Funkce předána! Máme historicky první předsedkyni!

11. 10. 2019 0 {{ articleTotalLikes }} Aktuality Zpět na Úvod
Úvodní fotka
Předsednictvo ČZU Media zažívá nemalé změny. Na místo předsedy se historicky poprvé dostala žena. Jak na své předsednické období vzpomíná Radek Martiník a co od své funkce očekává nově zvolená Nikola Řeháková?

Jako prvního jsme vyzpovídali bývalého předsedu Radka Martiníka, který je v iZUNu už nějaký pátek. Nyní zastává funkci tajemníka.

iZUN: Stihl jsi během své funkce zrealizovat všechny své plány?

Radek Martiník: Během své funkce pro mě bylo primární iZUN stabilizovat, udělat z něj ještě silnější organizaci a udržet současné projekty. To, co beru jako bezvadnou věc, která se povedla, je rebrand iZUNu v rámci Galavečeru. Co si vzpomínám, tak v roce 2015, když jsem nastoupil do iZUNu, jsem byl na první poradě a tam nám to bylo prezentováno. Byl to jen grafický návrh. Už v té době to bylo rozjeté, takže po mnoha letech vize rebrandu se to povedlo. To, co byla má nemalá vize, bylo posunout Zahajovačku výš. Což se také povedlo, dostali jsme ji do Křižíkova pavilonu a následně do Malé sportovní haly. Takže už to jsou tři ročníky, které se vážně povedly. Je toho samozřejmě mnohem víc. Získali jsme pro iZUN nové prostory, dokázali jsme získat propojení se školním kartovým  systémem. Je to hromada maličkostí a já si to všechno teď nedokáži vybavit.

iZUN: Na co jsi nejvíce pyšný?

Radek Martiník: Nejvíc pyšný jsem asi na to, co jsme s mým předchůdcem Šimonem začali, což je stabilizace iZUNu, respektive rozvíjení organizace. Měli jsme temnější léta, kdy se nám úplně nedařilo, takže pro nás bylo hlavní dostat se zpátky nahoru. Jsem pyšný na ty drobnosti, jak už jsem říkal v první otázce. Jsou to prostory, Zahajovačka, to, že stále bezproblémově fungujeme, Miss Agro. Je toho spoustu. Ale na co jsem nejvíc pyšný, je samotný iZUN. Hlavně na ty lidi, protože dokážeme dá se říct všechno, když chceme a ti lidé k tomu mají motivaci. A přidal bych k tomu spolupráci s ostatními studentskými organizacemi jak v rámci ČZU, tak hlavně v rámci republiky. To se povedlo, navázali jsme kontakty a vztahy, které jsou opravdu k nezaplacení.

iZUN: Troufneš si říct, kolik času jsi své funkci obětoval?

Radek Martiník: Věnoval jsem ji tolik času, že to vážně ani nejde spočítat. Já už jsem v jednom rozhovoru říkal, že to beru jako full-time, jako full-time jsem to i bral. Takže si myslím, že i díky tomu trpělo moje studium. Dalo by se říct, že jsem ztratil dva roky na škole, což si teď musím zpátky nahánět a už zas musím být vzorný student. Na druhou stranu nelituju, že jsem energii vložil právě do iZUNu. Je to spousta zkušeností, doporučil bych to každému. Jestli náhodou někdo přemýšlí o tom, že půjde do iZUNu, tak je to opravdu spoustu zkušeností, skvělý kolektiv, je to k nezaplacení a rozhodně se to nikdy neztratí. Samozřejmě moji rodiče nejsou vůbec nadšení, že ano, ale bez jejich podpory bych tohle dělat nemohl, protože to je tak časově náročné, že bez podpory bych to prostě nezvládl. Protože na nějaké brigády a tak jsem neměl čas. 

Kdybys chtěl přesné číslo, tak denně to byly hodiny a hodiny. I víkendy. Občas jsem si na víkendy i vypínal telefon, protože to bylo nesnesitelné. Hlavně v té době, kdy jsem zastával funkci předsedy, šéfredaktora a tajemníka více méně dohromady. Určitě i můj soukromý život tím hodně utrpěl.

iZUN: Co bylo tvé největší břemeno?

Radek Martiník: Sám o sobě iZUN je břemeno a zároveň potěšením. Největší břemeno asi bylo si všechno časově poskládat. Skloubit to všechno dohromady. A to je právě to, co mi moc nešlo, skloubit osobní a studijní život s tím izuňáckým.

iZUN: Máš nějakou radu pro tvou nástupkyni?

