11. listopad. Jako Češi jsme vždy měli své hrdiny. (II. část – pokračování)

11. 11. 2016 0 {{ articleTotalLikes }} Out of ČZU Zpět na Úvod
Úvodní fotka
11. listopad. Uctěme společně novodobé válečné veterány a vzpomeňme na jejich hrdinné předchůdce.

Jako jediný z 24 prvorepublikových československých generálů zemřel přímo se zbraní v ruce. Je jím generál Vojtěch Luža (26. 3. – 2. 10. 1944). V mládí studoval elektrotechniku na vysoké škole VUT v Brně, studia však musel zanechat kvůli vypuknutí 1. světové války, během níž se také stal vojákem československých legií. Jako velitel kulometné roty také hrdinně bojoval u Zborova a poté na Transsibiřské magistrále proti rudým Bolševikům. Po skončení 1. světové války se vrátil do vlasti a v ČS armádě rychle získal hodnost divizního generála. Vystudoval Vysokou válečnou školu (1923), kde se také stal pedagogem a absolvoval kurz generálního štábu. Před kapitulací a následnou okupací byl velkým zastáncem názoru, abychom se bránili německé agresi. Po přijetí Mnichovské zrady dokonce patřil ke generálům, kteří smýšleli vzít státní moc do vlastních rukou za účelem se bránit, nicméně k tomu nikdy nedošlo. Byl propuštěn do civilu a tak začal opět studovat VUT v Brně. Studium však opět nedokončil, protože nacisté v roce 1939 vysoké školy uzavřeli. Nikdy se s naší kapitulací nesmířil. Napsal článek, který kritizoval náš ústup bez boje. Zapojil se do československého protifašistického odboje pomocí blízkých vojáků a členů Sokola. Vybudoval odbojovou organizaci Přípravný revoluční výbor a ke konci války připravoval povstání českého lidu kolem města Benešov. Bohužel mu byla německá tajná policie na stopě a byl nucen se svým společníkem, poručíkem Josefem Korešem, prchnout na Moravu do bezpečnějších útočišť.

Šli pěšky trasu dlouhou 165 km, nedaleko před cílem však zastavili kvůli odpočinku ve vesnici Hřiště u Přibyslavi. Dožadovali se pomoci u místních a starosta je poslal do hostince, zároveň však zavolal protektorátní četníky. Ti vběhli do hostince s tasenými zbraněmi a vyzvali muže, aby se vzdali. Strhla se divoká přestřelka, během níž byl generál Luža zastřelen na místě a jeho těžce zraněný společník utekl, ale nedaleko hostince spáchal sebevraždu.

Generál Luža byl posmrtně jmenován inženýrem, povýšen do hodnosti armádního generála a vyznamenán řádem Milana Rastislava Štefánika.

 

„Válka je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je otroctví.“

– Karel Čapek

 
Jeho posledním bojištěm se stala vesnička Hřiště u Přibyslavi. Divizní generál Vojtěch Luža.  
 

Jak jsem avizoval na začátku tohoto článku, vybral jsem pouze 3 hrdinné muže, ale v naší poměrně nedávné historii podobných lidí máme skutečně desítky, stovky, tisíce, statisíce a asi i miliony. Bohužel často lidé z tohoto období zemřeli rukou nacistickou nebo komunistickou. Jen málo jich přežilo válku a ještě méně nástrahy komunismu.

Je jen na nás, jestli muži jako Husárek, Janoušek a Luža upadnou v zapomnění či nikoliv a jestli si budeme z jejich hrdinství, cti, píle a poctivosti brát příklady nejen pro nás, ale i pro naše potomky.

Setkáváme se se situacemi, kdy nám připadá, že morálka a morální hodnoty jako je čest, odvaha, hrdost nebo věrnost v dnešním světě pomalu mizí jako pára nad hrncem a je těžší a těžší jednak v jejich duchu konat a jednak o nich mluvit. Je to pravda? Položme si proto otázku, kdo by na tomto světě chtěl žít, kdyby tyto hodnoty neexistovaly? Nebo kdybychom v ně tiše stále nevěřili? V takovém studeném a nehostinném světě by určitě většina lidí chtít být nechtěla.

 

Pakliže má dnešní demokracie a společnost přežít a vzkvést, tak potřebuje v nejkratší možné době co nejvíce lidí rovných a rozhodných. Lidí vyznávajících ideje Tomáše Garrigue Masaryka a uvědomujících si naši slavnou historii a činy, které pro nás naši předci vykonali.

Potom dnešní demokracie a společnost má šanci a pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, nicméně to nějakou dobu potrvá a dá to fušku.

Víte, z dnešních exaktních věd je jasné, že až bude v naší zemi nejhůře, rytíři z hory Blaník nám na pomoc zřejmě nevyjedou. Ale co když si opakovaným výkladem pověsti představíme něco jiného? Co když rytíři nespí v hoře Blaník, ale v každém z nás nečinně dřímá jeden blanický bojovník? Češi, dejme si slib, že až přijde čas, probudí se v každém z nás a postaví se do dlouhé řady mezi ostatní. A my budeme stát bok po boku a jako jednotní se postavíme k odporu proti zlu a lhářství, přesně tak, jak pro nás to pro nás učinili výše zmínění hrdinové, legendy.

 

Nedávno jsem přečetl knihu, ve které byla věta, jejímž autorem je Dante Alighieri a použil ji ve svém díle Božská komedie:

„Nejtemnější místa v pekle jsou vyhrazena těm, kteří v časech morální krize zachovají neutralitu.“  

 

Kdo nerad čte knížky, nemá takový zájem o studium historie a vyznává raději sledování filmů a rád by pro představu viděl dobrý film o ČS letcích, pak mohu doporučit film od pana režiséra Svěráka, Tmavomodrý svět:

 https://www.youtube.com/watch?v=-2-tNNn7j9o

 

Bylo by dobré se opět vrátit k dnešnímu 11. listopadu a nezapomenout ani na naše žijící vojenské veterány, kteří pro naši vlast mnoho dobrého vykonali. Mnozí z nich, včetně jejich příbuzných, ale dnes kvůli útrapám války potřebují pomoc. Můžete tak učinit pomocí následujících odkazů:

 

http://csol.cz/domains/csol.cz/index.php/projekty/pece-o-valecne-veterany

 

http://www.regibase.cz/nadacni-fond/

 

http://www.armyweb.cz/clanek/projekt-armyhelp-umi-a-je-pripraven-pomoci-dalsim-veteranum-v-nouzi

 

https://www.spolekvlcimaky.cz/rubrika/army-help/

 
 

Závěrem bych rád použil nadpis z Manifestu odkazu prezidenta Masaryka z roku 1938:

 

„Věrni zůstaneme!“

 

Mrkni taky na tohle

11. 11. 2017 0 0

Veteráni moderní doby

Číst více
09. 11. 2017 0 0

Veteráni moderní doby

Číst více
09. 11. 2017 0 0

Veteráni moderní doby

Číst více

Komentáře

Uživatel

Odpovídáte na komentář {{ commentParentAuthor }}.

Naši partneři

  • Dáme zkoušku KPMG Díly na traktory CK MUNDO ČZU
  • Díly na traktory FAPPZ FLD FTZ FZP