Seznámení se Simonou Maxovou: finalistkou Miss Agro s číslem 1

Bio zpovídané: 

Jméno: Simona Maxová

Věk: 20

Fakulta: FAPPZ

Studijní program: Chov hospodářských zvířat

iZUN: Proč ses přihlásila do Miss Agro?

Simona Maxová: Asi jen tak ze srandy. Chtěla jsem se zúčastnit i minulý rok, ale měla jsem celostátní kolo se zpěvem, takže kvůli tomu jsem se nemohla dostavit. Jsem teď ve druháku, takže je docela fajn, že bakalářka je ještě daleko. Není to taky ani první ročník, kdy je takový šrumec, jak jsem se zajížděla do kolejí, takže druhák je na to ideální. Upřímně jsem nečekala, že se dostanu takhle daleko. Když jsem tam viděla všechny ty holky, tak jsem si říkala: „Tak to asi ne úplně."

iZUN: Máš v životě nějaký vzor nebo ideál? 

Simona Maxová: Asi ne, nebo možná jenom mamku. Když už si teda mám vybrat, tak by to byla asi ona. Ale většinou si u vzorů neříkám, že chci být jako oni. Jsem docela ráda taková, jak já jsem.

iZUN: Co bylo tvým snem, když jsi byla malá?

Simona Maxová: Stát se princeznou. Vždycky jsem hrozně chtěla tu korunečku a takové ty hezké, pěkné šatečky, no... to se mně líbilo. A to nějak postupně vymizelo, i když teď se mi ten sen tak napůl splnil, třeba tou korunečkou taky. Později jsem chtěla být zpěvačkou a to se mi taky už napůl naplnilo, protože v současné době se věnuji klasické hudbě, opeře, a ačkoli jsem ještě nevystupovala, tak od příštího roku budu nastupovat na konzervatoř. Do toho musím ještě skloubit školu a koně, takže to bude docela frmol. Taky se mi zdá, že snad skoro každá holka chtěla být modelkou. Líbí se mi, když se o vás někdo stará, třeba na tom focení. Takže určitě, chtěla jsem být i tou, a proto si to teď užívám.

iZUN: Jaké máš koníčky?

Simona Maxová: Mám koníčky čtyři, doslova. Závodně i jezdím, věnuji se drezuře. A k tomu ještě zpívám a umím hrát i na docela dost hudebních nástrojů. Dokážu se na ně i sama naučit. Naučila jsem se trochu na kytaru, i když teď jsem to zapomněla, protože se mi kytara rozbila. Také jsem se naučila na flétnu a nejvíc umím hlavně na klavír. Teď jsem začala i číst. Baví mě, když si mohu číst venku. Včera jsem zrovna dočetla jednu knihu Kavárna v Kodani. Bylo to hezký, opravdový a takový hrozně roztomilý, takže se mi to moc líbilo.

iZUN: Tak se můžeme těšit, že někdy vezmeš kytaru na JIH?

Simona Maxová: Nejsem úplně moc v kampusu, jsem na bytě se svým dvojčetem, ona je na 1. lékařské. Z domu to mám na školu 40 minut, takže úplně ne.

iZUN: Záleží ti na tom, co si o tobě ostatní myslí, nebo jsi ve fázi, kdy je ti to úplně jedno?

Simona Maxová: Záleží mi na tom, ale spíš jen takové ty věci, které vím, že můžu změnit. Takže se nad tím trošku zamyslím, ale ne že bych to hned úplně potřebovala změnit, ale jestli to fakt dělám. Takže když mi někdo řekne něco negativního, tak nad tím většinou přemýšlím. A když je to nějaká blbost, tak to nechám být. Ale když to je něco, nad čím jsem přemýšlela už dýl, že bych to na sobě mohla změnit, tak se to snažím trošku poupravit.

iZUN: Co je tvoje guilty pleasure? Co děláš ráda, ale raději si to necháváš pro sebe?

