Vaše BLOGY: Běh O pohár rektora ČZU 2013

Pozn. redakce: Článek není redakčně krácen ani upravován, názory a myšlenky v něm sepsané nemusí vyjadřovat stanovisko redakce.

Report pohledem závodníka při své druhé účasti. Tahle trať je rock'n'roll!!!

První listopadová středa patří na Suchdole již tradičně krosovému závodu „o pohár rektora ČZU“ trať měří 6,6km (ženy mají vlastní okruh 3,5) a v její lesní pasáži jsou dvě výraznější stoupání.

Cestou k prezentaci jsem se potkal s Milanem Janouškem, který se mi svěřil se svými ambicemi být letos na bedně, ale vše záviselo na celkovém obsazení závodu. Jako souvislostí neznalý jsem byl minulý rok překvapený, když jsem na startu uviděl Petra Pechka (absolvent ČZU), který je špičkovým běžcem a já si bláhově myslel, že tento závod bude bez větších jmen. 

V den 52. ročníku tohoto běhu ráno zapršelo a já si vzpomněl na trápení v silničních botách při výběhu jedné lesní pasáže plné napadaného kluzkého listí. Nejlépe by se běželo v tretrách s hřeby, ale vzhledem k asfaltovým částem trati jsou krosové boty jasná volba. Počasí před startem bylo vcelku příjemné, skoro žádný vítr a oproti loňsku i teplo. 

V šatně panovala různorodá nálada. Přeci jen se zde sešli výkonostní běžci, vytrvalí veteráni i lidé, pro které je běh hobby a každý závod výzva. Při rozklusávání jsme si dali s Milanem část trati v protisměru, okoukli jsme krásné dobrovolnice, které dávali během závodu pozor, aby někdo nezabloudil a povzbudily úsměvem :-). Půl hodiny před startem vyběhly ženy a díky tomu měly v cíli celkem velký aplaus od mužského osazenstva závodu (nějakých diváků bylo po skrovnu). První to měla pod 15 minut snad, oficiální výsledky nejsou ani třetí den po závodě k nalezení, no a my se už rychle rozehřívali k samotnému startu hlavního závodu.

Petr Pechek nedorazil a Milan se začal obávat, že bude muset vést čelo závodu, což mu nevyhovuje. Pán, který teprve dobíhal ke startu od autobusu půl minuty před startovním výstřelem měl uplně jiné starosti :-D.

16:00 na startovní čáře nějaká 30 lidí a po výstřelu celkem svižně do toho. Po 400 metrech se již vytvořila skupinka 4 běžců, kterou táhl Milan Janoušek. Trasa se stáčí doleva, doprava na štěrk a poté přes pole, kde jsem předbíhán panem Kovářem (Milan mě na něj upozorňoval před startem, prý běhá maratony), který vyhrál veteránskou kategorii. Přeběhne se velká pláň a trasa se stáčí doleva ke školce a od ní vpravo do lesa. V tuto chvíli už si běžci udržují poměrně stabilní tempo i rozestupy a čelní skupinka je také stabilní. V lese se v člověku probouzí adrenalin při rychlém seběhu, kde je třeba hlídat došlap vzhledem ke kamenům a kořenům stromů schovaným pod spadaným listím. Čelní skupina je přede mnou nějakých 150m, ale na druhou stranu mám i slušný náskok na někoho za mnou a tak věřím svému tempu a doufám, že někomu ze předu dříve či později dojdou síly.

V nejnižší části závodu máme za sebou 3km a po otočce vpravo se musí celý seběhlý kilometr zase vystoupat. Tepovka se řítí k 180 a je třeba zvýšit frekvenci kroků a vycupitat to nahoru bez zakyselení. Získávám oční kontakt se skupinkou vpředu a vidím dva běžce začínající ztrácet, což mě žene dopředu a za mnou stále neslyším žádné kroky ani dech. Zpět u školky je chvilka tak tak na srovnání dechu a po levotočivé zatáčce se zase řítíme dolů. Stíhám si všimnout dvou babiček na kmeni padlého stromu a jejich hecování mi vytváří úsměv na tváři. Po chvíli přichází nepříjemné stočení trati prudce vpravo a zároveň ze seběhu do výběhu. Ke všemu je to tu trochu bahnité a člověka to snadno vynese až na těsný okraj stezky. Stoupání zde je mírnější než to první a já mám běžce přede mnou na dosah, jednoho dávám ještě v lese a ,,duklácké tepláky,, ,jak jsem si během závodu svého souputníka sám označil, předbíhám při výběhu z lesa do pole, kde trasa ještě nepříjemně stoupá a já se snažím zase o udržení hladiny tepu a dechu v rozumné míře, přeci jen ještě je třeba přeběhnout pláň dát se vlevo na asfalt a zahrádkářskou kolonii, kde se cesta vlní a já si všímám fórku pořadatelů v podobě nápisu nedupej při mírném seběhu.

Dostáváme se k místu asi 400m před startem, ale trať má pro nás ještě poslední lahůdku. Mířím vlevo dolů šikanou do pole a chvíli vyšlapanou cestou podél lesa a po nějakých 250m do lesa přímo. Vím, že nyní je to do cíle určitě míň než kilometr a sílu mám tak do toho ještě šlápnu. Na čtveřici v čele ani nevidím ani nemyslím a užívám si zvlněný terén lesní cesty před výběhem na poslední rovinku polem a do cíle. Zde již tep letí na 183, ale to nevnímám, protože se zrovna snažím myslet na techniku běhu ať to vypadá dobře, když vidím tu fotografku :-)

Krásný pocit mít to za sebou. V cíli bylo přichystané občerstvení v podobě čaje, banánu a sušenek, což je naprostá paráda za 20kč startovného. Při vydýchávání sleduji další dobíhající a potkávám Milana, ptám se zda vyhrál a on suše konstatuje, že opravdu bohužel musel celý závod odvést sám :-)

Letos jsem měl ze závodu příjemný pocit a znalost trati je velkou výhodou.

Těším se na příští ročník.

PS: přikládám údaje ze svých hodinek, kde si můžete prohlédnout trasu i s převýšením.

Běh je o radosti z pohybu a radosti z vlastního progresu. Posouvejte své vlastní limity a třeba se zas potkáme na nějakém závodě. Ahoj

Kompletní výsledky si můžete přečíst zde.

Blog autora sunakasi.