Studenti PEF dobývají Taiwan

Taiwan, česky oficiálně Tchaj-wan, leží mezi největším kontinentem světa a největším oceánem světa. Jeho střed protíná obratník Raka. Taiwan je nejbezpečnější asijská země a zdejší obyvatelé jsou velmi milí, přátelští a patřičně nesmělí. Taiwanců je dvakrát více než nás (23 milionů), ovšem Taiwan je rozlohou dvakrát menší než ČR. Právě toto místo jsem si zvolil jako místo pro svůj studijní pobyt. Po pohovoru na mezinárodním oddělení jsem byl vybrán a zvolil si svou universitu — NTPU v hlavním městě Taipei. Vyřízení víz a zdravotního certifikátu pro vstup na ostrov byla, velmi cynicky řečeno, procházka byrokratickou zahradou (návštěva ministerstva zdravotnictví, zahraničí, testy na tuberu, syfilis a AIDS, úřední česko-čínští překladatelé, …), ovšem vše se mi nějakým zázrakem podařilo vyřídit včas, a mohl jsem tak na začátku září ve Frankfurtu úspěšně nastoupit na palubu Airbusu A340 na třináctihodinový let směr Taipei.

První setkání

Místní univerzita je — zemědělsky řečeno — chirurgicky přesná, třikrát zvětšená, taiwanská kopie Suchdola. Univerzita na kraji města, všechny fakulty hezky vedle sebe, letiště za rohem. Jediný rozdíl jsou pralesy, obří pavouci a hory okolo kampusu.

Ihned po příjezdu a uvítání bylo jasné, že tu něco nehraje. Studenti v kampusu na nás zírali s otevřenou pusou, někteří si nás nenápadně fotili, někteří se s nenápadností ani neobtěžovali. Vše se vyjasnilo na setkání exchange studentů. Mělo nás být 25 dohromady. Na setkání se ovšem ukázalo, že kromě mě a Petky, je dalšími zahraničními studenty 22 Číňanů, kteří neumějí anglicky, a jeden Japonec, který umí čínsky. V ten moment jsme pochopili, proč jsme se stali hvězdami (exoty) NTPU. Jsme tu jediní bílí. Naše fotky se pravidelně objevovaly na facebooku školy, pravděpodobně každý z 10000 studentů o nás slyšel a situace jako —

„Ahoj, já jsem Jirka.“

„Ahoj, já vím. Já jsem Wang. Byl jsi včera hrát volejbal, že?“

„Jasné, jak to víš, byls tam taky?“

„Ne, ale slyšel jsem o tom.“

— nebyly výjimkou. Postupem času se ovšem vše ustálilo a ze začátku velmi nesmělí Taiwanci se ukázali jako velmi přátelští lidé se slabostí, zájmem a neuvěřitelným obdivem pro cokoli západního .

Univerzita

Na Taiwanu je většina lidí workoholická. To platí i o studentech. Kdo tu jde spát před půlnocí, je vystaven posměchu spolužáků za to, že nestuduje dost tvrdě. Bývá zvykem, že studenti v hodinách usínají, a nikomu to nepřijde divné. Vůbec mě fascinuje jejich schopnost „dát si dvacet“ téměř kdykoli a kdekoli. Metro, autobus, park, restaurace, …, všude zde v průběhu dne potkáte klimbající, vyčerpané Taiwance.

Taiwanci nepijí. V celém univerzitním městečku (10000 studentů) se neuživí jediná hospůdka. V průběhu semestru jsou dvě zkoušková. V polovině semestru tzv. mid-term exams a na konci roku tzv. finals. Styl výuky je celkem podobný našemu, také zkoušky se příliš neliší. Co se týče náročnosti, jsou zkoušky na úrovni ČZU. S tím rozdílem, že učitelé se nemusí obtěžovat s průběhem zkoušky — dozor zde dělají vybraní studenti, tzv. TA (Teaching assistant). Většinou si celou zkoušku hrají se svým iPhonem (nezbytné na Taiwanu ke společenskému kreditu). Není však potřeba nic hlídat, místní studenti si opisovat nedovolí. Zkrátka jiná kultura. Spolužáci většinou neumí anglicky, takže má klasická hodina probíhá z poloviny anglicky (pro mě) a z poloviny v čínštině (pro zbylých 20). Jsou však předměty, kde se sejde dobrá parta a čínština se může vypustit.

Spolupráce s ČZU

Provozně ekonomická fakulta spolupracuje na Taiwanu se dvěma univerzitami, tou naší NTPU a Southern Taiwan University — STU (zdravím Petku a Filipa). Ta je sice úplně na jihu ostrova, vzdálená od hlavní města, ovšem to vše vynahrazuje exkluzivní polohou u moře a celoročními teplotami vhodnými k beach kalbám nebo samostudiu na pláži za zvuků šumění moře. Na začátku listopadu jsme se dozvěděli, že Taiwan navštíví děkan PEF prof. Ing. Jan Hron, DrSc., dr.h.c. a proděkan prof. Ing. Miroslav Svatoš, CSc za účelem zhodnocení a případného rozšíření spolupráce s taiwanskými univerzitami. Též se s námi chtěli setkat. Nejdříve jsme moc nevěděli, co od setkání očekávat, ovšem po obdržení zprávy od kamarádů z STU (kterou delegace navštívila před námi): „Úplně v pohodě, jsou prima,“ jsme se začali celkem těšit. Po příjezdu a přivítání jsme jim u večeře s děkanem místní fakulty ekonomie popsali naše zkušenosti s místním studiem a prostředím. Popsali jsme jim naši přednášku o ČR (kterou jsme samozřejmě začali otevřením si piva) a naši ochutnávku českého guláše s knedlíkem (který jsem v potu tváře uvařili v místní menze) pro místní studenty na oslavách výročí NTPU. Druhý den jsme se zúčastnili jednání s viceprezidentem NTPU. Výsledkem jednání byla předběžná dohoda a rozšíření spolupráce a rozjezdu letních výměnných škol, které (pokud se skutečně realizují) i přes obvyklou letní tajfunovou sezónu rozhodně doporučuji!