Radek Martiník: Je to jednoduché. Nenech si to přerůst přes hlavu, buď na lidi přísná, důkladná a snaž se je motivovat. Nenechat si od ostatních, jak se říká, srát na hlavu. Je třeba snažit se stát si za svým a udržovat si přehled i odstup. Tohle bude znít trochu divně, ale je důležité neříkat příležitostem ne. Je třeba jít do věcí, od kterých nevíme, co čekat. Hlavní je stát si za svým, i když to vždy nemusí být oukej. Já sám vím, že jsem si za svým stál a určitě je to do teď znát, v rámci vztahů s některými lidmi, protože jsme se nepohodli. Ale stál jsem si za svým. Chtěl jsem to někam dotáhnout, něco udělat. Je spousta rozhodnutí, které jsem udělal, ne za všechny jsem rád samozřejmě. Některé nebyly provedeny úplně v pohodě, hodně jich naštvalo docela dost lidí. Možná někteří tuší, co myslím.

Takže možná bych doplnil to, že to největší břemeno je, když se něco děje v organizaci, tak já jsem vlastně osoba, která je vidět, která to musí reprezentovat a ta osoba, která je za to potom bita. Je to výhoda, je to nevýhoda, ale když se v organizaci něco domluví, jak to bude, tak ten člověk to prezentuje a pak třeba i ztrácí kamarády a hodně lidí je na něj naštvaných. To je to největší břemeno. Ale člověk si vážně musí stát za svým, stát za tou organizací chtě nechtě. To bylo nejhorší, že já jsem musel kopat za organizaci a spousta lidí, kteří se mnou byli kamarádi, si myslím, že už jimi nejsou, protože jsem za organizací musel stát. I přes to, že ne vždy jsem se s názorem organizace ztotožňoval.

Ještě takový doplněk rady pro nástupce. Doba se mění. Jelikož je iZUN pro studenty, musí se spolu s nimi vyvíjet. Nelze zabřednout v minulosti. To je jedna z věcí, co dost lidí nechápe, ale iZUN se musí vyvíjet spolu se studenty, aby si i nadále dokázal udržet svou konkurenceschopnost, aby byl pořád v podvědomí studentů.

iZUN: Jaký je tvůj názor na klecový chov drůbeže?

Radek Martiník: Odpovím na to stejně, jako při všech ostatních rozhovorech, protože mám stále stejnou představu o klecovém chovu drůbeže. Mám rád vajíčka, které vím odkud pochází. Samozřejmě ty domácí vajíčka mají lepší barvu i chuť a je to znát. Ale dnešní společnost má určité nároky na poměr cena/výkon a pokud by se zrušil klecový chov, lidé by samozřejmě nadávali, že je to drahé. Bohužel lidé jsou takoví, že by i máslo zavřeli do klece, to máslo by samozřejmě snášelo máslo a tím pádem by bylo co nejlevnější. Je to smutná skutečnost, ale bohužel je to v této době tak zajeté, že společnost si neustále stěžuje, ale zároveň jim to vlastně vyhovuje.

Jako další jsme na slovíčko pozvali novou předsedkyni Nikolu Řehákovou, která v iZUNu začínala jako korektorka a vyhoupla se až na novou předsedkyni ČZU Media.

iZUN: Jak tě napadlo kandidovat?

Nikola Řeháková: Zhruba před rokem jsem si procházela pro mě těžším obdobím, kdy jsem se cítila, že jsem v životě nic moc nedokázala, a že je potřeba se nějak posunout dál. Shodou okolností mně pak pár lidí řeklo, že bych na tuhle funkci měla, tak jestli o tom nechci popřemýšlet. A jelikož jsem člověk, co než se pro něco rozhodne, tak musí zvážit všechna pro i proti, tak mi to rozhodování dalo docela zabrat. Až jsem se dostala do bodu, kdy jsem si uvědomila, že jsem za ty 2 roky pro iZUN udělala opravdu hodně. I když jsem působila jako korektorka, napsala jsem pár článků a rozhovorů, byla jsem skoro na všech akcích a pomáhala, kde bylo třeba. Tak jsem si po tom všem řekla, co bych do toho nešla. Myslím, že jsem schopná pro iZUN obětovat hodně, řekla bych, že na to mám a veškeré okolnosti, co mému zvolení předcházely, mě akorát utvrzovaly v tom, že mám kandidovat. 

iZUN: Jak probíhaly volby?

