Stará a nová setkání. "Céčko" je zpět.

Studenti starší či věční mají i přes dlouhý čas uplynulý od zániku „starého dobrého Céčka“ jeho podobu v živé paměti. Vzpomínky jsou vryté, stejně jako byly tenkrát vryté do stolů, u kterých studenti nasávali volné chvíle mezi přetěžkým studiem. Tito studenti mají jednu záviděníhodnou výhodu oproti služebně mladším – že starou podobu zažili a mohou vyprávět a vyprávějí. Paradoxně se ale tato výhoda s otevřením nové budovy stala i nevýhodou. 

I já mám možnost srovnání. „Céčko“, jak ho znám a pamatuji, mělo své kouzlo. Prostory staré menzy, dřevěný nábytek, plata od vajec a neustále lepkavé parkety někomu připomínaly odkaz komunismu, mně připomínaly vesnické nespoutané zábavy. Kdykoliv jste přišli, potkali jste někoho známého nebo si známé našli. Úterní akce bývaly nacpané, upocené, ale přesto stály za to. 

Podoba Céčka, která nám byla představena poprvé v pondělí 11. února, a den poté první piškotéková akce se od staré podoby liší pouze zdánlivě. 

Když se člověk rozhlédne, vidí modernu – čisté otevřené prostory, prostý funkční nábytek, prosklené stěny. Žádné zbytečnosti jako rybářské sítě, staré lyže na stěnách, apod. Tak ale funguje život – zámky se renovují, obrazy restaurují, oprýskané laky se natírají, staré budovy se bourají, nové se staví, a tak došlo i na starou menzu. Nejde přece počítat s tím, že věci zůstanou tak, jak jsme je znávali. Je třeba udělat prostor pro nové zážitky, nové legendy. 

Když jsem se systémem ozubeného kola protlačila přes pípu až do sálu a chvíli sledovala křepčící postavičky, něco mi došlo. Prostředí je jen malá část toho, co zábavu utváří. Z největší části jsou to lidé, kteří se jdou na ono místo bavit. Je jen na vás, jakou atmosféru si vytvoříte. Viděla jsem tváře známé i neznámé, ale všichni se bavili společně na jedné ploše. A podle všeho se bavili dobře jako vždy. 

Ti, kteří jsou vůči novým prostorám skeptičtí a stěžují si, že už to není, co bývalo, a že před sedmi lety bylo vše daleko lepší a lidi jsou jiní a divní, by možná měli zvážit, zda už tu nejsou zbytečně dlouho... 

Večer vystoupily i naše Wild Cheerleaders:

Zažila jsem spoustu akcí na Céčku starém (budiž mu lehká zem), ale nebráním se pošlapat parkety nového, aby jednou v budoucnu mohlo být pro mnohé také starým a hlavně – legendárním. 

Pozn. redaktora: Když už jsme u těch inovací, co třeba krom československé diskotéky udělat i jinak zaměřené hudební akce? :)