Nejkrásnější místo v Asii

Když byl Taiwan v roce 1544 objeven portugalskými námořníky, pojmenovali ho Ilha Formosa . V překladu Krásný ostrov. Dokud nevystrčíte hlavu ze sedmimilionové Taipei, nepochopíte proč. S mími rodiči, kteří mě navštívili, jsme podnikli výpravu podél ostrova i do jeho vnitrozemí, kde se nám Formosa ukázala v plné své kráse, síle a divokosti. Na Taiwanu je vše — od překrásných pláží, přes majestátní hory, jejichž vrcholky jsou i na obratníku raka celoročně pokryty sněhem, po cypřišové pralesy, kde stromy jsou přes 2000 let staré a po obvodu měří více než deset metrů. Pořád slyšíte o Grand Canyonu? Pak věřte, že světoznámý národní park Taroko na východě ostrova je srovnatelným, ne-li lepším zážitkem. Posuďte z fotografií.

Přejezd hor z východu na západ (od kterého mě taiwanští přátelé zrazovali slovy „nikdy jsem neslyšel o nikom kdo by to kdy udělal“ a ani google maps se netvářily, že by skrze třítisícové vrcholky vedla nějaká rozumná cesta, dokonce i věhlasná Lonely Planet zde mlčela) byl nakonec jeden z nejkrásnějších momentů cesty. Pohledy do údolí skrz serpentýny z majestátních vrcholků byly nezapomenutelné. Stejně jako sesuv skály, který nám cca ve 2000 m n. m. zatarasil cestu. Zde se ovšem ukázala taiwanská pracovitost a připravenost. Během půlhodiny se bůhvíodkud objevil bagr a ohromné balvany a několik tun zeminy během další půlhodiny odházel a cestu zprovoznil. Bohužel jsme kvůli tomu nabrali zpoždění. Což by nám normálně nevadilo, ovšem nevěděli jsme, že po soumraku se horské cesty uzavírají. Řídit zde ve tmě je příliš nebezpečné. To jsme bohužel zjistili až před železnou bránou, která přehrazovala naší cestu asi 30 km od cíle a 4 hodiny jízdy zpět do nejbližší civilizace. Bylo po desáté večer a všichni už jsme byli dost vyčerpáni přejezdem hor. Dostal jsem zoufalý nápad zeptat se na přespání v horském chrámu, který jsme po cestě minuli. Zde nám zcela fantasticky poskytli pokoj, jídlo a ráno nás vzali skrz čajové plantáže na vrcholek hory sledovat východ slunce.

Obecně na celém Taiwanu jsou ceny stejné jako v ČR (hlavně elektronika, není pravda, že by tu byla levnější, spíše naopak). Co ovšem levné je, je jídlo. A to velmi. Kompletní večeře, čínské menu, za 25 Kč není výjimkou. Taiwanci si nevaří. A ani to neumí. Většinou ani nemají kuchyně, chodí se prostě do restaurací. Kolej je výjimka. Pro všech 9 pater je zde celý jeden kuchyňský kout, jehož bohatá výbava se skládá z:

1 mirkovlnka

1 elektrický vařič

1 dřez bez houbičky na mytí

1 televize, 4 židle.

I když jsem byl jako správný český paštičkář ze začátku trochu rozrušen, přiznám se, že jsem kuchyň za tři měsíce nevyužil a nevyužiji. Vaří tu opravdu skvěle a za hubičku. Totéž platí o cestování. Třeba letenka s nízkonákladovou společností na Filipíny je odsud za necelých 1500 Kč.

Závěrem

I přes velké kulturní rozdíly a odlišnosti (Asiaté mají pro Evropany skutečně velmi rozdílný pohled na život) si mě tato země získala. Na NTPU budu studovat do června příštího roku, můžete se tedy těšit na další reporty z Asie. Pokud vás Taiwan zaujal, případně jsem něco opomenul, neváhejte napsat do diskuze pod článkem nebo přímo mně na email, rád vám poskytnu další informace. Zároveň pokud máte zkušenosti s pobytem v Asii nebo přímo na Taiwanu a je něco co jsem opomenul (je toho hodně :), můžete vše napsat do diskuze nebo mi poslat nápady do dalšího reportu emailem.

Na závěr pár faktů o Taiwanu:

1. Rozlohou dvakrát menší než ČR.
2. Dvakrát více obyvatel (23 milionů).
3. Taiwan je uznáván jen 23 zeměmi světa (povětšinou malé ostrůvky, kterým za to Taiwan štědře zaplatil).
4. V roce 2004 postavili nejvyšší budovu světa Taipei 101 a zároveň první budovu, která měřila přes půl kilometru (509 m).
5. Taiwanci mají Čechy rádi. V roce 1968 Taiwan v OSN velmi ostře vystoupil proti sovětské okupaci Československa a inicioval rezoluci, která tvrdě odsoudila tuto akci. V současnosti ČR například podnítila zavedení bezvízového vstupu taiwanských občanů do Schengenského prostoru EU. Čeští inženýři také na Taiwanu projektovali rychlovlaky HSR, které dosahují rychlosti 300 km/h.
6. Taiwan je jen geografické označení ostrova, oficiální název země je Čínská republika (nemá nic společného s komunistickou Čínskou lidovou republikou). S tou mají již přes 60 let velmi problematické vztahy, které se v posledních letech mírně otepují.