Odkud se vzalo? Díl 4.

26. 11. 2019 0 {{ articleTotalLikes }} Out of ČZU Zpět na Úvod
Úvodní fotka
Tak ještě naposledy několik slov se zajímavým původem. Navíc i jeden bonus!

Sadista

Člověk, kterému činí způsobovat druhým bolest sexuální potěšení.
Donatiena Alphonse Francoise markýze se Sade možná znáte, minimálně z doslechu. A není divu. To on sám, svými činy, se zasloužil o vznik slova sadista. A kdo že to byl? Šlechtic, spisovatel, filozof, poručík Královské pěší gardy, ale především sexuální sadista. Na kontě toho má poměrně mnoho, a to se ví jen o činech, které byly nahlášeny na policii. Jeho začátky v oboru by se daly ještě považovat za slabý kafe. První nahlášený incident byl od jedné prostitutky, která ho udala za zbičování. Šel za to na pár dní bručet. To jeho choutky ovšem nijak nepotlačilo. O několik let později nahlásila další žena zneužití. Sade jí prý uvázal nahou k posteli, zbičoval do krve a následně jí do ran lil horký vosk. Jindy zase pořádal orgie s urozenými dámami a ani zde si bičík moc neodpočinul. Mimochodem všechny ženy s ním do postele lezly dobrovolně nebo si za to nechaly platit. Za své činy byl několikrát stíhán a souzen, vždy se mu ale podařilo vyváznout. Nakonec musela zakročit jeho bohatá tchýně (ano i přes to všechno byl ženatý) a zajistila mu doživotní uvěznění. Ani ve vězení nezahálel a ve slavné Bastile napsal svůj román 120 dnů Sodomy. Ten se stal inspirací mnohým dalším umělcům. Dodnes je markýz de Sade za své činy kritizován i považován za bořitele přetvářky a pokrytectví. Takový revolucionář postelových praktik. 

Silueta

Stínový obraz podávající plošný jednobarevný obrys předmětu.
Za původem tohoto slova se budeme muset vypravit na dvůr francouzského panovníka Ludvíka XV. Žil byl jistý Étienne de Silhouette, student finančnictví a překladatel, který se zapletl se slavnou Madamme de Pompadour. Ta ho svým vlivem protlačila až na královský dvůr, kde byl jmenován do funkce výběrčího daní, tedy něco jako dnešní ministr financí. Takoví lidé jsou obecně vždycky nepopulární. A milý Étienne tomu nasadil korunu. Jelikož Francie zrovna vedla Sedmiletou válku proti Anglii, byl na tom francouzský dvůr finančně dost mizerně. Pan Silhouette se tedy rozhodl provést finanční reformu. Jenže ouha, kromě toho, že měl v plánu obrat chudinu i o to poslední nic, co měla, rozhodl se utáhnout opasky i šlechtě a značně jim zkrouhnout rozpočty a privilegia. A asi je vám jasné, že s tímhle přístupem ho šlechta poslala někam. V jeho případě do penze.
A jak to souvisí s dnešním významem slova silueta? Tak verze o přenesení významu jsou tři.
První uvádí, že se neslavný politik na svém postu pouze mihl jako stín, nikdo si ho moc nezapamatoval a ve vzpomínkách šlechty zůstal pouze jako nezřetelný obrys, silueta.
Druhá verze tvrdí, že Étienne nasadil tak vysoké daně, že si šlechta stěžovala, cituji: „Z našeho bohatství zbyl pouze stín.“
A do třetice se říká, že se Silhouette stal terčem vtipů a posměšných obrazů. Tehdejší umělci však byli líní jak jejich doba, a tak nemalovali propracované obrazy, ale pouze lehce načrtnuté obrysy. A tak se stínový obraz a Étienne de Silhouette stali jedním. 

Štrúdl

Pochoutka z listového těsta, jablek se skořicí a ořechů.
Štrúdl je jednoznačně slovo převzaté. A to až někdy v polovině 19. století, protože ani náš oblíbený Jungmann ho ve svém slovníku neuvádí. Tím se dostáváme k tomu, že ve staročeštině toto slovo ještě neexistovalo, a proto do štrúdlu, stejně jako rozinky, nepatří ani kroužkované ů. Bacha na to! Hlavně na ty rozinky teda. Samotné slovo jsme převzali z rakouského der Strudel. Ani z Rakouska však tento dezert nepochází. Štrúdl je vlastně jen pro středoevropské poměry a chutě upravená baklava pocházející z Turecka. Jediné rakouské na štrúdlu je tak jeho jméno, které v původním slova smyslu znamená vír. Nejspíše proto, že dobře zavinutý štrúdl na řezu takový vír opravdu připomíná. Ve spisovné češtině však slovo štrúdl nenajdete. Místo toho se používá závin, což je odvozeno právě od toho kvalitního zavinutí, které je klíčové. No jen si představte, kdyby byl štrúdl jen tak nedbale svinut. To by z něj pak bylo asi pěkné svinstvo. 

