Márdi z Vypsané Fixy! Nejen o tom, jak se rodí skladby. Rozhovor z Miss Agro 2025

iZUN: Jak jste si užili vystoupení?

Márdi: Úplně skvěle. Jsme až překvapený, jak to bylo dobrý. Až nadstandardně! Takhle živému vystoupení se nic nevyrovná.

iZUN: Takže jste od našeho publika neměli vysoké očekávání?

Márdi: Když jde o takovýhle zajímavý pelmel různých lidí, kteří nejsou stoprocentně jenom naši fanoušci, ale jsou tam i lidi, kteří nás třeba slyšeli poprvé, tak jsem si nebyl jistej, jak to dopadne. Ale dopadlo to dobře.

iZUN: Není to poprvé, co jste tady na Miss Agro a ČZU hráli. Vzpomínáte, jaké to tady u nás bylo tenkrát a dnes?

Márdi: Ano, to byl rok 2015 a hráli tady s náma Gipsy.cz. To jsme teda hráli ještě za světla a bylo to takové světlejší než dneska. Myslím, že dneska to bylo určitě lepší, vlastně lepší to být už ani nemohlo! Třeba náš kytarista dneska hrál úplně perfektně, neudělal tam ani jednu chybu, to se většinou nestane.

iZUN: Je něco, čím rádi překvapíte svoje fanoušky? Je něco, o čem víte, že jim udělá radost?

Márdi: My je překvapíme vždycky, protože nemáme nikdy připravený playlist, ale když za náma někdo přijde před začátkem a řekne, že by něco chtěl zahrát a my to zrovna umíme, protože toho máme už za ta léta hodně, tak mi přijde dobrý to pro někoho udělat, protože ti to místo samozřejmě dává nějak najevo, co by tam mělo zaznít. Je to jako taková zpráva od vesmíru a toho místa, kde zrovna jsme, že to tam patří (jako třeba Samurajské meče, nebo Domácí motokrosař). Když to zahrajeme, tak potom cítím, jak z toho má někdo radost, a vysílá tu energii k nám.

iZUN: Zajdete si ještě někdy sami na fesťák na nějakou kapelu, kterou máte rádi?

Márdi: Na Rock For People, tam chodím každej rok po kapelách. Tam je to pro mě nejlepší festival. Ale úplně nejlepší, na čem jsem kdy byl, bylo vystoupení v Akráči mojí oblíbený kapely Pixies, když se obnovila a udělali testovací soustředění v Praze s takovým polotajným koncertem, kam jsme se s kapelou dostali. Mejla (Kytarista skupiny, pozn. red.) tenkrát dostal od Franka Blacka trsátko, který už teda ztratil. Ale to by se mně nikdy nestalo. Já bych ho měl schované doma na tajném místě. Bohužel já si o něj tenkrát nedokázal říct. Mejla jo.

iZUN: Už stíháte příjezdy na koncerty včas?

Márdi: Někdy přijedeme těsně. Ale třeba když jsme hráli v Děčíně po kapele Mirai, která měla složitou show a nějak nepočítala s tím, že se to dlouho skládá, že nám zbylo na zvukovku jenom 15 min. Než se to uklidilo, zbývaly už asi 3 min a náš zvukař, Martin, to zvládnul. Už jsme ošlehaní mnoha koncerty.
Nejdůležitější je, aby každý dobře slyšel - sebe i navzájem. Jinak je to potom jako když sedíš na přednášce se zacpanýma ušima. Taky potom nevíš, co kdo říká. A čím víc času na to máš, tím můžeme líp hrát. Nejlepší je, když je to bez stresu třeba s pauzou a být v klidu.

iZUN: Je ještě něco, co vás dokáže vyvést z míry a udělat vrásky na čele?

Márdi: Ano, nejčastěji členové kapely. Vlastně lidi obecně. Třeba blbej ochrankář, který je neprofesionální, kdy mlátí lidi, seskočí z těch zábran, a potom je třeba někam vláčí. Když má někdo nějaký úraz, nebo se něco stane v davu, tak tě to naštve nebo rozhodí. Potom se to snažíš řešit. Jinak už jsme zažili asi všechno, jednou po mě někdo hodil řepu.

iZUN: Řepu?

