Po schůzce začal copywriter vymýšlet vtipné texty, které by štafetu co nejlépe představily, vektorový grafik zasedl nad skicář a začal dělat smělé návrhy plakátu, já se začal děsit, do čeho jsem se to namočil, a Akční tým navrhoval strategie, jak celou akci zastřešit a propagovat. Hlavní dík tady patří Báře Podzemské, která štafetě věnovala spoustu času – i přes vidinu že odměnou jí budou jen díky a dobrý pocit.

Všichni, co se do propagace zapojili, odvedli dobrou práci. Přihlásilo se 15 studentů, a to z fakult PEF a FAPPZ. (Do teď si neumíme vysvětlit, jak se stalo, že z ostatních fakult jsme nikoho nedokázali zaujmout.)

S organizačním týmem jsme vybrali osm odvážných běžců. V den závodu všichni ocenili, že jsme členy štafet nevybírali jen s ohledem na čas, za který by měli svůj úsek uběhnout. Podařilo se nám dát dohromady studenty, kteří si vzájemně rozuměli, dovedli si poradit (Den před závodem si poslali celkem 28 e-mailů.) A též se povzbuzovali bez ohledu na to, ke které patří štafetě.

Jak si zemědělci vychutnali závod, posuďte sami z jejich odpovědí:

1) Uběhl(a) jsi svůj úsek rychleji než jsi plánoval(a)?

Lenka: Rozhodně ano, myslela jsem si, že běžím snad sto let a čas bude hrozný, protože na mě od sedmého kilometru dolehla menší krize.  

Honza Kačer: Ano, o víc než dvě minuty. Ale můj plán byl hodně střízlivý.

Honza Kořítko: Ano, uběhl jsem to o kousek lépe, než jsem si naplánoval. A hlavně díky tomu, že jsem běžel poslední část a časy holek přede mnou mě hnaly rychle dopředu!

2) Byla účast v univerzitní štafetě dobrá zkušenost?

Renča: Byla to skvělá zkušenost, výborný zážitek a taky konečně účast naší univerzity na této velké světové akci.

Gábina: Byla to věc, na kterou nikdy nezapomenu. Výborná atmosféra, vzájemná  podpora, radost z lepších časů než štafety očekávaly, navíc v barvách ČZU, co víc si přát?

3) Chceš běžet i v příštím roce?

Renča: Určitě ano!

Martin: Pokud budu běhat a budu studentem ČZU, určitě bych si závod a reprezentaci školy rád zopakoval.

Doubravka: Když mi to bude umožněno, moc ráda.

Petra: Běžela bych ráda. Ale pokud všechno dobře dopadne, tak budu ještě na Erasmu a reprezentovat ČZU zase z trochu jiné stránky.

Gábina: Rozhodně chci, otázkou bude, jestli opět dostanu šanci.

Lenka: Jasně, že jo!

Honza Kačer: Tak určitě!

Honza Kořítko: Příští rok už nebudu studentem ČZU (snad), tak budu muset běžet za sebe — šance pro vás ostatní zaujmout moje místo! ;-)

 4)  Jaký nejsilnější zážitek si z maratonu odnášíš?Doubravka: Radost, kterou jsme měli všichni dohromady jako tým, je to něco jiného, než jakou mám sama za sebe. I atmosféra tohoto závodu je jiná než menší úseky, přece jenom 42 km je 42 km a i na ostatních běžcích je vidět jejich nesmírná spokojenost.

Petra: Celý závod byl jeden velký zážitek. Ale nejsilnější byl asi ten, když se na 1. předávku přiřítily stovky lidí a já musela mezi nimi najít našeho zemědělce :-D Ale naštěstí se to podařilo rychle a neztratili jsme žádnou minutu.

Gábina: Pocit aktivní účasti na tak velké a známé akci. Bylo strašně super běžet mezi tolika lidmi, sledovat jejich osobní boj a současně „konkurovat“.

Honza Kořítko:Finiš před aplaudujícím publikem. 

5) Pamatuješ si zpaměti svoje závodní číslo?

Doubravka: HA! jasně, moment... jo 18111 to se nedá zapomenout... přece. :-D 

6) A číslo druhé štafety?