Šukat

Těkat z místa na místo či souložit.
Toto slovo je v češtině relativně nové. Objevuje se až v 18. století jako přejímka z polštiny. Původní význam, jak uvádí ve svém slovníku Jungmann, byl něco hledat. No a protože, když něco hledáte, tak většinou pobíháte z místa na místo, přeměnil se postupně výraz šukat na tento druh pohybu. Češi jsou však národ praktický, a tak výraz šukat přenesli i na vykonávání menších domácích či hospodářských prací, u kterých také pobíháte po místnosti nebo dvorku. Nemůžeme se pak divit, že děti v povinné četbě od Boženy Němcové čtou věty jako: „Když neměla babička ani venku ani v domácnosti co šukat, seděla nejraději ve své sedničce.“ Jungmann ve svém slovníku ale uvádí i druhý význam slova, a to šťouchati. Příklad užití ve větě: „Děti ve hře do důlku prstem knoflík šukají.“ Tento výraz odvozený od zvuků šoupání či sunutí dal pak základ i tomu, jak slovu šukat rozumíme dnes. V některých nářečích však dodnes přetrvávají i jiné významy slova šukat. Nemusíte se pak děvčata bát o svou početnost, když vás na Velikonoce přijdou hoši z Moravy pořádně vyšukat. 

Vandalismus

Svévolné a nesmyslné poškozování a ničení cizího majetku, které nepřináší žádné obohacení.
Než se z vandalů stal odpad společnosti, byl to starogermánský kmen s velkým V. Do Evropy přišli odněkud ze severu během stěhování národů. Usadili se nejdříve v Polsku a Podunají. Zachtělo se jim však sluníčka, a tak postupně přes Galii doputovali do Španělska. A potom dál a dál přes Gibraltar, až obsadili většinu středomoří a v Kartágu si vybudovali mocnou říši plnou honosných paláců, divadel a hedvábných tunik. Prostě mír, přepych a idylka. Vše se ale zvrtlo, když si jedna Římská vdova po císaři vzpomněla, že se chce mstít za vraždu svého manžela. A Vandalský panovník jí s pomstou rád pomohl. Vyplenil Řím, obyvatelům města zabavil všechny poklady, muže se svou armádou pobil a ženy znásilnil. A právě na tuto událost si o více než 1200 let později vzpomněl biskup Grégorie z Blois, když označil jednání francouzských revolucionářů za kulturní vandalismus. Toto označení se pak velmi rychle ujalo ve slovnících většiny evropských národů. 

*Bonusová Pička 

Vulgarismus označující ženský pohlavní orgán. 
Staročeština, ze které toto slovo vlastně pochází, měla nejrůznější výrazy pro označení činnosti, při které dochází k vylučování tělesných tekutin. Jedním z nich bylo slovo pičkati. Tento výraz pak můžeme v různých obdobách nalézt i v jiných slovanských jazycích. Například bulharské piškam. Předpokládá se, že tato slova mají onomatopoický základ. Tedy, že napodobují zvuk tekutiny dopadající na nějakou přírodninu (trávu, kámen atd.). No a jako od stejno významového slovesa čůrat vzniklo označení mužského údu i ze slova pičkati byl odvozen název zase pro ženský pohlavní orgán, pička. A i když nešlo o žádnou zdrobnělinu, slovo tak leckdy působilo. Proto se během let vytvořil i o něco hrubší výraz pro ty velké pí…


Mrkni taky na tohle

12. 11. 2019 0 3

Odkud se vzalo? Díl 3.

Číst více
12. 11. 2019 0 3

Odkud se vzalo? Díl 3.

Číst více
08. 11. 2019 0 2

Jak a kde hledat práci v dnešním světě?

Číst více

Komentáře

Uživatel

Odpovídáte na komentář {{ commentParentAuthor }}.

Naši partneři

  • Dáme zkoušku KPMG Díly na traktory CK MUNDO ČZU
  • Díly na traktory FAPPZ FLD FTZ FZP