Nový rektor ČZU: seznamte se s prof. PhDr. Michalem Lošťákem, Ph.D.

iZUN: Jak se cítíte? Oslavil jste zvolení rektorem?

prof. PhDr. Michal Lošťák, Ph.D.: Samozřejmě určitá oslava proběhla, protože takové situace vždycky znamenají nějaký začátek. Jsou spojené s přerušením toku času, který tu byl doposud, a to je vždycky čas oslav. Co se týká toho, jak se cítím, řekl bych, že se do toho stále potřebuji dostat, protože jedna věc je být zvolen rektorem a druhá věc je samotný okamžik, kdy už tu funkci přebíráte — současný rektor je totiž stále ve funkci. Musím ale říct, že po té volební kampani se cítím mnohem uvolněnější, stejně tak po té oslavě. (smích)

iZUN: Přebíráte funkci po prof. Petru Skleničkovi. Jak byste ohodnotil současný stav univerzity: co se povedlo, jaké úspěchy ČZU v posledních letech zaznamenala?

prof. PhDr. Michal Lošťák, Ph.D.: Naše univerzita je skutečně na vzestupné trajektorii. Důkazem toho jsou naše umístění v mezinárodních žebříčcích, protože když se podíváme na situaci před nějakými 10–15 lety, teprve jsme do těchto žebříčků začínali vstupovat. A ostatně – jako jedna z mála univerzit v Česku – stále stoupáme nahoru. Byl bych velice rád, kdyby se nám podařilo získat tzv. hodnocení A potvrzující ze strany Rady pro výzkum, vývoj a inovace špičkovou vědeckou kvalitu ČZU. Věc, která se nám opravdu podařila, je nastartování vědecko-výzkumné práce směrem k její excelenci. Nemyslím si, že by tady předtím nebyla, ale šlo o to zaměřit ji tak, aby přinášela užitek jak univerzitě, tak celé společnosti. Právě to je to, co dělá univerzitu univerzitou. Co mě také těší, je fakt, že se tady začíná objevovat něco, co bych nazval jako „ostrůvky pozitivní deviace“ –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tedy nové metody a nové přístupy ve výuce. Samozřejmě to bude vyžadovat delší dobu, než se podaří proměnit to, co tady nějakým způsobem fungovalo 50–60 let.

iZUN: Teď jste mi částečně odpověděl na moji další otázku a ta je, jaká je vaše osobní vize do budoucna? Vy jste se v životopise hodně opíral o slovo excelence. Mohl byste prosím tento pojem vysvětlit?

prof. PhDr. Michal Lošťák, Ph.D.: Excelence je právě být vynikající ve všech oblastech, být vynikající ve vzdělávání tak, aby sem skutečně studentky a studenti chodili, a ty přednášky, cvičení i všechny ostatní aktivity pro ně byly nějakým zážitkem. Pro mě to znamená, že se o nás ve veřejném prostoru bude velmi pozitivně mluvit, že tady děláme výbornou vědu, že tady máme velmi dobré studijní programy, o které je mezi lidmi zájem, že tady máme vynikající přednášející, ale i vynikající vědce nebo vědkyně. Jednoduše, že budeme prostě škola, o které se ví, že je vynikající, že to dělá dobře a má důvod, proč tady je.

iZUN: Vy jste odborník na ekonomicko-sociální vědy a regionální rozvoj. Tento obor lze studovat i na PEF ČZU. Mohl byste vysvětlit, co obor obnáší a jak se tato oblast aplikuje na rozvoj ČZU?

prof. PhDr. Michal Lošťák, Ph.D.: Regionální rozvoj je rozvoj určitých teritoriálních jednotek, a mohou to být jak obce, tak také regiony, které chápeme jako kraje, nebo regiony soudržnosti, a podobně. Samozřejmě ten rozvoj spočívá v tom, aby se v oněch teritoriálních oblastech zlepšovala kvalita života, a zároveň aby ta kvalita života byla udržitelná a dnes i odolná.

