Registrace |  Přihlášení
nahoru
home
¬ Univerzita

Druhá vlna rozhovorů z Miss Agro: The Beautifuls a The Tap Tap

23. Květen, 2017
Úvodní obrázek
Přinášíme Vám další vlnu rozhovorů z Miss Agro 2017! Co si myslí The Beautifuls o Music Challenge? Jakého největšího úspěchu zatím dosáhli? V jaké zemi se nejvíce líbilo The Tap Tap? A jak to vlastně mají se školou? Mají vlastní nahrávací studio?

The Beautifuls:

 

Na rozhovor se nám sešla kompletní sestava kapely: Tomáš Nýdr – bicí; Kevin Peterka – kytara, foukací harmonika; David Bareš – kontrabas a zpěvák Jaromír Barhoň.

 

 The Beautifuls

 

Jak se Vám dneska hrálo kluci?

David: Bylo to fajn, ale trochu jsme se na tom velkém pódiu ztráceli.

Lepší jak na Music Challenge?

David: To néé. Music Challenge byla lepší, ta první byla super.

Ušní známka zpovídaného

Jméno: The Beautifuls

Povolání: skupina

Krátký životopis:
Tahle Rock´n´Rollová parta ze Sedlčan, která občas ujede i na punku nebo psychobilly, vznikla v roce 2014. Přestože jsou teprve na začátku kariéry už mají za sebou několik zajímavých koncertů a úspěchů, třeba umístění v soutěži Izun Music Challenge.

Byla to větší párty?

David: Jojo, super párty. Vystoupení na Miss Agro bylo moc brzo. Jako zahajovat tohle je prostě těžký.

A jste rádi, že jste si tu mohli dneska zahrát?

David: Určitě jsme rádi, že jsme tu mohli být. Je to velká akce, rozhodně dobré reference.

Jaromír: Ve čtyři odpoledne by to byla asi jiná párty.

Budete hrát někde v létě? Festivaly a tak? Kde se na Vás můžeme těšit?

David: Určitě. Koncerty neustále přicházejí, bude to náročné léto. Sledujte FB a web, tam to všechno najdete.

Miss Agro patří k jedním z Vašich větších vystoupení?

David: My toho máme už za sebou celkem hodně, ale tohle bylo rozhodně jedno z největších pódií, na kterých jsme hráli, ale zdaleka ne největší publikum. (smích) Kolikátý je tohle náš koncert?

Jaromír: Tak sedmdesátý určitě.

Tomáš: Jsme v podstatě pořád začínající kapela, hrajeme přes dva roky.

Jaký je největší úspěch, kterého jste zatím dosáhli?

David: To se asi nedá takhle říct. Velké koncerty a festivaly – Mighty Sounds, Rockabilly Rumble... A letošní vydání desky... Klip... Nelze asi uvést jednu věc...

Miss Agro!

David: A Miss Agro jasně!

A jak jste se vlastně dostali na Music Challenge?

Tomáš: Já studuji na ČZU, tak jsem si říkal, že by to byla super příležitost. Tak jsem nás sem přihlásil. Moc jsem nevěděl, co od toho čekat.

David: Byl to takový hec, bubeník řekl: ,Přihlásil jsem Nás na soutěž´. Nikdy jsme nic takového nedělali.

The Beautifuls

Tomáš studuje na ČZU. Jak to máte vy ostatní se studiem?

Jaromír: Já už makám, já jsem pracující.

Kevin: Já dělám teď maturitu.

David: Já už mám dostudováno.

Jak jste se dali dohromady?

David: My jsme z jednoho města, ze Sedlčan. A je to takový maloměsto, tam se tomu nedalo vyhnout. (smích)

Máte radši fesťáky nebo kluby?

David: Tak každý má svoje. Ale určitě máme za sebou víc klubových akcí.

Máte nějaké místo, kde hrajete pravidelně? Kde Vás mají nejraději?

