Benátská noc 2012: Nový areál dobrý, ale s hvězdami se radši držet při zemi

První část, tedy výběr areálu, můžu jen pochválit. Na Malou skálu jezdím sedm let a byl jsem si zcela jist, že tu louku v údolí, obklopenou Suchými skalami, hustými lesy a kopci s výhledem na panteon nemůže nic nahradit. A taky že nemůže. Atmosféra rodinných obchůdků a provizorních hospůdek v uličce „K Festivalu“, jídelna v hasičárně, kde punkáč Pepa velmi rád popustil pípu, když dorazili kamarádi, aby ho pak tatík hnal, že jestli letos zase skončí pivo v mínusu, tak ať si ho už nepřeje, to se jinde nezažije.

Ovšem, kdybych přijel na Benátskou noc letos poprvé a neznal to kouzlo Malé skály, Vesec by ve mně zanechal velmi dobré vzpomínky. Nejde o žádnou placku a la letiště, ale členitý areál, se kterým si lze velmi dobře vyhrát při rozmisťování festivalu. Výhled na Ještěd je pak už jen třešničkou na dortu. Organizátoři se dušují, že areál je dobře odvodněný, což po lehké bouřce nebylo úplně znát, ovšem je pravda, že vyasfaltované cesty téměř všude potěšily a druhý den nebylo po vodě ani vidu.

Co se týče kapel, bylo to letos velmi divoké. Bryan Adams, Kabáti, Nohavica, Landa,... Nikoho asi nepřekvapí, že i přes prudký déšt sklidli největší ovace Kabáti. A měli za co. Koncert si očividně užívali, hráli nové, staré i téměř historické kousky, podium opět odpálili, div ne podpálili. To už se nedá říct o Bryanu Adamsovi, hlavní zahraniční hvězdě festivalu. Předvedl dobrý výkon, ale hlubší spojení s diváky chybělo. Publikum mu často nerozumělo nebo zkrátka nereagovalo, nepřidávalo se ani na největší fláky a ze strany Bryana bylo cítit i lehké „naprdnutí“, že mu do jeho hitů hučí kapela z protější stage. Situaci musela zachraňovat Monika, dívka, kterou si Bryan náhodně vytáhl na podium, a předvedla se plynulou angličtinou i znalostí Bryanových textů.

Estrádové vystoupení Walda Gangu netřeba hodnotit, stačí si přečíst libovolnou několik let starou recenzi. Choreografie stále stejná, písně stále stejné a Vláďa Šafránek působící již velmi umělecky unaveně. Člověk si ho radši vybaví ještě za časů Harlejů. Jarek Nohavica opět vynikající a osobitý, ovšem zde se již naplno projevily problémy s nedozvučeným areálem, kdy v zadních řadách nebylo téměř slyšet. Daniel Landa byl... zkrátka Daniel Landa. Zná své publikum a ví, jak jej uspokojit a to mu za odměnu leccos odpustí. Došlo i na již tradiční distanc od své minulosti formou písně Valčík a upozornění pro neskalní fanoušky, aby si místo toho dosadili Orlík.

Jediné, co zamrzelo, byl odklon od punkových a punrockových kapel. Letos se nebojevili Visáči, Totální nasazení, SPS ani další. Čest zachraňovali výteční N.V.Ú. Na složení návštěvníků to bylo překvapivě dosti znát, můj osobní názor je, že věková hranice návštevníků Benátské noci se rok od roku posouvá výše.

Celkově Benátská zazářila tam, kde panovaly obavy (především areál a počasí), a lehce zklamala tam, kde se bez pochyby očekával nejlepší zážitek (Adams, zvuk). Přiznám se, byl jsem na vážkách před festivalem, zda jet i příští rok, a po letošku už se těším na Benátskou noc 2013.

P.S.: Kelímky na pivo za 30 Kč, jejichž výrobní cena je asi 1 Kč, když je budu odebírat po jednom, to je hnus.