Když dělám, že dělám aneb Jak vypadá realita Home office?

Vstávání a příprava do práce

Většina kancelářských krys, mezi které patřím i já, vstává tak, aby zvládly být v práci mezi osmou a devátou (když se poštěstí). Jelikož já to mám do práce krásných 20 minut, dovolím si normálně vstávat až na sedmou. Následuje klasická ranní hygiena, namalování koukatelného ksichtu a úprava účesu pomocí tuny suchého šamponu, protože nikdo nebude vstávat o půl hodiny dřív, jen aby si umyl hlavu. Na snídani už klasicky nezbude čas, takže po oblečení večer připraveného a narychlo vyžehleného „outfitu“ vyrážím na tramvaj. Někdy si dokonce nezapomenu roušku a nemusím se vracet. Na HO je to o dost jednodušší. Já mám to štěstí, že naše core hours jsou od 9 do 15, takže si nařídím budíka na tři čtvrtě na 9, vyčistím si zuby, udělám bobana na hlavě a s notebookem si lehám zpátky do postele. Tadá, jsem v práci. Tentokrát si stíhám udělat i tu snídani a dokonce ji sníst u posledního dílu Ulice, kterej jsem večer zase prošvihla.

Dopolední agenda

Mezi mé nejčastější činnosti patří odpovídat na maily, schůzovat nebo dávat dohromady všelijaké podklady a lejstra pro obchodní oddělení. Takže, jelikož schůzovat se úplně nemůže, tak stačí zapnout teamsy, vypnout kameru a mikrofon a pokračovat dalším dílem Gilmorek. Sem tam něco málo pronesu, aby to vypadalo, že dávám pozor. Podklady a administrativa se doma taky dělá těžko, takže to si vždycky připravím dopředu v den, kdy se náhodou ukážu v kanceláři a pak z toho těžím celý týden tak, že každý den pošlu jednu věc hotovou, jakože jsem jí dělala ten den. No a maily, ty si nechávám a odpovídám na ně hromadně až odpoledne, těsně před zaklapnutím notebooku.

Obědová pauza

Klasicky chodíme na obědovou pauzu okolo jedenáctý, kdy dojdeme do restaurace, přinesou nám hotovku, najíme se a jdeme zpátky, tudíž do 45 minut jsme zase v kanclu i s cigárem. No, doma je to složitější v tom, že ten oběd se sám neuvaří, takže „obědová pauza“ začíná v půl jedenáctý vařením a končí v jednu, protože ten guláš se dřív prostě neudělá a nesní. Mezitím opět stihneme pár novinek na Netflixu.

Odpolední schůzky

Odpolední schůzky jsou má oblíbená činnost, protože u nich vždycky stihnu udělat strašně moc věcí. Při jarní karanténě jsem během jedné porady zvládla zadělat těsto na buchty a umýt sporák. Jindy jsem si udělala nehty, uklidila byt, vyžehlila tu hromadu vypraného prádla nebo napsala článek na iZUN. Stačí prostě vypnout mikrofon a sem tam si poslechnout, o čem se mluví.

Takhle se dostaneme až k 15. hodině, což znamená jediné. PADLA! Vypínáme VPNku, zapínáme Netflix a nebereme telefon, protože to smrdí prací.

Sice jsem se setkala s kolegy, kteří se i na HO denně oblékají a připravují, protože si pak připadají víc produktivní. Ano, taky jsem to zkoušela, ale zjistila jsem, že se mi v posteli mnohem líp leží v teplákách než v sukni. Život na HO je strašně pohodový, nenáročný, méně stresující, ale zároveň strašně nudný a dlouhý. Funguju takhle už druhý měsíc na podzim a na jaře to byly skoro 4 měsíce. Dohromady jsem už skoro půl roku strávila doma na HO, a i když to znamená opravdu hodně ušetřené práce, makeupu, spánku a nervů, stejně mě to štve, protože toho půl roku jsem mohla strávit s lidmi v práci, který mám opravdu ráda a ještě radši s nimi chodím v práci na obědy, na kafe a po práci na pivko. Jo a na jaře jsem na HO přibrala 5 kilo… Co na to říct, lednice je od postele blíž než Billa od kanceláře.