David: Určitě jo, na Sedlčansku bych neřekl, že je těch fanoušků tolik, ale různě po republice.

Kevin: Na severu nás mají rádi. (smích)

Proč název The Beautifuls?

Všichni: Protože jsme krásný! (smích)

Proč zpíváte anglicky? Plánujete třeba něco českého?

David: Určitě neplánujeme vydat nic česky. Myslíme si, že ta angličtina k tomu žánru, který hrajeme jde. Spousta lidí je překvapená, když slyší Rock´n´Roll v češtině a i když je to dobrá hudba, tak jim to najednou nesedí.

Pohled redaktora

Je vidět, že kapela jsou jedna velká parta, skromných a na nic si nehrajících kluků. Na rozhovor byli pozitivně naladění a dobrou náladu přenesli i na nás.

 

A kdo z Vás píše texty?

Všichni: Basák!

David: Já, basa, což nedává vůbec smysl, ale je to tak. (smích)

A muziku Vám dělá kdo?

David: To je takový kolektivní, objeví se nějaká melodie…

Kevin: (vpadne do hovoru) Cože? Jak si jako myslíš, že se objeví?! (smích)

Jaromír: Třeba tak, že ti to zazpívám a ty podle toho napíšeš melodii. (směje se)

Kevin: Teď mě bodlo u srdíčka teda!

Máte kapelu spíše jako koníček nebo jako povolání?

David: Nějak nám to přerůstá přes hlavu. (smích) Už toho máme čím dál tím víc.

Kevin: Živit se tím ale zatím nedá.

David: No já už trochu flákám práci, ale furt lepší než flákat kapelu, i kdyby na chleba nebylo. (smích)

Jaký máte názor na klecový chov drůbeže?

David: Na to už se nás ptala jedna holčina na Mighty Sounds, na to se ptáte vždycky, ne?

Jaromír: Já sem vegetarián a vajíčka papám jen od babičky.

David: Zeptej se Tomáše. (smích)

Tomáš: Na kolej nám vajíčka vozí Matěj z domova a doma je máme taky, takže je nekupujeme.

The Tap Tap:

 

Na naše otázky odpovídali: Šimon Ornest, manažer a kapelník The Tap Tap a tiskový mluvčí občanského sdružení Tap a nadaný moderátor Ladislav Angelovič.

 

The Tap Tap 

 

Jak se těšíte na vystoupení?

Šimon Ornest: Těšíme se moc, protože nám teď začíná sezóna. Zahájili jsme ji našim festivalem „Pojď dál“, při kterém slaňujeme Nuselský most na mechanických invalidních vozících. Letošní 5. ročník se mimořádně vydařil, měli jsme vysokou návštěvnost. Takže se těšíme i na všechny další letní koncerty a Miss Agro je hned druhý v závěsu.

Ladislav Angelovič: Navíc se nám vydařilo počasí, na to jsme se těšili hodně dlouho a teď už to jenom pojede.

Hrajete taky někdy v klubech?

Ladislav: Ano, s kluby je to otázka, protože nebývají úplně bezbariérové. Takže, když to de, tak hrajeme i v klubech. Ale samozřejmě v létě raději hrajeme venku a v zimě vevnitř.

Ušní známka zpovídaného

Jméno: Šimon Ornest (kapelník a manažer) a Ladislav Angelovič (mluvčí a moderátor)

Povolání: kapela The Tap Tap

Krátký životopis:
Kapela studentů a absolventů školy Jedličkova ústavu The Tap Tap, čítá celkem dvacet členů. Existuje již 16 let, během kterých  získala své právoplatné místo v Českém šoubyznysu a mnohokrát úspěšně reprezentovala ČR i v zahraničí.

Jak to máte vy se studiem?

Ladislav: Abych byl přesný, třikrát jsem se nechal vyhodit z Filozofie (FFUK) a mám pocit, že už to stačilo. (smích) Zbytek kapely, jsou většinou lidé se vzděláním na středoškolské úrovni.