Simona Maxová: Do dotázníku jsem psala, že si furt prohlížím několikrát svoje storýčka (příspěvky na Instagramu, které po 24 hodinách zmizí, pozn. red.). Já si na tom někdy dávám docela záležet, takže když se mi to pak líbí, tak si to dávám furt zpátky a pouštím si je ještě jednou. Občas se kouknu i na to, kdo se na to díval nebo kdo mi to "olajkoval", hlavně když tam dávám sebe. A když tam dávám koně, tak spíš sleduji, jak mi to s nimi šlo. Furt tam dávám něco o koních, protože jsem u nich skoro každý den, takže tam většinou sdílím koně nebo sebe. Být influencerkou by mě asi bavilo, ale musela bych se do toho víc dostat.

iZUN: Z čeho máš největší strach?

Simona Maxová: Ty jo, asi ani nevím, z čeho mám největší strach. Ale určitě z jehel, hlavně při odebírání krve. Minulý rok jsem si zlomila nohu, když na mě spadl kůň, proto mám tady takhle jizvu. Tehdy mi řekli, že mi dají něco proti bolesti, tak jsem skoro nechtěla. Brečela jsem hlavně kvůli té jehle, ne kvůli té bolesti, i když to bolelo. U koní to ale zvládnu, protože vím, že jim to pomůže. Ale sama sobě bych si ji nedokázala píchnout, i když vím, že by to pomohlo i mně.

iZUN: Co považuješ za svůj největší úspěch?

Simona Maxová: Asi zatím to, když jsem vyhrála dva roky zpátky oblastní mistrovství s koněm v drezuře. A pak minulý rok, když jsem byla třetí na celostátním kole ve zpěvu.

iZUN: Čím si myslíš, že jsi oslovila porotu Miss Agro?

Simona Maxová: Myslím si, že asi tím zpěvem, který jsem tam ukázala. A možná i tím, jak vypadám – třeba ty vlasy, že mám jinou barvu, tak si mě možná líp zapamatovali. Ale asi to úplně nebyl ten důvod, proč mě vybrali. Jinak jsem s barvami vlasů docela hodně experimentovala, měla jsem tmavě šedivou s modrými pramínky, pak úplně tmavě modrou zase s červenými pramínky. Dokonce jsem se ve druháku na gymplu i úplně oholila a obarvila se na fialovou. Pak jsem šla na hnědou, tmavě hnědou, černou a když mě to přestalo bavit a měla jsem odrost, tak jsem si dala červenou, která mi zůstala doteď.
 Když se na to dívám zpětně, tak nejlepší je asi to, co mám teď, a nejhorší byl asi ten ježek, který mi úplně neslušel.

iZUN: V čem si myslíš, že jsi lepší než ostatní miss?

Simona Maxová: To je taková blbá otázka (smích). Já úplně nevím, v čem bych měla být lepší než ostatní. Všechny jsme krásné. Možná ten zpěv, tomu se věnuji, tak bych v tom mohla trošku vynikat. Ale jinak fakt nevím. Asi i tím, že musím být taky hezká, když jsem se dostala takhle daleko.

iZUN: Myslíš si, že tvůj vzhled je tvou nejsilnější zbraní nebo máš v záloze něco, čím nás všechny překvapíš?

Simona Maxová: Nevím, jestli je můj vzhled úplně nejsilnější zbraní. Ale jak jsem už říkala, je to ten zpěv. Ale neumím třeba tancovat, což teda tady většina holek umí.  Asi mě už nic dalšího úplně nenapadá, čím bych vás dokázala ještě překvapit.

iZUN: Kdybys měla ukázat na jednu ze svých kolegyň v TOP 10, která si titul zaslouží víc než ty, kdo by to byl a proč?

Simona Maxová: Tyjo, to je těžký vybrat jednu. Ale mám tady kamarádku Káju Pospíšilovou - myslím, že je číslo pět - tak tu. Ona je teď v posledním ročníku na inženýrovi, takže říkala, že je to pro ni vlastně poslední možnost, protože příští rok bude státnicovat. Takže jí to přeji, že je tady, že se dostala do top 10, a může si to zkusit.

iZUN: Máš na sobě něco, co bys chtěla změnit, ať už psychicky nebo fyzicky?

