Černej střelec totálně odpálil oficiální zahajovací párty ČZU

iZUN: Ahoj, jak se těšíš na show?

KOJO: Jsem nervózní a v očekávání, zajímá mě, jaký to bude průběh, jak mě lidi vezmou. Dlouho jsem neměl sólo show v Praze. Není to ani moje univerzita, kde jsem studoval, takže uvidím, viděl jsem, jak to vypadlo na ČVUTu včera. Takže mě zajímá, jestli tohle bude větší, menší... prostě jaké to bude.

iZUN: Vystupoval jsi už někdy takhle sám na sólový, nebo studentský show? Nebo je tohle tvoje premiéra?

KOJO: Tak to si nejsem jistý. Nedokážu říct. Asi spíš ne.

iZUN: A s klukama si nevystupoval?

KOJO: Podle mě ani kluci ne. Studentských akcí jsme moc neměli, takže možná je tohle fakt úplně první.

iZUN: Říkal jsi, že jsi studoval. Kde jsi studoval?

KOJO: Na ČVUTu, MÚVS.

iZUN: Co je to za zkratku? 

KOJO: Masarykův ústav vyšších studií. Studoval jsem tam ekonomiku. 

iZUN: Jak vzpomínáš na svoje studentský léta? 

KOJO: Jako na výšce? Bylo to pohodě. Na začátku jedna velká party, byl potřeba time management, a pak se to dalo nějak dohromady skloubit. Doporučoval bych to lidem taky, pokud mají tu možnost. Člověk musí vědět, co od toho očekávat. Vědět, co chce. Hodně mi tam pomohl i covid, tím, že byl. Nějaké věci to určitě usnadnilo. Takže na to vzpomínám v dobrým. Jsem rád, že jsem to absolvoval. 

iZUN: Takže tvé studentská léta vnímáš spíš pozitivně? 

KOJO: Tak ty negativní věci většinou vytěsníš. Pokud nejsou nějaké přehnané, tak vytěsníš i ty tlaky před zkouškami. Takže vzpomínáš spíš na ten kolektiv a na ty věci kolem. Předalo mi to dost věcí. Pomohlo mi to v hodně věcech. Určitě jsem poznal nějaké lidi, získal kontakty atd. Takže vlastně to bylo super. A tím, že jsem si k tomu mohl dělat svoje věci, tak to bylo top. Ani mě to v ničem neomezovalo. 

iZUN: Co tě přivedlo k hudbě?

KOJO: Já jsem to říkal v hodně rozhovorech. Okolo hudby se točím už od dětství. Začínal jsem tím, že jsem hrál na tři nástroje. Hrál jsem na flétnu, jako asi každý během prvních pěti let ve školce. Hrál jsem na housle, tři roky. Taky jsem hrál na keyboard. Pak jsem osm let chodil na ZUŠku (základní umělecká škola, pozn. red.). Pak jsem vlastně hodně sportoval. Dělal jsem různý sporty jako malý a přes to jsem se dostal i k tanci. Můj brácha hodně dělal hudbu, hlavně rapoval. Takže tam byla pak ta bratrská rivalita, kdy jsem vlastně chtěl přestat tančit a chtěl začít dělat něco jiného. Chtěl jsem dělat to, co brácha, ale líp. A prostě rapování bylo cool. V roce 2014/2015 jsem se v tom začal plácat a nahrávat první věci a začal jsem to zkoušet. Dělal jsem to nejdřív ze srandy a pak nějaké dva, tři roky zpátky jsem si řekl, že to asi může fungovat. A poslední třeba rok a půl, jsem se rozhodl že se tomu budu fakt věnovat naplno.

iZUN: Já jsem tě právě zaregistrovala až když jsi vydal písničku Lízátko. 

KOJO: To byl rok, kdy jsem byl v prváku na výšce. No a když jsem byl prvák na výšce, tak jsem se nějak dostal do podvědomí diváků. Pak jsem se zase objevil v Rychlých klucích. No a tam to nějak začínalo.

iZUN: Myslíš si, že ti kluci trošku pomohli i v tom nástupu na scénu, že už lidé vědí, co od tebe čekat?

KOJO: Těžká otázka. Určitě ti to pomůže. Děláme to dohromady. Takže si pomáháme navzájem. Určitě kluci byli od začátku výraznější. Calin, Petr (Stein27, pozn. red.). Ale od začátku jsem to dělal s nimi. U Petra začátků i u Calinových jsem byl taky, jen jsem to nedělal na 100 %. Takže určitě mě pomohli představit na scéně. Aby o mně lidé věděli. Což mi právě hodně lidí říkalo a myslí si, že mě kluci potahali. Ano kluci mi pomohli se ukázat v nějakém světle. Na mně pak bylo zůstat konzistentní a udržet se. A čísla mluví za všechno. Ano, pomohli mi se představit, ale na mně už samotným a na té píli bylo to se tam udržet. 

iZUN: Řekl bys, že tě to afro baví nejvíc?

KOJO: Určitě afro a taneční hudba celkově. Ano, takové jako fakt dance, ať se lidi baví. 

iZUN: Tři slova, co vystihují tvojí hudbu? 

KOJO: Život, vibe, peníze nechci říkat a láska . Ať se tam něco děje, něco příjemného. 

iZUN: Jak zvládáš kritiku? 

KOJO: Přijde mi, že lidi mi závidí a nepřejí mi úspěch. Jedna stránka věci je se ukázat, druhá stránka je se udržet. Ty koncerty, jdi podívat na koncert. Podívej se, kdo to produkoval, režíroval. Nevím, co víc bys chtěl od umělce, aby dělal, takže umět udělat show, stát si sám za sebou, zazpívat to, věnovat se tomu na 100 %. Nikdy se nezavděčíš všem ať uděláš cokoliv, takže lidi si na to stejně budou stěžovat. Takže víš, že do nějaký úrovně se to snažím zvládat, musíš to zvládat konstruktivně, hledat na tom třeba proč, ale pak v hodně případech si řeknu, co já zmůžu, nikdy se všem nezavděčím, co můžu dát víc než to, co dělám. Na projektu pracuju intenzivně už půl roku. Řeším všechno od beatu přes klip až po režii, produkci a texty. Dřív to bylo náročnější, teď už je to v lepší rovnováze.

iZUN: Máš nějaké moto, kterým se řídíš? 

KOJO: C'est la vie (tak to v životě chodí pozn. red.).

iZUN: A co spolupráce s Rychlýma klukama, chceš v ní pokračovat? Nebo se chceš vydat spíš vlastní cestou? 

KOJO: Přijde mi, že se vydávám vlastní cestou, akorát jsem v labelu s mýma nejlepšíma kámarádama. Ano, jdu na sebe, ale jsem rád za cokoliv s nimi.

iZUN: A poslední otázka, co by jsi vzkázal našim čtenářům? 

KOJO: Eškeré.