Cesta na Korsiku s partou kamarádů

No abych byla zcela upřímná, vždy jsem měla raději individuální cestování, ale to pouze do doby, než jsem začala studovat na ČZU. Před pěti lety jsem se totiž rozhodla vydat na zájezd do Černé hory, a protože jsem neměla nikoho k sobě a cestování ve více lidech je přeci jen veselejší, rozhodla jsem se jet s cestovkou. Hledala jsem, až jsem našla… outdoorová, aktivní, pro mladé, pod stan… hmmm… říkala jsem si, že to by mohlo být to pravé. Jela jsem, i když na začátku jsem měla pochyby. Autobus, spousta lidí s batohy na zádech, fousatý řidič… mé obavy mě ale přešly hned druhý večer, kdy jsem obklopena super bandou popíjela domácí slivovičku, dovezenou přímo od Standy z Moravy. A k tomu všemu, naše průvodkyně byla super a vůbec nezpívala s kytarou v autobuse (to jen večer po pár locích alkoholu). Ani naši řidiči po nás nechtěli podšálky. Problém byl jen na začátku, když se představili. Jmenovali se Karel a Karel J.

Zpět v Lozzi

Slunce pomalu zapadá za obzor, krajina kolem dostává zlatou barvu a já cítím, jak se mi znavené nohy začínají motat. Vlasy ledabyle stažené v culíku, mikina kolem pasu a na tváří spokojený úsměv. V kempu už nás čekají všichni z druhé skupiny, kteří si dnes dali jen výstup k nádhernému ledovcovému jezeru. Korsika je opravdu krásná a já už chápu, proč je její nejdelší a nejnáročnější vysokohorská trasa, takzvaná GR 20, tak nesmírně populární. „Tak jak, jaké to bylo?“ halekají na nás zdálky. Všichni umytí, čistí a pohodlně usazení na karimatkách, pod stromy bohatě obsypanými ovocem. „Ale,“ směju se a lžící ochutnávám z jejich voňavého, pobublávajícího rendlíku.

Miluji toto místo. Horský kemp v Lozzi, v okouzlující přírodě s ještě více okouzlujícím majitelem. Než se naději, sedím u něj na baru a popíjím lahodný kaštanový likér. Venku zabučí kráva a já si uvědomím, jaký je zde nádherný klid. Začínám se těšit na další dny. Sice ta místa ještě neznám, ale tuším, že z tohoto ostrova zklamaná neodjedu. Otevírám brožurku, abych se podívala, co je na programu další dny. Porto a vysoké vlny, janovská věž, kaskády a horské tůňky, korsické Sartène s atmosférou vendety, Bonifacio — město vystavěné na křídově bílých útesech a zapsané na seznam světového dědictví UNESCO, další hory, společná večeře v přístavu… slastně mhouřím oči a po očku sleduji ostatní, jak se začínají scházet kolem autobusu.

Maty už nedokáže odolat, vytahuje kytaru a údolím se nesou první písně. Na grilu se peče maso, řidič Fanda podává klukům vychlazené pivo a atmosféra je nepopsatelná. Opět. Prostě báječné prázdniny. Ještě není ani týden pryč a já už začínám plánovat, kam se vydám příště.

Příště? CK Mundo jasná volba!

Moc ráda bych na Nový Zéland, to je můj sen. Jsem totiž „velká“ cestovatelka. Ale pokud se tam nedostanu, budu zase „cestovat levně v partě mladých lidí“ a zde záměrně používám motto Munda, protože pokud s cestovkou, pak určitě s nimi. Koneckonců, dnes už mají v nabídce vše možné, od Rumunska a Ukrajiny přes Island, Izrael, cyklozájezdy, Afriku, Ameriku… no, pro mě zatím nepřeberné množství. Co mi strašně vyhovuje, je to, že mají rádi hory, přírodu, spaní pod stanem a hlavně… na každé z cest si najdu super kamarády. Takže všem — pohodové zkouškové a super letní cesty, ať už kamkoliv!