A to je právě to, co my tady na univerzitě velmi dobře děláme. Koncept udržitelnosti je s námi prostě spojen až bytostně. My jsme samozřejmě perfektní a jsme skutečně nejlepší česká univerzita z hlediska environmentálního pilíře udržitelnosti, což dokazuje i prostředí našeho areálu. To, kde bych ještě viděl prostor pro naše zlepšení, je socioekonomický rozměr udržitelnosti. Aby nejen regiony, ve kterých působíme (Praha, Středočeský kraj), ale i ty ostatní regiony pocítily pozitivní dopady našich aktivit. To znamená dlouhodobější změny plynoucí z toho, že máme určité know-how, máme znalosti a dovednosti – a to jak ve studujících, tak v pedagozích. To by mělo přinášet v regionech impulzy ke zlepšování kvality života, aby lidé mohli říkat: „Ano, tady se nám dobře žije.“ Což mimochodem odpovídá i té excelenci – že nám se tady prostě dobře studuje. Chodíme sem rádi.

Kvalita života má vlastně dvě dimenze. Jednak jak něco cítíme sami, prostě jak jsme s něčím spokojení – tato dimenze může být chápána až jako štěstí. A pak jsou tu určité indikátory, které se porovnávají s jinými. Takže takhle já vidím regionální rozvoj. Pro nás je velmi důležitá také venkovská dimenze regionálního rozvoje, protože my jsme zemědělská univerzita. A to znamená, že ona přírodní dimenze je právě realizovaná především v těch venkovských oblastech – od lesnictví, zemědělství, vodohospodářství, rybářství, ochranu životního prostředí – a všechny tyhle aktivity my tady máme.

iZUN: Historicky jste spolupublikoval práce v souvislosti s umělou inteligencí a jídlem. V současné době se akademické i vědecké prostředí vlivem umělé inteligence mění. Myslíte, že je to hrozba, či příležitost? Co nahradí např. bakalářské práce?

prof. PhDr. Michal Lošťák, Ph.D.: Já vidím umělou inteligenci jako příležitost. Já jsem i ve své řeči, když jsem představoval své vize pro univerzitu, zmiňoval, že se musíme naučit chápat umělou inteligenci jako nástroj. Nástroj nám vždycky bude pomáhat, ale může nám také uškodit.

Uvedu klasický příklad – kladivo, kterým zatlučete hřebík. To je perfektní, to vám pomůže, nemusíte do toho bouchat svou pěstičkou, ale na druhou stranu kladivem lze také zabít. Takže já bych tedy viděl tu umělou inteligenci jako něco, co nám bude zásadním způsobem pomáhat.

Co se týká těch změn ve spojitosti s odchodem od bakalářských prací, neviděl bych to tak, že by se to nahrazovalo umělou inteligencí – ale i o tom by se dalo mluvit. Samozřejmě za ten studijní program Veřejná správa a regionální rozvoj, na kterém se podílím, už teď připravujeme některé změny i v bakalářském programu. Ale to, o čem budu mluvit, by mohlo být vlastně náplní všech ostatních programů: v podstatě by zde byly určité možnosti, jak nahradit právě bakalářské práce – třeba tím, že by si studující utvořili skupiny a pracovali na nějakém vyloženě reálném problému, například v nějaké malé obci. Právě ty malé obce mají velké problémy z důvodu nedostatku odborníků, kteří by mohli třeba navrhovat řešení odpadového hospodářství, nebo jak zalesnit či zatravnit některé prostory. Takže já bych to třeba viděl i tak, že by si studující mohli zvolit, zda budou mít místo bakalářské práce například předměty navíc, anebo budou pracovat na tomhle real-case, skutečném případě. Chceme víc rozvíjet tyto kontakty například se Sdružením místních samospráv. Takže by to bylo více prakticky orientované. Něco jako: ,,Tady máte konkrétní případ. Kdo byste se tomu chtěli věnovat? Pojďte, prosím, a můžete se o to pokusit.“

iZUN: Mluví se o akreditaci magisterského studijního programu Veterinární lékařství na Fakultě agrobiologie a potravinových a přírodních zdrojů, čímž by se ČZU stala po Veterinární univerzitě v Brně druhou univerzitou v ČR, která tento program nabízí. Jak to vypadá, myslíte si, že se to povede?