Nikola Řeháková: Byl to stres, co si budeme. Měnili jsme ten den i stanovy, tak to bylo zdlouhavé a strávili jsme tam několik hodin. Když jsme se dostali k samotným volbám, byla jsem vlastně jediný kandidát, který do toho šel dobrovolně. Nikdo jiný o tohle místo nestál. Tak jsem si tam odprezentovala prezentaci, všichni byli pro a bylo to. (smích) 

iZUN: Jaké cíle máš? Čeho chceš za 1 rok ve své funkci dosáhnout?

Nikola Řeháková: Dle mého se iZUN za ta léta vypracoval na slušnou úroveň, takže bych ráda minimálně tuhle úroveň zachovala, ale pokud by se mi ji podařilo zvýšit, nezlobila bych se. Samozřejmě mám určité cíle a přání, kterých bych ráda za ten rok dosáhla, ale raději je nebudu říkat nahlas, ať se vyplní. Ale co se týče praktických věcí, ráda bych, abychom konečně měli iZUN trika a mikiny, ať je nás všude pořádně vidět a především, aby vycházelo více kvalitních a zábavných nejen článků, ale i videí. To ale nezáleží tolik na mně, ale na tom, jak šikovné zrovna máme redaktory a video sekci.

iZUN: Na co se ve své funkci těšíš nejvíce?

Nikola Řeháková: Na to, že mi to přinese spoustu zkušeností, zážitků a nových přátel. Zkrátka že mě to celkově v životě posune o kus dál a snad to zvedne i mou hodnotu na trhu práce, až si to zapíšu do životopisu. (smích) 

iZUN: Máš obavy, jak všechno zvládneš?

Nikola Řeháková: To si piš a jaké! I když je sice doba jiná, doteď byli vždy předsedou/šéfredaktorem (pozn. red.: dříve byl šéfredaktor zároveň předsedou ČZU Media) muži a co si budeme, chlap a ženská vždy vedou věci jinak. Doufám, že své předchůdce a současné členy nezklamu a bude se na mě vzpomínat jen v dobrém.

iZUN: Myslíš, že máš kolem sebe dobrý tým, který ti pomůže? 

Nikola Řeháková: Rozhodně ano! Když se zaměřím na nejužší vedení, s Martinem Liškou (pozn. red: nový šéfredaktor) jsme do iZUNu nastupovali nastejno a za tu dobu se z nás stali velmi dobří přátelé (doufám, že to vidí stejně - smích). Myslím, že se v ledasčem doplňujeme, mě něco napadne a on to dotáhne do dokonalosti, nebo naopak. 

Co se týče Aleše Hlaváčka, tak jsem si lepšího místopředsedu nemohla přát. Vím, že je na něj vždy spolehnutí. Řekla bych, že jsme i tak trochu propojení, protože já na něčem začnu pracovat a on mi akorát napíše: ,,Nikčo, je třeba tohle a tamto." (smích) 

Jsem ráda, že se tajemníkem znovu stal Radek Martiník. Myslím, že iZUN povznesl o kus výš, má hromadu zkušeností a vím, že kdybych s čímkoliv potřebovala poradit, bude tu pro mě. 

Ráda bych ještě zmínila, že i s teamleadery jednotlivých sekcí jsem velmi spokojená a už se těším na vzájemnou spolupráci!

iZUN: Jaký máš názor na klecový chov drůbeže? 

Nikola Řeháková: Musím říct, že s tím nesouhlasím. I zvířata mají právo na důstojný život, nejen slepičky v klecích, ale i kterékoliv jiné zvíře z velkochovu. Bohužel, dokud bude poptávka, vše zůstane stejné. Každý tu možnost změny ale máme a pokud chceme něco změnit, měli bychom začít u sebe. Proto když už, tak se snažím jíst domácí vajíčka, a nebo vajíčka z jiných než klecových chovů. 

Dle mého jsou klecové chovy jen špička ledovce, jak se zvířaty v živočišné produkci zacházíme. Myslím, že by celkově každému prospělo, kdyby živočišné produkty omezil. 

Mrkni taky na tohle

05. 11. 2019 0 1

Připrav se do života s #hackyourcareer

Číst více
31. 10. 2019 0 0

9. ročník Life Sciences Film Festivalu

Číst více
28. 10. 2019 0 6

Titul je zpět!

Číst více

Komentáře

Uživatel

Odpovídáte na komentář {{ commentParentAuthor }}.

Naši partneři

  • Dáme zkoušku KPMG Díly na traktory CK MUNDO ČZU
  • Díly na traktory FAPPZ FLD FTZ FZP