Jaký byl čtvrtý TEDxPrague?

Inu, přesně podle definice samotné koncepce TED, konference to byla vskutku inspirující. Po vydatné snídani, jež byla v ceně vstupu (tvarohové, makové a jablkové koláčky, káva, džus, hroznové víno, jahody, banány, Heineken), jsme dostali se všemi hosty uvítací balíček, který byl v tematické látkové tašce a obsahoval kromě programu i dárky od partnerů.

Po občerstvení následoval přesun do přednáškové místnosti, která byla celá zaplněna úspěšnými, perspektivními, dobře vypadajícími a informacíchtivými mladými lidmi. První dojem byl dost děsivý, neboť jsme si připadali jako na setkání Církve Ježíše Krista svatých posledních dnů, jejíž členové se s přicházejícími teplými dny začínají na Dejvické množit jako plíseň na zapomenutém krajíci chleba.

Někteří zůčastnění svou přítomností demonstrovali velikost svého (v lepším případě) postavení a z jejich pohledu a dialogu s přáteli to bylo silně znát. Atmosféra tak někdy připomínala návštěvu vyšší společnosti, do které se většina studentů úplně nehodí. Tento stísněný dojem naštěstí velmi brzy vyprchal a konferenci jsme si opravdu užili.

První blok

První osmnáctiminutovou přednášku měl známý textař, podnikatel a antropolog Michal Horáček na téma „Bůh, který si hraje, versus Bůh, který myslí“. To se ukázalo jako velmi dobrý strategický tah organizátorů, neboť každá druhá věta přednášky byla citováním někoho jiného (asi abychom viděli, jak je autor sečtělý a vzdělaný) a pan Horáček ji celou dobu předčítal ze svých papírů. Vypadal, že si svou chvíli slávy opravdu užívá a působil dojmem, že sám ze svého přednesu dostal několikrát erekci.

Výkon pana Horáčka byl ze všech přednášejících zaručeně nejhorší, po jeho odchodu z pódia kvalita konference rapidně vzrostla a atmosféra začala být také mnohem uvolněnější. Udělal by lépe, kdyby místo přednášení ohříval ostatním čaj a loupal banány v zákulisí.

K nejzajímavějším přednášejícím prvního bloku patřila Amy Singh.

Jednadvacetiletá jihoameričanka, jež jako dítě začala v primitivních domácích podmínkách vyrábět výbornou tabulkovou čokoládu, setkala se s mnoha experty a velkovýrobci a dnes se angažuje hlavně v oblasti potlačení dětské práce a otroctví na kakaových plantážích. Krásný motivační příběh o tom, kam může mladého člověka dovést nadšení pro věc.

Hned po Amy byl na řadě fyzik Tomáš Tyc z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity a zaručeně mu náleží titul pro nejroztomilejšího přednášejícího, neboť svým zjevem a „tanečními“ pohyby připomínal bláznivého fyzika Sheldona Coopera z Teorie velkého třesku. Jeho prezentace o neviditelnosti byla srozumitelná, zajímavá a asi nejvtipnější ze všech. Více takových vysokoškolských pedagogů!

Dalším přednášejícím na pódiu byl mladý raper Raego, jehož jméno jsem nikdy v životě neslyšel a znělo mi, jako když chcete zkomolením jména známé dánské stavebnice naštvat ráčkující dítě. Jeho příběh o vyšvihnutí se ode dna až k vyprodaným koncertům byl ale velmi zajímavý a motivující. Možná i proto, že mu chyběla ona typická klišé rapových zpěváků: drogy, rozpady v rodině, umírající kamarádi, grafitti, problémy se zákonem.

Následovali starostka Obrnic Drahomíra Miklošová, ve kterých tvoří 40 % obyvatel romové, a za 7 let působení v úřadě se jí podařilo z pekla na zemi udělat místo s minimální kriminalitou a relativním klidem, srbský pilot Zoltán Dani s prezentací „Z nepřítele přítelem“ o sestřeleném pilotovi amerického neviditelného letounu a lékař bez hranic Tomáš Šebek, který popisoval svou činnost dobrovolníka na Haiti.

