iZUN agent na lékařské fakultě. Pojďte si hrát na doktora

V první řadě bych chtěl čtenáře upozornit na velké množství latinských názvů v textu. Pokud narazíte na nějaké slovo, kterému byste nerozuměli, ukažte na něj kurzorem a objeví se vám vysvětlivka. Doma tato slova raději nepoužívejte bez dozoru zkušeného pracovníka.

Cíl: 1. a 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze

Příprava

Už v základním výcviku jsme měli mnoho lekcí o funkci lidského těla a jak tyto funkce co nejefektivněji omezit, nebo i ukončit. Na neobvyklou lékařskou terminologii jsem byl tedy připraven. Příprava plánu na infiltraci do budov však byla velmi náročná. Tato instituce po sobě umí velmi dobře zametat stopy. Nenalezl jsem žádné užitečné video na youtube ani žádné informace o neobvyklých úkazech. Jediné, z čeho jsem mohl čerpat, byly oficiální stránky a časopis Motolák. Předpokládám, že můj kontakt byl na této univerzitě prozrazen, neboť na předem domluvou schůzku nedorazil. Doufám, že ho v průběhu mise nenajdu v nějaké lahvi s lihem.

Kontrola vybavení

Oblek (přemýšlel jsem i o bílém plášti, ale určitě je to jen pověra, že tam v něm všichni chodí), půllitr ČZU, cejch Agenta, mapa areálu, GPS souřadnice.Stetoskop. Yes, jdeme na to.

Omrknutis terénus (obhlédnutí terénu)

Podle souřadnic se hlavní budova 1. lékařské fakulty vyskytuje v Kateřinské ulici, jež je souběžná s Ječnou. Proud studentů přes magistrálu mě zanesl přesně před velký lékařsko-studijní ústav. Po bližším prozkoumání jsem zjistil, že toto je slepá ulička. Budova slouží jako děkanát a žádní studenti uvnitř nebyli. Vyrazil jsem tedy po stopách studentů, kteří budovu míjeli a pokračovali s kopce směrem na Karlák.

Lékař ukazuje pacientovi na plicním rentgenový snímek:"Tak se podívejte, tady na té levé plíci, tady ta šmouha, to je nádor. A tady na té pravé, vidíte, jak se to táhne úplně odshora dolů, tak to je taky nádor.""A pane doktore, dá se s tím ještě něco dělat?""Noo, snad jedině že bych to vzal po práci domů a protáh to photoshopem..."

Infilrace

Téměř všichni studenti zmizeli v budově s názvem Anatomický ústav fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Lidé kolem mě hovořili o nějaké Anče, která je fakt krutá. Představil jsem si borku v bílém plášti, z pod něhož vykukuje křivák, na krku má punkerské ostny a při vyrušení v hodině hází po studentech skalpely. Ukázalo se ale, že krutá Anča je pouze pseudonym pro předmět Anatomie, který je zde všudypřítomný. Vniknutí proběhlo nepozorovaně a průzkum mohl začít. Krůůůglkr, ozvalo se najednou z mého ventriculusu. Před návštěvou výstavky s lidskými těly váhám, zda jíst. Ale ventriculus je silnější. Jdu k automatu. Dobrůtky. Bagety, kola, nějaká ta tyčka. Kupuji od každého trochu a ve chvíli, když se s nákupem otočím, vše mi úlekem vypadne z rukou. Do výloh automatů a na mě čumí asi 11 mrtvol a čekají, co si dám.

Posbírám jídlo a slušně jim nabídnu. Bez odpovědi. OK. Jdeme dál. Stoupám po schodech a dostávám se do stále většího panoptika.

Viděl jsem Lenina, viděl jsem faraóny i výstavu Bodies. Ale tohle bylo trochu moc. Z polic na mě shlížely kusy lidských těl, koukaly na mě prázdné oči hlav v láku a některé exponáty vypadaly jako rekvizity z béčkového hororu.

"Jak se daří Vaší tchýni v nemocnici?" - "Asi se brzy vrátí domů." - "Jak to?" - "Doktor říkal, že se máme připravit na nejhorší."

V tu chvíli se začala bageta hlásit o pozornost a evidentně to taky chtěla vidět. Zamítá se. Capreolus capreolus, Dura mater, Fronix a další, to vše na mě čučelo z vitrín. Chvíli jsem hrál s jednou hlavou hru Kdo dřív mrkne a když jsem vyhrál, rozhodl jsem se pokračovat dál.

Albertov. Další zastávka, kde se to hemží bílými plášti. Z tramvaje se mnou vystupuje asi třicet lidí, z nichž třetina jsou krásné dívky, se kterými bych si nejraději zahrál na doktora.

Děda na smrtelné posteli si zavolá pana doktora a prosí ho: "Pane doktore já bych chtěl vstoupit do KSČM". Doktor na to: "Dědo, vždyť vám povídám že máte rakovinu a dlouho nevydržíte! Na co byste ještě vstupoval do KSČM?". "No já bych chtěl udělat radost svému synovi. On se vždycky hrozně raduje, když umře nějaký komunista."