Márdi: No, řepou jsem dostal. Tenkrát jsme hráli na takovém fesťáku a hned vedle bylo pole. Najednou jsem dostal hroznou ránu, a říkám: „Tady probíjí mikrofon,“ a najednou se kouknu dolů pod nohy a tam rotovala řepa (smích).
Ale jinak když je světlo, tak to vidíš, jak něco letí a uhneš.

iZUN: Řešíte často nějakou vyhrocenou situaci z podia?

Márdi: Stává se to. Občas nějaké rvačky, to bývalo hlavně dřív, teď už to tolik není. Potom jednou nějaký kluk dostal na našem koncertě epileptický záchvat a zkolaboval. To jsme museli všechno úplně zastavit, zavolat sanitku a než odjížděla, tak jsem si na něj vzal číslo. Druhej den jsem mu zavolal a zeptal jsem se, jak je na tom. A on říkal, že si to skvěle užil!

iZUN: Jak dlouho to může trvat, než si člověk něčeho takového během vystoupení z pódia všimne?

Márdi: Když je to někde vzadu, tak si toho nevšimneš. Ale jinak se to vždycky vyřeší celkem rychle, lidi začnou jinak mávat a šíří se to jako vlna. Toho si všimneš.

iZUN: Poznáváte svoje fanoušky v prvních řadách?

Márdi: Některý jo. Jsou tací, kteří chodí často. Třeba takovej Ondra Bělohlávek. Ten je všude, kde hrajeme.

iZUN: Máte pořád touhu z pódia předávat emoce, nebo se z toho občas stane rutina, kterou musíte překousnout?

Márdi: Já doufám, že ne. Myslím, že kdybychom tohle ztratili, tak to ty lidi vycítí a přestanou chodit. Když to budeš flákat, je to úplně stejný jako s jakoukoliv jinou činností. Musíš do toho jít naplno. Snažíme se, aby to tak nebylo, i když hrajeme naše písničky furt dokola, ale tomu předcházíme právě tím, že měníme ten playlist a vždycky tam dáme něco, co jsme dlouho nehráli. Tím to vždycky ožije. To nám dobře funguje.

iZUN: Změnil se nějak způsob, jakým skládáš texty k písním?

Márdi: Ne, pořád je to z věcí, který mě nějakým způsobem zaujmou a já si to potom zapíšu, nebo si sám sobě pošlu SMS a potom mám nějakou melodii a hledám, který ten text nebo základ by se tam hodil a postupně to nakonec funguje, nebo ne.

iZUN: Jak dlouhé období takových věcí, které tě inspirují, můžeme najít v jedné písničce?

Márdi: Tak to může být jedna minuta, ale i třeba rok. To potom nad tím sedíš doma a rozvíjíš to dál různýma imaginárníma věcma, který postupně přicházejí a potom zase odplujou, a pak ti to ťukne a je to tam a může to být cokoliv. Jako příklad můžu říct písničku Babička. Ta vznikla tak, že jsem šel se svojí dcerou a neteří v zimě za jejich babičkou a čekali jsme u výtahu v paneláku na moji tchyni, která se tou dobou převlékala a vždycky jí to strašně trvá, třeba 30min než vyleze, protože ona je v tomhle taková pomalejší. My už byli v těch bundách celí zpocení a v tom už vylezla a Valinka řekla: „Babička už jde.“ Já se tomu zasmál a na základě tohohle příběhu jsem rozvíjel tu písničku dál a to je taková situace, od které se jde odpíchnout hned.

iZUN: A co třeba ten Domácí motokrosař?

Márdi: No to je o nějakém klukovi, co si doma hraje na plochou dráhu, protože takhle jsem si hrál já, že jsem ten plochodrážník, a jezdil jsem takhle po bytě jako malý, jelikož u nás v Pardubicích je plochá dráha hodně populární. A zase jsem k tomu něco málo přidal, jakože ten kluk potkává různý lidi a zažívá příhody, který ho posouvají dál, a povedl se nám k tomu výborný klip se Zemánkem, jak jezdí na odrážedle, a je tam všechno možný, co můžete dětskýma očima vidět, co všechno se může stát, a to se při samotném natáčení ještě posouvalo dál.

iZUN: Když už je písnička hotová a zbývá ji jenom pojmenovat, to vzniká jak takové jméno písničky?

