Legendy ČZU: Kuchařská hvězda z menzy

Jako prvního vám přinášíme člověka, kterého pravděpodobně znáte od výdeje jídla číslo 1. Pan Pavel se s většinou strávníků zdraví, pro přídavek nejde daleko a hlavně je neskutečně sympatický. Nemusíte být vědátoři abyste poznali, že má studenty skutečně rád.

Jméno

Pavel Jasenovský

Věk

54

Jak dlouho pracujete na univerzitě?

12 let. Předtím jsem byl 25 letv Motolské nemocnici. Celkově jsem uřemesla už skoro 40 let.

Jak jste se na ČZU dostal?

No já jsem u Eurestu od roku 1992, tak jsem se nějak postupně dostal až sem. Nejdřív jsem dělal na učnáku, tam jsem s klukama vyhrával celkem dost kuchařských soutěží. Třeba na mezinárodní soutěži v jižním Rakousku jsme porazili i Vídeňáky. Na to jsem docela hrdý. Nám tam takoví ti ztepilí Rakušáci dělali takové to – ,,Heleee přijel východ“. A my jsem je porazili o dvě třídy a to jsme byli amatéři. Rakušáci z toho pak byli docela vyjevený.

Jak Vás to tu baví?

Teď už moc ne.

Proč?

No protože tady končím.

Nový provozovatel menzy (DORA Gastro poz. red.) se ale vyjádřil, že si chce současné zaměstance ponechat a individuálně s každým jedná.

To nevím. S námi nikdo nejedná, dostali jsme všichni výpověd.

Sledujete pořad Ano šéfe?

Jasně, to sleduji. To je vynikajcící pořad pro lidi co se chtějí podívat co se děje v kuchyni. A i pro mě to je strašně poučné.

A co kdyby přišel pan Polreich sem?

No to radši asi ne. [smích]

Čím Vás studenti nejvíc naprdli?

Ničim. Fakt ne. Za celých 12 let. Já mám z těch studentů strašně pozitivní pocit. Ona to je jiná generace. Víte co, já jsem postiženej tím, že mě máma učila, abych se nikam neplet a byl v koutě, hlavně ať si mě nikdo nevšimne. Nemohli jsme si nijak vyskakovat. Moji rodiče zažili 50. léta, já zažil 68. Furt to v nás je. Ve vás už ne, naštestí. To je vidět na těch studentech tady, že už je jiná generace, která se chová normálně.

Čím nejvíc potěšili?

Když někdo přijde a řekne, že už má vystudováno. Za mnou teď přišel študák co odpromoval a přišel se rozloučit. Ne že bych mu nějak podstrojoval. Ale když chce někdo knedlík, tak dostane.

Vy si pamatujete běžně studenty? Nebo naopak, poznávají Vás v civilu?

Jo, já si dycky tak 300-500 obličejů pamatuji. A v civilu mě studenti poznávají dost často, dokonce i zdraví. Je to přece jenom o tý době co tu člověk stráví.

Máte nějakou zajímavou historku se studenty?

To tady jednou šli takoví dva kluci a jeden říká – Co si dáš? A ten jeden – No já nevim..  A druhý zasvěceně – Hmmm a to chceš bejt inženýr. Teď už to tak nevyzní..

Nějaký vzkaz studentům?

Zůstaňte jací jste!

Jaký je váš názor na klecový chov drůbeže?

Je strašnej. A navíc je to na tý drůbeži pak cejtit.

JO