Farmakologii a fyzioterapii se rozhodně půvabné doktorky nemůžou upřít. V drobné bezmoci jdu za nimi a narážím na přednášku o rehabilitaci, usedám vedle jedné potencionální lékařky a ptám se, zda se tady dělá prezence. Co následovalo, jsem opravdu nečekal. „Ty si tady nový?“ pravila slečna s upřeným pohledem na moji čepici. „Jsem, no.“ Odbyl jsem ji a čekal, že bude konec. Mezi tím přišla vyučující. „To si jako přestoupil? A odkud?“ přidala další otázky. Hluboce jsem se jí podíval do obou pupulí a přesvědčil ji, že jsem propadl a jsem z „všeobecné“ a že nechci, aby se to moc vědělo. „Jé, takových nás tu je víc. To je v pohodě,“ otočila náhle. Ale v tom mě už zmerčila učitelka a položila mi stejné otázky, načež chtěla vidět index.

Nečekal jsem ani vteřinu a začal pelášit ke dveřím. S pokřiky „Přivandrovalec!“ na dveře vedle mojí hlavy dopadla plechovka, mobil a klíče. Prchám pryč, jsem prozrazen.

Z toho běhu mi zase vyhládlo. Dal bych si něco k jídlu. Přicházím k jedné studentce o pár bloků dál a ptám se jí na cestu do menzy. Slečna se na mě hezky usmála a požádala mě o 30 Kč. Co? Koukám na ní vykuleně. Nehnula ani brvou a natáhla ručku. Vložil sem jí tam přesně 30 Kč. „Vidíš támhle tu ceduli OBĚDY? Tak tam to je.“ Cedule byla přímo za mými zády.

No, nic. Jdeme baštit. Všude je to stejné. I tady je fronta dlouhá jak intestinum crassum. Vypadá to tady jako provizorní chatky na pionýrském táboře. Z toho čekání začínám mít rigor mortis. Stojím a poslouchám rozhovory lidí kolem mě.

„Dneska jsme zkoumali koleno.“ hlásí vyšší student v bílých rukavicích kousek za mnou. „Vytáhli ho z formaldehydu a chtěli ať si ho důkladně prohlédnem. Smrdělo to šíleně. Trochu jako Margotka. Jedna holka to tam málem hodila.“ „A co bude dělat až bude fakt pitvat?“ skočil mu do řeči další. „To si zvykne. Musí se jen odhmotnit,“ zazněla odpověď. Do té debaty přichází evidentně probíraná dívka. Ještě bledá v obličeji vplouvá do skupinky a tiše říká: „Jen doufám, že dnes nebude kuřecí stehno.“

Dva frajírci s pleší a stetoskopy se cpou dopředu a předbíhají frontu. Mám chuť jim udělat frakturu mandibuly aspoň trojnásobnou. Ale v tu chvíli se otvírají dveře a fronta se začíná pohybovat. Čekám, že místo talířů budou rozdávat misky na ledviny a že každý si přinese vlastní skalpel. Zklamání. Jedí obyčejným příborem. Z toho, co mi nandali na talíř, mám pocit, že to dovezli z ústavu anatomie a jen to prohnali skrz mlýnek. Uf. Všude kolem mě lidi hltají a živě konverzují o mozkomíšním moku a různých chorobách. Nudáris.

Je na čase dát si jeden pětivazný B vitamín. Opouštím rozpadající se jídelnu a směřuji na Karlák. Od kolemjdoucích se dozvídám, že tam mají klub Mrtvá ryba. Pivní meka a opěvovaná svatyně záškoláckého klidu. Když však dorážím na místo, zjišťuji hroznou věc a rozlije se ve mně soucitus maximus ke zdejším studentům. Klub Mrtvá ryba je v rekonstrukci. Z oken, odkud by měl jít halas, vychází jen prachus a rambajzus a já přesně cítím, jak všem studentům je. Stejně jako naše Céčko, pivní ozdravovna a sociální upevňovna je i jejich oblíbený klub zavřený a musí chodit do druhé nejbližší hospody. Dipos maximalus, vita prchalus rozrážím dveře nálevny Na Křižovatce.

Dovnitř i ven vychází bílé a zelené pláště. „Jedno velký. A do tohodle půllitru,“ houknu na hostinskou a z podpažního pouzdra vytahuji ČZU sklenici. Ani nemrkne a už ho tam točí. Je přechlazený. Teploměrem měřím teplotu a pro jistotu zkoumám stetoskopem životní funkce. Bohužel je to v tom celém spěchu jediná plzeňská slečna, na které jsem mohl stetoskop využít. Abych se vyhnul statistické chybě, prokoumám stejným způsobem ještě dalších 5. A rozvláčným krokem jdu ocejchovat Anatomický ústav.

mission accomplished

Předchozí mise

iZUN Agent se koupe v bazénu na právnické fakultě.

iZUN Agent bere kravaťáky z VŠE do kravaty

iZUN Agent proniká na ČVUT. Katedra permoníků a trpaslíků? Cože?