Běh o pohár rektora. Reportáž ze srdce závodu (téměř)

Čtyřicátý devátý ročník Běhu o pohár rektora byl poctěn hojnou účastí. V kategorii ženy, muži mílaři a muži veteráni, startovalo na trať dlouhou 3,5 km dohromady padesát sportovců a sportovkyň. Na start běhu dlouhého 6,6 km se přišlo postavit dvaatřicet závodníků včetně mě. Plejáda sportovců byla opravdu pestrá a věkové hranice byly od deseti až snad do sedmdesáti let. Pojďme si tedy projít závodem v kůži nasazeného redaktora běžce.

Finišující závod na 3500 m

V pondělí jsem dostal výborný nápad, že akční reportáž ze závodu by mohla být velmi zajímavá a tak jsem nasadil běžecké boty a šel si cvičně zaběhnout obdobně dlouhou trať. Rovinka, asfalt, žádný problém. A s nadšením jsem byl přesvědčen, že středeční závod bude příjemný rekreační běh.

Středeční třetí hodina a já se začínám psychicky připravovat. Půl litru energetického nápoje mi dává pocit nejrychlejšího sportovce široko daleko. Půl hodinky před závodem se zapisuju na seznam běžců a fasuji zaručeně vítězné číslo 83. Rozcvička a lehký klus na startovní pozice. Na plácku u staré třídírny papíru je už několik desítek běžců v elasťácích a protahují ztuhlé svaly, během čehož zvládají aktivně konverzovat o počasí, kvalitě trati, vybavení a podobně. Mezi tím si připravuji malý zapůjčený digitální fotoaparát, abych Vám mohl akčně vyfotit průběh závodu, který by měl optimálně trvat kolem třiceti minut.

Atmosféra před startem

A je to tady. Na start, nabít startovací kapslíkovku, Foto nadupaného davu a START!

První vteřiny závodu a já zjišťuji, že focení běžců bude asi malinko problém. Během dvaceti vteřin všichni mizí v oblaku prachu a já zůstávám s prázdným hledáčkem na samotném chvostu závodní skupiny. No nic na plat. Už jsem v tom a přede mnou je příjemný rekreační běh. Záchranou mého sebevědomí jsou dva kluci za mnou, kteří volně nasadili tempo a nikam nespěchají.

Ve třetí minutě ještě stačím vyfotit posledního sprintera v dálce na poli a teď už je to jen na mně. Během závodu je důležitá hlavně psychika. A to já rozhodně mám. Nejsem poslední, říkám si a přede mnou už je jen 6 km.

Osmá minuta: Dostavuje se lehká únava, ale stále držím tempo. Oba borci za mnou, mě pomalu, ale jistě dohání a tak je rychle fotím, dokud mám příležitost.

Dvanáctá minuta: Došly mi baterky, ale mám náhradní. Rychlá fotka cesty těsně před zapadnutím do lesa. Kluci už běží vedle mě a i když vím, že první nebudu, mám radost, že jim stačím.

Čtrnáctá minuta: už dvakrát jsem si zvrtnul kotník na kamenech schovaných pod listím. Pot mi teče do očí, na les padá šero a já si začínám uvědomovat, že to asi nebyl zase až tak dobrý nápad. Stále mám však svojí psychiku.

Dvacátá minuta: Les nemá konce, už musím být v úplně jiné zemi. V dálce občas vidím záda kluků, kteří mě již dávno předehnali. A za nápad závodit se začínám proklínat. Jde tu však o princip a nesmím zastavit. A Stále mám svojí psychiku.

Pětadvacátá minuta: Padá tma, v dálce slyším vlky a jsem již úplně sám. Nohy mi hoří a plíce jsem nechal daleko v závěsu. Mžitky před očima mi naštěstí osvětlují cestu. Pořizuji poslední fotografii, kvůli snadnější identifikaci těla. Les nemá konce a filmu Záhada Blair Witch rozumím každým krokem víc a víc. Stále mám však svojí psychiku.

Třicátá třetí minuta: Moje psychika padla a zůstala ležet někde tam, kde jsem naposledy viděl svoje plíce a kde jsem ztratil naději, že ještě uvidím své rodiče. Jediné, co mě žene dopředu, je čest redakce a představa večerního posezení na Céčku.

A je to tu. Les končí a v závěrečném kopci nechávám zbytky energie a vybíhám na cílovou rovinku. V čase blížícím se osmatřiceti minutám mě při pohledu na cílovou pásku polévá pocit štěstí a vítězství. Hrdě vypnu hruď a v mdlobách, které čekám každou vteřinou, protínám jako poslední ze závodníků cílovou pásku. Kdyby nebyli ostatní běžci již doma a nepopíjeli kafe, tak by se mi jistě dostalo ovací ve stoje. Všechno mi je ale jedno. Zvítězil jsem nad svým tělem a dokončil jsem.

Na prvním místě Tomáš Dlabaja s časem 21:55, Druhý Vallenfels Jiří (23:04), na třetím místě Miloš Smrčka (23:20)

Na prvním místě Gregorová Kamila s časem 11:55, druhá Carmen Beschirová (12:25) a třetí  Vendula Frintová (12:33)

Po krátké rehabilitaci tleskám sportovcům na stupíncích vítězů a užívám si ceremoniál předávání a následné vracení Poháru rektora. Seznam účastníků běhu a jejich časy naleznete zde. Dnes jsem si sáhl na dno, ale rozhodně můžu tuto zkušenost doporučit. Organizace byla velmi dobrá, atmosféra před a po závodu příjemná a už teď vím, že se po pečlivé přípravě zúčastním tohoto běhu znovu.

VK