prof. PhDr. Michal Lošťák, Ph.D.: My už jsme všechny materiály odevzdali na Národní akreditační úřad a teď je sestavována hodnotící komise. Já pevně věřím, že se to samozřejmě povede, protože je potřebné, aby si i Národní akreditační úřad nějakým způsobem uvědomil, že je zapotřebí mít určitou konkurenci i v těch studijních programech. Já nevím, jestli ještě někde existuje nějaká tak specializovaná univerzita s právě jedním studijním programem, který by nikdo jiný neměl. Například v ekonomii tady máme řadu ekonomických fakult, které si konkurují. To samé v biologii a dalších programech. Nakonec i u lidské medicíny to tak je, tak nevidím důvod, proč by to nebylo možné u medicíny veterinární.

iZUN: Navíc kde jinde než na zemědělské univerzitě by takový obor mohl být.

prof. PhDr. Michal Lošťák, Ph.D.: Přesně tak. To je to, čím jsme svázáni – takovou tou path dependency, tou závislostí na minulém vývoji. Někdy něco vzniklo a pak se ty záležitosti velice obtížně mění. Ono je ta otázka obtížnosti změn samozřejmě primárně vztažena k technologickým standardům. Vždycky říkám: zkusme celosvětově vyměnit a unifikovat všechny zásuvky – bylo by to velmi obtížné. A třeba i právě z toho regionálního hlediska je ta brněnská univerzita soustředěna v moravské části, takže opravdu, když chce někdo dojíždět například z oblasti Karlových Varů, celý den stráví na cestě tam a zpátky.

iZUN: Studenti si vás mohou pamatovat např. ze zahajovacích party ČZU, Bitvy o Prahu a Miss Agro. Co si myslíte o studentských akcích a spolcích?

prof. PhDr. Michal Lošťák, Ph.D.: Já jsem velice rád, že jsou tady tak aktivní studující. Když mluvím o tom regionálním rozvoji, tak tam jsou takové dva modely. Když má někdo hlad, můžete udělat dvě věci: buď někomu dáte rybu – a pak nemusíte celkem nic dělat, tu rybu máte. Anebo můžete s těmi lidmi společně pracovat – a ti lidé jsou pak sami aktivní, s něčím přicházejí a tu rybu si chytí sami.

Takže jsem velmi rád, že tady ty spolky jsou, že nečekají, ale přicházejí s novými myšlenkami a nacházejí nové způsoby, jak dostat další lidi do akademické komunity. Rád bych s těmi studentskými spolky řešil, jak je nějakým způsobem zastřešit, aby tady byla nějaká jejich konfederace z hlediska zapojování reprezentantů a reprezentantek těch spolků do dalších manažerských procesů na univerzitě, a aby hlas každého spolku byl slyšet.

Šlo by o nějaké poradní sbory, to, čemu se anglicky říká councils. Takže já bych skutečně i jako rektor rád dělal to, že si třeba jednou za měsíc na dvě hodiny sedneme a budeme si povídat o tom, co nás trápí a kam bychom se chtěli dostat.

iZUN: Jak vzpomínáte na studentský život vy? Studoval v Bělorusku, jaké to bylo?

prof. PhDr. Michal Lošťák, Ph.D.: Musím říct, že když jsem studoval, velmi dobře jsem načetl takovou tu běloruskou, ale i ruskou mentalitu, takže vím, jak tam ti lidé přemýšlejí, a rozhodně bych jim teď v souvislosti s válkou na Ukrajině příliš nevěřil. To je hloupost.

