Za oponou ME v atletice s oštěpaři ČZU

O tom, že Barbora Špotáková po tuhém boji zvítězla ve svém závodě, a dovršila tak svou sbírku cenných kovů, ví asi každý. Málokdo ale tuší, jak se vedlo sportovcům studujícím na tom našem suchdolském plácku. Stejně jako před šampionátem jsme vyzpovídali oštěpaře Petru Andrejskovou a Jakuba Vadlejcha.

iZUN: Jak jste spokojeni se svým výsledkem ze šampionátu?

Petra: Rozhodně s výsledkem spokojená jsem. Bylo to moje první vystoupení na takových závodech a jsem moc ráda, že jsem nevybouchla.  Finále mi uteklo jenom o kousek a doufám, že přiště to bude ještě lepší.

Jakub: Nejsem spokojený. 

iZUN: Můžeš nám přiblížit průběh závodu?

Petra: Mě pohltila atmosféra, přitom na naši kvalifikaci oštěpu ještě nebylo tolik lidí, ale stejně to bylo super. Měla jsem trochu obavy z tartanu, protože předchozí den pršelo a v botaskách se to dost klouzalo. Nakonec ale seděl. Jinak škoda, že jsem neměla ještě další tři pokusy, citila jsme se na to hodit daleko.

Jakub: Ohledně počasí nemohu říct ani slovo, bylo v pohodě. Jediné, co mě na závodě překvapilo, byl povrch, který těsně před ME nastříkali na ten stávající, a to hodně. A bohužel, hlavně i vlastní chybou, jsem na něj nebyl připraven. A tak to pak také dopadlo. Po povrchu jsem přímo jezdil, zkrátka se mi nechtěly hřebíky zapichovat.

iZUN: Převapilo Tě něco během závodů? Od Víti Veselého bylo možno slyšet určité stížnosti na pomalejší tartan…

Petra: Naopak, pro mě byl ten tartan docela rychlý. Jen se na něm lámaly hřebíky, to je pravda.

Jakub: Pomalejší mi nepřišel. Spíše ta nově nastříkaná vrstva byla neuvěřitelně tvrdá, a jelikož používám do oštěpařských treter hřebíky s malou plošinkou místo hrotu, nestačily se mi hřebíky v té rychlosti ani pořádně zapíchnout. Je to těžké vysvětlovat, má technika je dosti založená na síle v nohou, a jelikož jsem neměl dostatečnou oporu v tretrách, nedokázal jsem se s tím poprat. Ostatní oštěpaři, kteří měli stejné hřebíky jako já, většinou stihli ještě před závodem tretry vyměnit za druhý pár, kde měli hřebíky ostré. Já měl bohužel na druhém páry treter ty samé, špatné.

iZUN: Jak se Ti v Zurichu líbilo kromě závodů?

Petra: Byli jsme se podívat ve městě, projížďka po jezeře, takže ano líbilo. :-)

Jakub: Měli jsme závod skoro až na konci ME, takže jsem se nestihl nikam podívat. Ale město je hezké, čisté a Alpy v pozadí působí monumentálně. I když nám zrovna moc nepřálo počasí. 

iZUN:  Čeká Tě ještě v tomto roce nějaký závod?

Petra: Doufám, že už jen poslední dva. Tento víkend MČR do 22 v Jablonci a příští víken finále extraligy, které se koná v Kolíně.

Jakub: Už mám za sebou závody v Německu (Bad Köstritz – 2. za 80,45 m) a čekají mě ještě tři další, jeden v Německu, druhý v Itálii a poslední 7. 9. v Kolíně (Mistrovství ČR družstev).

Dalším suchdolským želízkem v ohni byla překážkářka Lucie Koudelová. Té se osudnou stala v jejím běhu šestá překážka, přes kterou se bohužel nedokázala dostat, a závod tak nedokončila. Lucka však dala brzy na nepovedený evropský šampionát zapomenout, když v předprogramu legendární Diamantové ligy obsadila na 100 m překážek čtvrté místo za 13,59 s. Tento výkon ale rozhodně nebyl konečnou zastávkou. Víkendové MČR do 23 let přineslo Lucce další zlepšení, a to konkrétně na čas 13, 38 s. Tímto časem naše studentka dokonce překonala o osmnáct setin sekundy deset let starý čas své kolegyně Lucie Škrobákové. 

Je dobojováno, sláva vítězům a čest poraženým. Ačkoliv naši spolužáci třeba vždy nezářili tak, jak by si sami přáli, nezmění to nic na tom, že i tak na ně celá zemědělka bude náležitě pyšná.