Doubravka: eeee upsss :-D 

7) Co jsi při přípravě podcenil(a)?

Honza Kačer: Že jsem se nechal před startem vystresovat paní s mikrofonem, která říkala, že už máme spěchat. Takže jsem si nedošel na záchod a pak jsem si ve startovním koridoru 10 minut uvědomoval, jak moc potřebuju splatit daň za pravidelný pitný režim.

8) Co zlepšilo tvůj výsledek?

Renča: Motivace, běžet s někým, běžet a reprezentovat školu.

Gábina: Atmosféra, počasí, lidi.

Lenka: Určitě to, že jsem běžela za tým. A strašně mě nakoplo, že nikdo kolem to nevzdává, všichni bojovali, všichni se ze sebe snažili vydat maximum a já chtěla taky.

9) Chceš někomu poděkovat, vyřídit pozdravy, vzkázat něco fanouškům?

Doubravka: Hehe... Ráda bych poděkovala svému příteli, že se o mě tak pečlivě staral a podporoval. Také mi hlídal moje věci, takže jsem je nemusela dávat do šatny.

10) Váhal(a) jsi s přihlášením na Univerzitní maraton?

Renča: Ani minutku jsem neváhala.

Doubravka: Ne, ani minutu, když jsem to uviděla na Facebooku, tak jsem se okamžitě přihlásila.

Petra: Vůbec. Přečetla jsem si plakát a rovnou šla odeslat přihlašovací e-mail. 

Lenka: Neváhala jsem se přihlásit, ale pak jsem váhala každý druhý den, jestli to byl dobrý nápad. 

11) Stalo se v průběhu závodu něco, s čím jsi vůbec nepočítal(a)?

Martin: Nepočítal jsem s tím, že mě dva kiláky před cílem předběhne někdo z jiné štafety a já za ním neuvisím! Jinak ale bylo všechno podle očekávání — před startem trochu zima, během jsem se zahřál, na občerstvovačkách jsem se polil, protože neumím pít za běhu, zkrátka jako vždycky. :-) 

Gábina: Nečekala jsem, že bude problém se na předávkách najít. To situaci lehce znepříjemnilo. 

Honza Kačer: Část mého úseku byla totožná s úsekem posledním. Takže jsem na 4. km mohl potkat „kilometrovník“ s označením 33 km. To hlavní zaskočení přišlo, když jsem zvolal: „Paráda, už máme 33 kilometrů!“ A vůbec nikdo se nesmál. 

12) Co byla tvoje první myšlenka po doběhnutí do cíle?

Renča: Ne... nefoťte mě :-D (a fotograf iZUNu mě ihned na to začal pronásledovat). 

Gábina: Jakej mám čas?

Lenka: Přišlo mi, že i moje želva by v cíli byla rychleji a že ten čas snad radši ani nechci vědět, vědomí toho, že na druhý den nebudu moct chodit a že se rozhodně musím co nejdřív odhlásit z pondělního testu z účetnictví.

A jak se štafety umístily?

Štafeta ČZU FAPPZ & PEFdoběhla do cíle v čase 3:10:44.

Druhá čtveřice, reprezentující ČZU PEF proťala cílovou pásku v čase 3:44:56.

V rámci Univerzitního maratonu časy vynesly štafetám 13. a 27. místo z 33 štafet celkem. Nutno zdůraznit, že štafeta ČZU FAPPZ & PEF je nejlépe umístěná štafeta, ve které běžely ženy. V rámci všech štafet (Univerzitní maraton a Firemní Volkswagen Marathon Praha) se naši reprezentanti umístili na 40. a 278. místě z 509 štafet.

Říkáš si, že to, co předvedli členové štafet, nestojí za řeč, že běháš rychleji a rád bys jim to za rok ukázal? Nebo tě jejich výsledek nadchl? Chtěl bys za rok taky reprezentovat ČZU na Univerzitním maratonu? Tak či onak... napiš mail na adresu maratonczu@gmail.com, ať tě můžou organizátoři v příštím akademickém roce oslovit. A společně tak budete moci Praze i celému světu ukázat, že i zemědělci umí běhat! 

Fotogalerie