Ranní rutiny - budíček, nadávka, budíček, nadávka, KÁVA!!!

První rutinou je pro mě budíček. Abych si byl jistý, že ráno stihnu všechny své další rutiny (především snídani), první budík mi zvoní hodinu před tím, než se po mě chce nějaká výkonnost. Tento první budík reflexivně vypínám, aniž bych se probudil. Druhý budík zvoní pět minut poté. Ten už mě probudí, načež ho vypínám s nějakou konvenční nadávkou. Za další minutu zvoní budík pro každý případ. Ten vypínám během toho, co si protírám oči, s nějakou daleko šťavnatější nadávkou.

Pak už začíná moje ranní kolečko. Nejdřív umlčet volání přírody. Pak do koupelny, opláchnout si ksicht. Následně v kuchyni vezmu půlku pomeranče, trochu zázvoru, oboje rozmorduji v mixéru a následně do sebe tenhle imunitní zázrak kopnu. A teď nekecám, jdu si dát rozcvičku. Nesnáším cvičení po ránu, ale ještě víc nesnáším ten pocit ztuhlosti a chladu, takže mi nezbývá nic moc jiného, než se zahřát a rozhýbat. Abych si to trochu zpříjemnil, pustím si k tomu nějakou tu seriálovou epizodku, pak to lépe ubíhá. No a když už jsem rozhýbaný, krev proudí a tělu je teplo, skočím pod studenou sprchu, protože jsem #otužilec.

Pak už zbývá ukojit jen potřebu kávy a snídaně. Proto následuje moje ranní spirituální chvilka spočívající ve výběru jedné z pěti metod přípravy kávy za využití jednoho ze dvou kávomlýnků. No a mezitím, co káva bublá v moka konvičce, či prokapává přes filtr, ukuchtím si nějakou tu omeletku, ovesnou kaši nebo fazolky. Po snídani už zbývá jen vyčistit si zuby, v zrcadle si říct mantru z Kokosů na sněhu a pak už se můžou sekat zápočty, případně roztáčet ty kolesa ekonomiky.