Simona Maxová: Asi bych se chtěla přestat tolik sebekritizovat. Jakmile se mi něco nepovede, tak se z toho hrozně dokážu vystresovat. Hlavně, když vím, že to dokážu udělat dobře a nejde mi to, tak jsem ze sebe pak hrozně zklamaná a ještě víc se tím stresuju. A taky úplně nedávám věci najevo tak, jak bych chtěla.

iZUN: Jaký je tvůj největší "red flag" (varovné znamení, pozn. red.), kterým se tajně pyšníš?

Simona Maxová: Mám hrozně takový ten „judgovací face“ (soudící pohled, pozn. red.). Když na někom něco vidím, tak nedokážu ovládnout obličej a dřív se podívám, než na to něco řeknu. Takže když mi kamarádka třeba ukáže, co si chce koupit, tak se na ni jen podívám a ona už hned ví, že tohle ne. A já jsem přitom ještě nic neřekla. Tak si to pak ani nekoupí, protože jsem se podívala tak blbě, že prostě ne. Ten můj pohled to tomu člověku řekne rovnou a já už to nemusím říkat nahlas. Pro mě je to vlastně příjemnější, i když pro toho druhého asi moc ne.

iZUN: V čem jsi tak špatná, že bys v tom mohla vyhrát cenu, protože nikdo jiný by to takhle nezpackal? 

Simona Maxová: Mně toho nejde hodně (smích). Třeba navigace, to je úplná katastrofa. Když mám někoho někam navigovat, tak třeba mamka říká, že už nikdy podle mě a mojí navigace jezdit nebude. Protože jednak neumím prostě navigovat a ani s mojí navigací nejsme úplně kamarádi, takže mě to vždycky zavede někam do prčic. Dneska jsem se sem z Poděbrad taky snažila dostat městskou hromadnou dopravou a byla jsem z toho docela zmatená. Musela jsem přestupovat, hledat zastávku, nejdřív jsem šla úplně na druhou stranu a mobil mi pak ukázal, že jsem úplně někde jinde. Tak jsem si říkala, že to asi nestihnu.

iZUN: Co by tě na protějšku mega odpuzovalo, a naopak co tě přitahuje?

Simona Maxová: Asi by mě odpuzovalo, kdyby si nečistil zuby nebo celkově špatná osobní hygiena, to by mi fakt vadilo. Jinak mě přitahuje hlavně osobnost. Jakože vzhled samozřejmě taky, ale když má dobrou osobnost a sedneme si, tak je to pro mě nejdůležitější. Ideálně by měl být vtipný a trošičku takový povzbuzující. Já jsem někdy taková, že se mi do věcí občas nechce, tak se jich straním. Takže potřebuji někoho, kdo mě k nim trochu pobídne, abych to udělala, a že to zvládnu. Takže mě právě i kamarádka pobídla trošku k tomu, abych se do Miss Agro přihlásila. Jinak úplně nevím, jestli bych do toho sama od sebe bez její podpory šla. Já prostě potřebuji takovou tu jistotu, že mi někdo řekne: „Jo, běž tam, to bude dobrý."

iZUN: Představ si, že by ti na přehlídkovém molu přišla zpráva od tvého ex, že je v publiku, a držel by transparent: Vrať mi moje mikiny!  Co bys dělala?

Simona Maxová: Já žádné jeho mikiny nemám, ani žádné jiné jeho věci. Vlastně jsem dlouho už nikoho neměla, takže to je pro mě trošku nepředstavitelný. Ale asi bych se mu tam ještě víc v nich předvedla.

iZUN: Kdybys byla zvíře, tak jaké? A proč?

Simona Maxová: Má sestra by řekla, že bych byla zmije. Říká to docela často (smích). Upřímně ani nevím, z jakého důvodu, nejspíš ze sourozeneckého škádlení. Osobně nevím, jaké zvíře bych byla. Ale chtěla bych být mými koni, ti se mají dobře. Jinak by se mi líbilo být delfínem. Od malička se mi delfíni líbili. Když jsme byly menší, tak jsme se ségrou vždy hrály počítačové hry s delfínem. Vždycky jak jsou na těch fotkách, hlavně když ladně skáčou z vody a za nimi ten západ slunce, to mi přijde tak hezký.