Ten život tam byl skutečně daný takovým zvláštním způsobem, protože třeba my jsme měli stipendia od Československa, a ta nakonec byla i vyšší než plat například zdravotní sestry. Takže v tomhle smyslu se nám tam žilo dobře a byl to v podstatě skutečně studentský život. Já jsem si tam dokonce i vydělával hokejem. Tehdy jsem dostával 100 korun za zápas, což nebylo málo na tamní poměry. Dalo se tam třeba vydělat i hodně peněz na Sibiři, kam jsme v létě jezdili pracovat, a protože jsme tam byli jako zahraniční pracovníci (i když jsme byli studenti) museli jsme peníze převádět na takzvané bony, se kterými jste chodili do Tuzexu. (smích) Samozřejmě jsem pak ještě byl i tady na kolejích v ranných 90. letech a ten studentský život se zas tak úplně nelišil. Měli jsme takové ty naše partičky a dělali jsme věci, které by dneska člověk už ani nedělal. (smích)

iZUN: Jak trávíte volný čas? 

prof. PhDr. Michal Lošťák, Ph.D.: Rád chodím po horách, ale není to jenom takové to běžné chození. Mám osobní cíl zdolat nejvyšší body všech pohoří v České republice. Tady je nějakých 92 geomorfologických celků, a ty celky se ještě dělí na subcelky. Jejich vrcholy právě teď zdolávám, ale to někdy znamená, že jde jen o trigonometrický bod někde uprostřed polí. Pro mě je to ale zajímavé, protože jednak se procházím našimi obcemi, dívám se, co se tam děje a jak to funguje, někdy si tam něco nafotím a pak to používám i v přednáškách nebo cvičeních, a zároveň si u toho ujdu svých 25–30 km.

iZUN: Kam chodíte na oběd? Navštěvujete menzu?

prof. PhDr. Michal Lošťák, Ph.D.: Ano, nejvíce do menzy, to je přesné. Jak jste se ptal na ty studentské životy, když jsme pobývali právě v Minsku (hlavní město Běloruska, pozn. red.), měli jsme poměrně dostatečný příjem, takže jsme nechodili do tamních univerzitních jídelen a menz, ale chodili jsme na meníčka do normálních restaurací. Tady je to ale u menzy také vidět. Když se člověk podívá zpátky někam do let 1990–1995, je tam ohromný pokrok v tom, co nabízejí.

iZUN: Jezdíte autobusem 107?

prof. PhDr. Michal Lošťák, Ph.D.: Jezdím, zrovna jsem tak dnes přijel. A jezdím tedy i 147! (smích)
 Teď čekávám, že konečně vyřešili problém té zátky, která vznikala na kruhovém objezdu Kulaťáku z toho důvodu, že tam ty autobusy jely v pravém pruhu. Než to ten autobus objel a najel na ten objezd, trvalo to 10 minut. Teď najedou na koleje. Doufám proto, že už nebudou nastávat situace, kdy autobus přijede jednou za čas a musí se do něj dostat 100 nebo 200 lidí.

Možná si vzpomenete, že iZUN kdysi organizoval rekord v počtu lidí, který se do autobusu 107 vejde. Já si vzpomínám, že to bylo tady před menzou a bylo to přes nějaké dvě stovky. (Ano, bylo to v roce 2013 a bylo to 225 lidí, pozn. red.) Myslím, že tady je krásně vidět, že přijde jedna malinká změna, která celému procesu dokáže výrazně pomoct.
 Musím ale ještě dodat, že někdy domů chodím pěšky – buď přímo odsud, nebo se občas svezu na Podbabu a jdu pěšky až na Žižkov, kde bydlím.

iZUN: Máte nějaké poselství, vzkaz, nebo cokoliv, co byste chtěl říct na závěr? 

prof. PhDr. Michal Lošťák, Ph.D.: Mě svého času hodně oslovil Ivan Hlinka jednou svou větou. Já mám ta jeho slova prostě rád: „Hlavně se z toho nepos*r.“ Prostě hlavu vzhůru. Jeden můj kamarád říkal větu, kterou když teď řeknu, tak s ní samozřejmě asi polovina kolegů pedagogů nebude souhlasit a bude proti mně, ale: „Hele, zápočet… choď tam. On ti ho dá.“ Prostě nebát se a zkoušet.