Márdi: To je nejtěžší! Někdy ho máš hned a někdy o tom přemýšlíš a hrozně se s tím trápíš, jak by se to vlastně mohlo jmenovat. Dělám to sám, ale někdy mi pomůže, když ta písnička ještě nemá jméno a píšeme si o ní, tak nějaké náhodné pojmenování, protože tomu potřebuješ nějak říct, a ty si řekneš: ,,Jo, to by byl dobrej název!´´ Takhle třeba vznikla Bylo to jistý. Já bych ji takhle nepojmenoval, ale přišlo mi to super, takže se tak nakonec jmenuje.

iZUN: Máte nějaký rituál?

Márdi: Myslím si, že ne. Maximálně, když se sejdeme před koncertem, tak pochechtáváme nad tím, čím začneme jako prvním, jak se dnes odrazíme. A jinak zkoušíme spíš nárazově. Spíš máme taková soustředění, kdy jezdíme do malého studia na Seči, kde se sejde pardubická i pražská půlka, kde dáváme do kupy to, co dost připravuju doma a hrajeme to, co se líbí všem.

iZUN: Máš v sobě nějakou lásku k češtině? Protože anglicismy se v textech Vypsané Fixy neobjevují tak často, jako u jiných interpretů.

Márdi: Teď na té poslední desce je dost angličtiny. Ale mně vždycky přišlo, že je to vlastně srabárna. Protože je mnohem jednoduší vymyslet něco anglicky a tak to taky zazpívat, než to dát do češtiny.
Teď už mi to přišlo, že to vlastně můžu udělat, protože se ten jazyk tak změnil. Angličtina čím dál tím víc vytlačuje češtinu a někdy mi to dost usnadní práci. Třeba máme refrén „beautiful girl“ a angličtina je mnohem znělejší a dobře se s ní pracuje, co se týče nějaký melodie, než s češtinou, která je v tom těžší.
Takže je a byla to vždycky výzva udělat to dobře a hezky.

iZUN: Popisuješ Vypsanou fixu něco jako mezi mainstreamem a alternativou. Nezažili jste v tom přechodu ztrátu půdy pod nohama, že jste si nebyli jistí, co teď s tím, nebo tam naopak bylo nadšení ze slávy?

Márdi: Nejdřív jsme byli víc nýmandi než alternativa. Taková dost hrozná kapela s blbým názvem, která ani neumí hrát. A měli jsme to štěstí, že to všechno šlo pomalu. Jezdili jsme po klubech kdy postupně přicházelo v řádu desítek víc a víc lidí a i když jsme byli občas na vážkách, jestli to děláme dobře, tak se ukázalo, že asi ano. Čím jsem starší, tím si toho víc cením, protože to není legrace, když je ti cca 20 a vystřelíš z 0 na 100 během pár let a někdy ti to může pěkně zavařit mozek a není jednoduchý se s tím poprat.

iZUN: Posílají vám fanoušci dopisy nebo dárky? A jestli ano, co byl ten nejvíc šokující předmět, který jste dostali?

Márdi: Teď těžko říct. Jednou mi napsala taková holka z Anglie, která tam dělal au-pair (hlídání dětí, pozn. red.) takovej dlouhej ručně psanej dopis a já jsem podle toho napsal píseň Schovaná. To si pamatuju, jak mi ho přinesla moje babička, protože ten tenkrát přišel k nám domů, ještě když jsem bydlel u rodičů, a já ho potom náhodou při stěhování objevil. To bylo v době po první desce, a pak jsem ho využil na desce Detaily. Tak to je asi takový nejlepší dárek. Popisovala v něm všechno: jak se tam cítí, proč odjela, jaký to tam je, proč musela zmizet, a bylo to hrozně dojemný

iZUN: Dnes na podiu zaznělo info o nové desce, povíš nám k tomu něco víc?

Márdi: Jo, to jsme zahráli jednu úplně novou písničku, kterou jsme potřebovali prověřit před lidma, jestli se jim líbí nebo ne. A řekl bych, že to bylo docela v pohodě.

iZUN: Je ještě něco dalšího, o co by ses s námi chtěl podělit, co chystá Vypsaná Fixa?

Márdi: Teď chystáme šňůru k naší desce Krása nesmírná, kterou bychom chtěli vydat na vinylu.
Další rok (2026) vydáme fungl novou desku a k té potom bude taky šňůra.
Jo! A ještě vydáme kazety! Máme takový starý demáče, a právě ty vydáme na kazetách. Tím se teď hodně zaobírám!