Olympionik na EFGčku

Studoval jste na naší univerzitě, případně jak jste se k nám dostal?

Jaká byla Vaše cesta k volejbalu?

Prošel jsem si všeobecnou sportovní přípravou „na dvorku“, která dnešním sportovcům tak trochu chybí. Ta zahrnovala snad vše, co se za mého mládí dalo dělat, a ve 14 letech jsem se pak definitivně rozhodl pro volejbal.

Co mělo na Vaši volbu ten největší vliv?

Máte nějaký nezapomenutelný studentský zážitek?

Kterými oddíly jste ve Vaší hráčské kariéře prošel?

Jak dlouho jste působil ve vrcholovém sportu jako hráč?

Jak na olympijské hry vzpomínáte?

Máte z her nějaký speciální zážitek?

V jaké pozici jste na OH odjížděli?

Byli jsme v širším okruhu favoritů a tomu odpovídaly i naše výsledky. Určitě jsme tedy Československu ostudu neudělali, i když to tenkrát necinklo.

V roce 1989 jste se vrátil ze svého angažmá v Itálii a přišlo trenérství…

Prakticky ihned jsem začal trénovat ženský mančaft Slavie Praha a od roku 1994 do roku 1998 jsem působil jako hlavní trenér reprezentačního výběru žen. Získali jsme stříbrnou a bronzovou medaili na ME.

Vyzkoušel jste si také vedení mužského týmu?

Měl jste někdy chuť s Vaší prací, jak se říká, seknout? Ať už jako hráč či trenér?

Nevzpomínám si, že by se mi někdy něco takového stalo. Syndromy vyhoření po neúspěchu vždycky odešly rychle a místo nich se navrátila chuť do nové práce.

Jak se díváte na volejbal dnes?

A na závěr naše tradiční otázka. Jaký je Váš názor na klecový chov drůbeže?

Protože se celé mé příbuzenstvo pohybuje v zemědělství, tak se mi dnešní situace samozřejmě nelíbí, ale na druhou stranu rozumím důvodům, proč tomu tak je.

Rád bych na závěr poděkoval za příjemný a nesmírně zajímavý rozhovor a popřál hlavně pevné zdraví, hodně pracovních a osobních úspěchů.

Fotografie použité v článku pocházejí ze serverů: www.Sport.cz, www.iSport.Blesk.cz a www.fibv.ch.