Šimon: Tak, já už jsem dostudoval. Studoval jsem Střední uměleckou školu na Žižkově, obor Řezba. To se mi potom v Jedličkově ústavu strašně hodilo.

Jak se Vám to hodilo?

Ladislav: Nás řezal! (smích)

Šimon: Řezba se prostě hodí.

Budujete vzdělávací systém  STUDEO. Jak to v něm funguje?

Ladislav: Provozujeme kurzy, kam docházejí frekventanti v oborech, které je zajímají. Pochopili jsme, že smyslem integrace není to, aby člověk těžce dojížděl do vzdálené destinace jenom proto, že tam zrovna mají bezbariérový záchod. Důležitější je, aby lidé přijeli motivovaní a dělali svou práci, a ten servis a další věci už dodáme my. Dodáme i profesionální lektory.

Šimon: V Jedličkově ústavu funguje praktická, základní, střední škola a gymnázium pro lidi s handicapem. Zde mohou bez překážek studovat. Snažíme se tyto služby zkvalitnít rozšířením o volnočasové aktivity. V podstatě, aby se naši studenti mohli, stejně jako studenti bez handicapu věnovat tomu, co si sami vyberou. Jen bez dojíždění a překonávání  fyzických a časových úskalí spojených s cestováním na vozíku.

znak The Tap Tap

A co Vás ve škole bavilo nejvíc?

Ladislav: Mě vždycky ve škole bavili chytrý a vtipný kantoři. Já jsem typ, který se nechá strhnout kvalitním výkladem.

Víme o Vás, že hodně cestujete. Kde se Vám líbilo nejvíc?

 

Ladislav: Za mě je to jasný. Izrael.

Šimon: Izrael byl zážitek. Vykoupali jsme se v Mrtvém moři, hráli jsme pro arabskou část obyvatel Jeruzaléma ve škole, která se snaží integrovat lidi s různými handicapy. Potom jsme měli větší koncert v Jeruzalémském divadle, zase pro tu židovskou část. Výjezdy bývají vždycky takové pracovní a hektické, ale stihli jsme si prohlédnout i starý Jeruzalém.

Proč zrovna Izrael? Zdá se nám to jako docela nebezpečná země.

 

Šimon: Když jsme tam byli my, tak to ještě nebylo tak hrozný, po našem odjezdu se to trochu zhoršilo. (smích) Jinak se mi líbil i Madrid, Brusel, Londýn. Byli jsme taky v Moskvě, tam se nám zas tolik nelíbilo. Město je to hezké, ale není skoro vůbec bezbariérové.

Jaký je Váš největší dosavadní úspěch?

Ladislav: To se těžko měří.

Šimon: Já si myslím, že největší úspěch je, že pořád držíme a hrajeme.

 

Jak nabíráte nové členy do kapely?

Šimon: Občas se stává, když jsme hodně slyšet v rádiu nebo v televizi, že se nám hlásí různí nadšenci. Ale většina z nich, když opadne romantické nadšení ze slávy, koncertů a fanoušků a konfrontují se s tvrdou prací, odpadá. U nás se opravdu hodně pracuje. Máme dvě základní pravidla: Chodíme včas a dodržujeme to, na čem se dohodneme.

Máte nějaký tip na vítězku Miss Agro?

Šimon: Jako ve sportu, ať vyhraje ten nejlepší.

Ladislav: Já jsem je nestihl okouknout. A obecně, nemám k těmto soutěžím nějak pozitivní vztah.

Proč ne?

Ladislav: V tomhle jsem trošku feminista a myslím si, že by se na ženách mělo hodnotit trošku něco jiného, než že se jim zrovna podařilo dobře vypadat.

Asi všichni znají Váš hit „Řiditel autobusu“, plánujete vydat nějakou další pecku?

