Před 37 lety se do polí na Suchdole zřítilo letadlo. Co letecké neštěstí zapříčinilo?

Zřícené letadlo DC-9 YU-AJO, které patřilo jugoslávské společnosti Inex Adria Aviopromet, odstartovalo z černohorského letiště v Tivaltu krátce před sedmou hodinou ranní. Kapitánem na tomto letu byl zkušený pilot Miodrag Marovič. V letadle cestovalo 115 cestujících a 5 členů posádky. Let probíhal bez komplikací až k Praze, nad níž se držela hustá podzimní mlha. Přes špatnou viditelnost a s vědomím toho, že na ruzyňském letišti momentálně nefunguje přesné naváděcí zařízení, se piloti rozhodli k přistání.

Zhruba osm a půl kilometru před ranvejí letadlo narazilo podvozkem do vrcholku Sedleckých skal, které zbrzdily jeho rychlost, následně se přes ně přehouplo a dopadlo na zem, kde se rozlomilo. Naštěstí v zahrádkářské oblasti, kam se stroj zřítil, nebyl v tu chvíli žádný člověk.

Poslední spojení dispečinku s posádkou proběhlo v 9:18, o dvě minuty později se piloti již neozývali.

Jen pár minut po zřícení letounu dostali pražští záchranáři první telefonické oznámení, ze kterého ovšem nebylo jasné, že jde o tak závažnou nehodu. První tři sanitky dorazily na místo do 5 minut, za dalších 10 minut tu bylo už čtyřicet sanitek. O tehdejší pozoruhodné záchranné akci svědčí i fakt, že všichni ranění byli do nemocnic dopraveni do 35 minut. Lékaři, kteří nebyli zrovna ve službě, se po oznámení neštěstí snažili co nejrychleji dostat na místo, někteří si dokonce chytali taxíky a pod majákem v nich jeli pomáhat.

Pro pražskou záchrannou službu to byl nejtragičtější a nejdramatičtější zásah v dějinách. Nebýt tak rychlého a profesionálního zásahu, ztráty na životech by byly mnohem větší. Na pozdějším kongresu záchranářů se Pražané dočkali i mezinárodního ocenění.

Při následném vyšetřování nehody se prověřovalo mnoho verzí. Černé skříňky nepřinesly žádné vysvětlení, neboť v nich byly příliš krátké nahrávací pásky, které přestaly zaznamenávat zhruba 15 minut před pádem. Přesná příčina není známa ani dnes. Výpovědi svědků a přeživších se rozcházejí. S největší pravděpodobností se ale jednalo o nedodržení stanovené výšky letu v kombinaci se špatnou viditelností.

Havárie se dostala také do televize. Celých devět let po tragédii se zásah záchranářů objevil v závěrečném dílu televizního seriálu Sanitka. Záběry však nebyly autentické. V rukách hasičů ani České televize totiž neexistuje žádný filmový materiál.

V současné době se místo tragédie ani nepozná. Nepřipomíná ho totiž žádný pomník na uctění památky zesnulých. To se snaží změnit dobrovolníci z řad zájemců o letectví a historii. Na internetových stránkách www.pomnik-pro-suchdol.webnode.cz jim můžete pomoci v jejich snaze tím, že podepíšete petici. Nejtragičtější letecká havárie v československé historii si zaslouží svůj důstojný památník.

Zdroj fotografií: http://pomnik-pro-suchdol.webnode.cz/ a idnes.cz