,,Miluji trikolóry a pocit, že někam patříš." Rozhovor s kreativní manažerkou Díky, že můžem Natálií Malcovou při oslavách 17. listopadu

Kreativní manažerka projektu Díky, že můžem Natálie Malcová stojí za tím, jak celá organizace zní, vypadá a jaké pocity vyvolává. Měli jsme tu čest si s Natálií popovídat o její náročné, ale srdeční práci a o tom, co pro ni osobně znamená 17. listopad a akce Korzo Národní.

(Autorka si s Natálií před rozhovorem domluvila tykání, pozn. red.)

iZUN: V organizaci Díky, že můžem jsi kreativní manažerkou. Kdybys ale měla svoji práci představit někomu, kdo o ní nikdy neslyšel, co bys řekla?

Natálie Malcová: Ono je to opravdu těžké, když mám mluvit jenom za sebe, a ne za tým. Každopádně moje práce obnáší to, jak celá organizace zní, jak vypadá, co říká lidem a co vzbuzuje za pocity. Opravdu jde o „vizuálno“, které dotváří dnešní oslavy a naši organizaci jako takovou. Takže to je moje práce. Ať už do toho spadá video, foto, jak to zní na sítích, jak to vypadá v off-line prostoru. Mám pod sebou velký marketingový tým. Jsou to ty sociální sítě, influencerský marketing a podobné věci. Je to tým mladých lidí, kteří pracují na tom, aby naše myšlenka nebo naše hodnoty byly pojmenované a sdílené s venkem. Chceme být co nejvíce vidět a slyšet. Zároveň dohlížíme na to, aby vše bylo jednotné, aby brand na venek vypadal stejně. Nejdůležitější za nás tedy je, aby to všechno dávalo smysl.

iZUN: Co tě přivedlo ke kreativní práci? Bylo to vědomé rozhodnutí nebo úplná náhoda?

Natálie Malcová: Já si myslím, že to bylo už tak nějak od malička. Vždycky mě bavila výtvarka, dokonce i pocházím z uměleckého prostředí. Ať už od rodičů nebo prarodičů. Bylo mi to vždy hodně blízké, cítila jsem to takhle uprostřed sebe (drží se u srdce, pozn. red.). Je to něco, co chceš budovat a rozvíjet dál. 

iZUN: Co pro tebe konkrétně znamená dnešní den a celá akce Korzo Národní?

Natálie Malcová: Úplně všechno. I když mám pocit, že z této republiky potřebuji odjet někam hodně daleko, tak to, že jsem dneska tady pro mě znamená, že jsem doma. Je to pro mě domov s velkým D. Miluji trikolóry, miluji vlajky, miluji samet a miluji pocit, že opravdu někam patříš. Patříš sem na tu Národní třídu. Přijde mi, že se na tebe v dnešní den opravdu nabalí ten pocit, že vážně můžeš. Je to hrozně silný pocit a je pro mě hodně vzácný a křehký zároveň. Nedokážu si představit, že bych dneska byla kdekoliv jinde než tady.

iZUN: Jak dlouho zastáváš roli kreativní manažerky?

Natálie Malcová: Letos je to čtvrtým rokem. 

iZUN: Jaký je největší kreativní nebo logistický oříšek této akce? Co myslíš, že je „gró“ vaší práce, jako celého týmu? 

Natálie Malcová: Je to vyloženě celý dnešní den. Aby všechno, co se tu dneska stane, bylo vidět na sítích a v on-line prostoru. ,,Gró“ je určitě Modlitba pro Martu. Zároveň mám ale pocit, že dneska už si to jen tak užíváme. Všechny věci jsme nachystali dopředu, to nejnáročnější už máme za sebou. Nejtěžší bylo nějak skloubit foto a video, aby se to rovnou stříhalo, aby to na sebe celé navazovalo a aby všichni věděli, co mají dělat. Protože chceme, aby celý tenhle balíček i lidi, kteří tu dnes nejsou nebo nemohou být, dostali v plné hodnotě. Ať to můžou prožívat s námi. Klidně z druhého konce republiky nebo ze zahraničí. Nejtěžší bude však ta Modlitba pro Martu, máme tam asi čtyři různé záběry z různých úhlů, několik kameramanů, pak i živý přenos. Je to komplikované, ale je to opravdu největší, co předáváme během celého dne.

iZUN: Je v letošním ročníku nějaká akce, instalace nebo program, na který se nejvíc těšíš? 

Natálie Malcová: Já jsem za sebe velmi ráda, že tu bude folklórní skupina Čtyřlístek, která bude tancovat v krojích a zpívat. Myslím si, že to je něco, co k naší české nátuře, dokonce i mně samotné, je hrozně blízké. Kroje se mi moc líbí a mám z toho fakt radost. No a velkou radost mám také z letošního narativu „Máme si co říct“, protože si myslím, že to k dnešním oslavám sedí, protože si opravdu máme co říct. A nejenom dneska.

iZUN: Pamatuješ si nějakou reakci nebo odezvu veřejnosti, která ti dodnes utkvěla v paměti?

Natálie Malcová: Dva roky zpátky jsme před 17. listopadem natáčeli ankety tady na Národní, zastavovali jsme různé lidi a ptali jsme se jich, co dělali 17. listopadu 1989. Potkali jsme jednu paní, která nám povídala o tom, že v 89. byla ve Švýcarsku a to, co se tady dělo, sledovala na dálku. Prý u toho plakala. Byl to krásný a dojemný příběh, natočili jsme ho a šlo to ven. Následně jsme ji tady den poté, toho 17. listopadu, potkali znovu. Povídali jsme si a ona řekla krásnou větu: „Děkuji, že můžu, i díky vám.“ Zní to jako hrozné klišé, ale ten moment, kdy tam vlastně stojíš, s tou paní, kterou už jsi jednou potkala, ona doopravdy přišla a je vidět, že jí na tom záleží, je krásný.  To tě prostě zahřeje u srdíčka a podpoří v práci, kterou děláš. Tyhle okamžiky a vzpomínky tě utvrzují v tom, že to děláš správně. Na neposledním místě jsou to vlastně i moje rodiče, kteří sem přišli, vzali si trikolóry a je hrozně milé, že tihle lidi tady se mnou jsou.

iZUN:Mám tu pro tebe poslední krátkou otázku, která tři slova pro tebe symbolizují letošní Korzo národní? 

Natálie Malcová: (směje se, přemýšlí a počítá slova na prstech) Radost, tým a slovo. Protože si opravdu máme co říct.