Po konci prvního bloku jsme se opět odebrali do jídelního stanu, kde na nás již čekal oběd v podobě etno specialit a europiva Heineken z hliníkové láhve, která sleduje ekologii a úsporu přírodních zdrojů ve zpětném zrcátku. Nedostatek jídla jsem nezaregistroval, jen stolečků bylo málo a rychle se o ně svedla bitva se zauzlovanými ručníky, jež byly součástí dárkové tašky.

02 června, 2013 - 15:51 - Anonymní zemědělec (bez ověření)

Pravda! Dík za připomenutí, upraveno.

Druhý blok

Druhou část dne otevřel bioinformatik Nick Goldman, který se věnuje kódování informací do syntetické DNA. Popisoval, jak všech 154 Shakespearových sonetů zakódoval do kousku DNA velkého jako zrnko písku.

Miroslava Slívová vyprávěla o své cestě od sexuální pracovnice k podnikatelce v oblasti osobního rozvoje a dobrovolnice ve sdružení Rozkoš bez rizika, které pomáhá ženám, jež se na pozici společnice z nějakého důvodu zasekly.

René Kujan, extrémní maratonec, zase přednášel o oběhnutí celého Islandu a výběru peněz pro postižené, ke kterým se sám málem zařadil po těžké autonehodě.

Steve Wheen je britský guerillový zahradník, jež instaluje zeleň do výtluků na chodnících a jeho řeč byla o natáčení a pozorování lidí, jenž si jeho výtvorů všímají a reagují na ně.

Blok uzavřel psychiatr a psychoterapeut Tomáš Rektor. 

Následovala další přestávka na občerstvení, jehož se mi již bohužel nedostalo. Chlebíčky s cizokrajným obložením zmizely rychleji než keňští běžci na startu maratonu, stejně jako veškerý Heineken, a tak jsem svlažil hrdlo alespoň pomerančovým Fénixem. Nic naplat, že ho moderátorka při čtení sponzorů nazvala pivovarem místo pivem, nedostatky slibují organizátoři do příště vyladit.

Třetí blok

V poslední části dne exceloval hlavně Krištof Kintera, výtvarný umělec a performer, který vytváří hlavně technicky náročné objekty, které minimálně jiskří, blikají, kouří a hýbou se. Zmínil například opancéřovaný kočárek pro dítě, jehož koncept jako satiru vytvořil a následně zjistil, že ho někdo již skutečně vyrábí.

Po neurovědci Danielu Sieglovi a česko-vietnamské blogerce Thu Trang Do dorazila Hana Hnátová-Lustigová, jež zažila nacistické koncentrační tábory na vlastní kůži. Vyprávěla několik příběhů z doby, kdy se každý v Evropě zabýval zničením někoho jiného a svět byl plný bolesti a utrpení. Jako jediná sklidila ovace ve stoje.

Konferenci TEDxPrague zakončila jako poslední řečník Iva Roze Skochová, opět jedna z nejinspirativnějších přednášejících. Její řeč se týkala užívání si každého momentu života naplno a nezabývání se věcmi, které za rok neupotřebíte. Sama má totiž rakovinu a netuší, kolik času jí ještě zbývá. Cynismus a humor, který si sama ze sebe a svého „problému“ umí udělat, je někdy opravdu mrazivý.

Tak proběhl čtvrtý TEDxPrague. Naprostá většina řečníků byla skvělá, motivující a z jejich přednášek si bylo možné odnést skvělý pocit a nové informace, někdy i nový pohled na svět. Přičtěme dobré jídlo, dárky, možnost mluvit s novými lidmi a závěrečnou párty, vyjde nám skvěle strávený deštivý den.

Každý z hostů měl navíc na prsou visačku se jménem a zájmy, co vyplnil do přihlášky na webu. Někdy ze zájmů dvou lidí vedle sebe vycházely veselé kombinace:

Baťa, zbraně, poctivost, agrese, lidé, peníze, láska, psychopatologie.

Jednotlivé přednášky se postupem času objeví na Youtube, ale atmosféru, která se z počátečního napětí dostala do naprostého uvolnění a zájmu o nové věci, tam nezažijete.

Tak zase příští rok, třeba se potkáme!