Šimon: Každá kapela by samozřejmě měla mít jenom hity, ale ono se to ne vždycky povede… Doufáme, že třeba naše nová písnička „Noha na kolejích“, ke které jsme včera zveřejnili nový klip, se takovým hitem stane.

Na který koncert se letos těšíte nejvíc?

Ladislav: Je jich hodně, je těžké si vybrat. Ale za měsíc hrajeme v Jánských lázních a můj táta říkal, že se tam na mě přijede podívat, tak možná tam.

The Tap Tap

Máte nějaký cíl nebo sen, kterého byste chtěli dosáhnout?

Šimon: Naším dlouhodobým projektem je dostavba Jedličkova ústavu a škol a zkvalitnění a rozšíření nabídek výuky. Naším dlouhodobým cílem a plánem je efektivní komunikace s většinovou veřejností ve smyslu toho, že jsme partneři a můžem i jako lidi s handicapem společnosti hodně přinést. A že se vyplatí do nás investovat.

Máte v Jedličkově ústavu zkušebnu?

Šimon: Ano máme. Naší současnou zkušebnu právě teď předěláváme jako pilotní projekt bezbariérového nahrávacího studia i s pomocí nedávno doběhnuté sbírky na dostavbu Jedličkova ústavu. Obory, na které se soustředíme, jsou především profesionální práce se zvukovým a obrazovým záznamem. Tyhle obory máme vytipovány jako velmi atraktivní na trhu práce a také vhodné pro lidi s handicapem, protože se dnešní rozvinuté technologie dají využít jako kompenzační pomůcky.

To musí být velká zkušebna, když je Vás dohromady dvacet.

Šimon: Ona právě moc velká není, proto se jedná o pilotní provoz. Chceme si na tom vychytat mouchy a získat zkušenosti a poté se přesunout do těch nově vybudovaných, speciálních prostor. Dostavěno by mělo být v roce 2021.

Ladislav: Tam už ta zkušebna bude opravdu velká!

Šimon: V Čechách existuje mnoho profesionálních nahrávacích studií, ale těch skutečně bezbariérových v našich oborech není moc, vlastně není ani jeden takový. My se pokoušíme takové zázemí vybudovat právě v Jedličkově ústavu.

Pohled redaktora

Dělat rozhovor s touto kapelou byla opravdu zajímavá zkušenost. Oba dva zpovídaní odpovídali dopodrobna na všechny naše otázky a obohatili nás tak o spoustu zajímavých faktů a informací. Občas hodili i nějaký fórek, který nás obě rozesmál.

Jaký máte názor na klecový chov drůbeže?

Šimon: My bychom určitě všichni byli pro, aby drůbež měla něco z toho svého života, když už ji většinou chováme proto, abychom ji snědli. Asi bych na tom trval i za cenu, že by maso bylo poté několikanásobně dražší.

Ladislav: Kuře nám všem chutná, to je pravda, ale ty podmínky jsou naprosto otřesné. Viděl jsem některá videa a snad každý musí uznat, že takhle by to být nemělo.


Komentáře

Máte přesnější informace? Podělte se s ostatními zemědělci :-)
Líbí se vám komentář, nebo není dobře nadojený? Ovidlujte jej! (= líbí)

Poslat nový komentář

Odpovězte prosím na otázku. Na velikosti písmen nezáleží.

Rubriky

Úvodní obrázek
Slavnostní otevření budovy CEMS II, tedy Centra ek...
Úvodní obrázek
Lidem, kteří se rozhodli během pátku 18.8. a...
Úvodní obrázek
  Přinášíme vám rozhovor, který byl součástí Papír...
Úvodní obrázek
V pátek se areál za vlakovým nádražím Švihov otevř...
Šéfredaktor
Za dobu, co jsem v iZUNu, prošly komentáře na naše...
Úvodní obrázek
5. díl povídky z kampusu, kde veškeré podobnosti s...