Ohlednutí za jubilejním Masters Of Rock aneb podesáté a stále lépe

Hned při našem čtvrtečním příjezdu nám bylo jasné, že si letošní porci vystoupení slavných jmen nenechal ujít rekordní počet fanoušků. Počasí přálo, a tak nám nic nebránilo vydat se hned do areálu.

Čtvrteční odpoledne odpálili pěkně hlasitě rakouští The Sorrow. Po nich hrající veselá banda Horkýže Slíže předvedla, že má na MORU své místo. To je myslím jedna z velkých předností festivalu — že si z takové plejády kapel vybere každý fanoušek. Večeru pak kralovali irští Thin Lizzy, kteří ukázali, že stále mají co nabídnout. Jejich The Boys Are Back in Town zpívali snad úplně všichni.

I když počasí v pátek začalo trošku testovat naši trpělivost, na naší chuti na další hudební lahůdky to nemohlo nic změnit. Vitacit v čele s Láďou Křížkem nás nezklamal a předvedl parádní porci ryzího heavy metalu. Praotcové českého punku Visací zámek, kteří letos slaví neskutečných 30 let kariéry ve stejné sestavě, měli obrovskou fanouškovskou podporu. Ano, ani my jsme neodolali tomu si s nimi pořádně zakřičet.

Mezitím, co na hlavním pódiu kralovali američtí trasheři Exodus, na vedlejším menším pódiu hráli čeští Rimortis. Pro mě osobně byli jedním z příjemných překvapení festivalu. Podle davu, který si jejich vystoupení nenechal ujít, odhaduji, že jsem nebyla jediná.

Úplně největší zážitek jsem si ale odnesla z koncertu Unisonic. Pánové Hansen a Kiske do toho šli s obrovskou chutí. Po krátkém přemlouvání přidávali. Jejich Future World a I Want Out zpíval celý dav. Na Kaie Hansena byl úžasný pohled, když se tak s cigárkem, úsměvem od ucha k uchu a kytarou procházel po pódiu a užíval si jedinečnou atmosféru.

Ze sobotního programu bych zmínila koncert německých death metalistů Milking the Goatmachine. Hned nás zaujalo, že všichni členové kapely vystupují v kozích maskách. Hráli neuvěřitelně energicky, přičemž zpěv bubeníka při takovém tempu hraní jsem až nechápala. Milking the Goatmachine hodně překvapili a o jejich koncertu si návštěvníci povídali po zbytek festivalu.

Sobotní večer patřil finským bandám Korpiklaani a Nightwish. Korpiklaani opět předvedli, že metal se dá uchopit zvesela a že si člověk může i poskočit.

V neděli už byla na nás i na ostatních vidět trochu únava, takže jsme to vzali spíš odpočinkově.

Čeští Eagleheart nás na malé scéně potěšili. Nenechali jsme si ujít ani vystoupení švýcarských Gotthard, i když už jsme spíše postávali a pokyvovali hlavou.

Jubilejní desátý ročník vizovického svátku metalového hudby se opět moc povedl a my už se nemůžeme dočkat dalšího roku. Jsme zvědaví, jaká hudební překvapení pro nás pořadatelé zase nachystají.

Vizovice, za rok zase na viděnou a na zdraví!