S iZUNem v sedle, díl první

Jak už to tak v životě bývá, stačilo pár slov v naší redakci, a najednou jsem stál před obrovskou výzvou. Překonat svůj strach ze zvířat a zkusit si pětidenní výcvik jízdy na koni. Vše se seběhlo hrozně rychle a já na nabídku kývnul.

Pozn.red (šéfred.): Že je Adam člověk, který se dá lehce vyhecovat, jsem poznal hned. „Nechtěl by se někdo naučit jezdit na koni?“ povídám týmu během jedné porady. Jelikož v tu chvíli na poradě chyběly obě redaktorky, tak nastalo hrobové ticho. Všichni si začali zuřivě psát poznámky, aby se mi nemuseli podívat do očí, a ti, co neměli na co psát, si začali čistit nehty a zavazovat tkaničky. Všem se velmi ulevilo, když můj pohled stanul na Adamovi. S vráskami a obavami v očích vzhlédl. „To ne, Viki, to přece nejde,“ vykoktal ze sebe. „Ale no tak, Adame, když jsme tam naposledy fotili, tak jsi se zmínil, že by to bylo hustý.“ „To jo, ale stylem, který bych použil ve větě Kdybychom uměli lítat... To by bylo hustý.“ „Tady si to můžeš vyzkoušet, až poletíš z koně dolů. No tak, přeci nejsi padavka,“ pošťouchl jsem ho. Následoval hluboký nádech a před očima se mu promítlo pár možných scénářů. Já jsem si do dnes jist, že ten obraz, který jeho názor zvrátil, byl cval koně jako vystřižený z westernu k nádherné dívce z farmy mávající bílým šátkem.

Možná jsem si myslel, že budu hrdinou nebo mučedníkem, dodnes netuším, co mě k tomuto kroku vedlo. Celá akce se konala na konci června ve školní jízdárně na Brandejském statku, o kterém jsme vás informovali zde. Ocitl jsem se tak na stejných místech jako účastnice loňské Miss Agro, když podstupovaly focení do soutěže o Miss iZUN.

V rámci psychické přípravy jsem do svého playlistu zařadil hity, jako jsou Když se zamiluje kůň, Nad stádem koní, Hlídač krav a další všeobecně známé zemědělské šlágry. Oblíbené seriály vystřídaly tematické filmy, např. Zaříkávač koní, Dobrodruzi z velkoměsta a Sedm statečných. Počáteční strach ustoupil, protože to v nich vypadalo tak elegantně a jednoduše… Jak se ale blížil osudový den D, já byl každým dnem stále víc a víc nervózní. Pády z koní sestřelených bílých tváří ve filmech o Vinnetouovi mi taky na klidu nepřidaly. Ale najednou nadešel ten dlouho očekáváný večer před prvním dnem, všechny obavy jako mávnutím kouzelného proutku byly ta tam a mě pohltilo obrovské očekávání z toho, co všechno v následujících pěti dnech zažiju.