BRAMbory a KOšťáloviny

17. 06. 2017 8 {{ articleTotalLikes }} Univerzita Zpět na Úvod
Úvodní fotka
Nebudeme si nic nalhávat – každý z nás občas přemýšlí nad tím, proč je na vysoké škole a k čemu mu ta škola vůbec bude. Určitě všichni známe ten pocit bezmoci, kdy se nám ze záhadného důvodu nepovede udělat zkouška i přesto, že moc dobře víme, že jsme ji měli mít v kapse.

Už od malička mi tatínek říkal, že s maminkou po mně nechtějí nic jiného, než abych se dostala na vysokou a udělala ji. Že jen díky tomu neskončím jednou jako „hajzlbába“. Takže abyste věděli – na tý vejšce teda jsem. Je pravda, že kdybych tu nechtěla být, nebyla bych tu, ale prvotní myšlenka patří samozřejmě rodičům. I oni mají tehdejší Vysokou školu zemědělskou v Praze, Fytotechnický obor na Agronomické fakultě. Tehdy šla maminka na střední školu rovnou z osmé třídy, pánové se po střední škole museli dostat hned na vysokou školu, jinak je čekaly dva roky povinné vojny. Byla to prostě jiná doba.

Zatímco tatínek nyní pracuje na finančním úřadě a maminka je učitelka na základní škole, jejich spolužák Václav Mikula má to štěstí, že se mu povedlo ještě s dalšími rozjet zemědělský podnik. Jenže jak to vypadá v dnešní době v porovnání s tou dřívější? Jaké bylo tehdy studium vysoké školy a kam se dnešní doba ubírá? Potřebujeme vůbec nějaké vzdělání, abychom se na trhu práce uplatnili? A budeme zaměstnaní v sektoru souvisejícím s naším oborem? Pojďme společně odhalit toto tajemství studia, hlavně na vysoké škole.

spolužáci

Společnost Družstvo BRAMKO CZ byla sice založena až v roce 2006, ale historie podniku sahá až do doby, kdy většina z nás byla ještě malinká, nebo nebyla vůbec. Firma Pavla Pokorného se tehdy specializovala na pěstování polní zeleniny a brambor. Začínali ve staré stodole a na výměře zemědělské půdy okolo 30 hektarů. V dnešní době téměř veškerá zelenina, kterou nakoupíte v supermarketu, pochází právě od této firmy. Jen pro Vás jsem udělala rozhovor s výrobním ředitelem a jednatelem této společnosti s Ing. Václavem Mikulou.

iZUN: Jaký jste byl student? 

To jsem si mohl vzít i index s sebou. Byl jsem průměrný student. Červený diplom určitě nebyl můj cíl.

Byla pro Vás tehdy škola důležitá?  

Byla důležitá. Po střední škole jsem nebyl přijat na vysokou školu, takže jsem byl dva roky na vojně.

iZUN: To ale muselo být těžké dělat přijímačky.

No jasně. Učit se na přijímací zkoušky při obraně socialistické vlasti nebylo jednoduché. A navíc přechod z vojny na vysokou školu…

Vzpomínám si, že na vysokou školu jsem nastupoval v době, kdy už výuka běžela minimálně 3 týdny. Moje první hodina na vysoké škole byla matematika. Na té hodině mi drželi místo, protože se sedělo i na schodech. Soudružka profesorka se jmenovala Lejčková. Diktovala takovým tempem, že jsem nestačil nic psát, a navíc jsem tam viděl ten neznámý znak. Když jsem se ptal souseda, co to je, to velké „S“, tak mi odpověděl: „Piš, ty vole, to je integrál.“

(pozn. táty – Já tam šel tehdy na první hodinu dokonce bez tužky a bez papíru.)

Piš, ty vole, to je integrál!

iZUN: Co nejcennějšího Vám dalo studium na ČZU?

(pozn. manželky – Životního partnera přeci. Moji rodiče se v tu chvíli začali smát, protože spolu také chodili do třídy.)

Vzdělání na zemědělce je prostě základ a tu praxi se musí člověk naučit. I když jsme se učili dost, možná více než vy, ta škola mi dala k mé práci jen takový základ. 

iZUN: Myslíte si, že je vysoká škola důležitá i teď? 

Určitě je. Komplexní agronomickou teorii je možné se naučit jen na vysoké škole. Mrzí mě, že agronomické teorie je na VŠ tak málo, protože každoročně školu opouští okolo patnácti agronomů. Za nás to bylo okolo 120. Možná, že studují nějací agronomové v Českých Budějovicích a Brně, ale i tak si myslím, že je to pro naši republiku málo.

iZUN: Kolik z toho, co jste se na ČZU naučil, jste pak použil v praxi?  

Hrozně málo. Byl to takový základ, od kterého se člověk mohl odrazit. Co mi ale hrozně chybělo, byl nějaký management - řízení lidí, to za nás vůbec nebylo. V té škole jsme byli jako v inkubátoru. Každý jsme si našli nějaké kamarády, všechno tam byli tenkrát fajn lidi. Pak jsme přišli do praxe a byli jsme z toho dost vykulený.

Top komentář
27 června, 2017 - 11:12 - Anonymní zemědělec (bez ověření)

Vyšší úroveň VŠE, UK i ČVUT není nijak spekulativní, ale jasná. Proč se chodí např. na PEF, přece všichni vědí: odjinud je vyhodili, jinam se nedostali, chtějí mít tak snadnou školu, aby mohli pracovat a prostě chtějí chodit na školu, kam stačí zajít jednou týdně a má velmi malé požadavky. Ale hodně zábavy. Proud vyhozených přece není z PEF na VŠE či z TF na ČVUT, ale opačně. I ta zmíněná nezaměstnanost je velmi diskutabilní, ano třeba absolventi PEF nějaké místo najdou, to teď najde každý, někde, nějaké. Ovšem statistika Velké 4 jasně ukazuje jejich minimální úspěšnost. Pravdou je, že u některých zaměstnavatelů nemáte vůbec šanci. Což mj. dokládají statistiky platů ( dá se opět dohledat). Znám pár absolventů soukromých škol, kteří poté pokračovali na PEF (protože škola neměla Mgr.) a byli šokováni úrovní. Je to hezké, že svoji školu hájíte, ale realita je hodně jiná, to možná v životě pak poznáte, mj. soukromé školy se neplatí ze státního rozpočtu... Ale hlavní otázka je, proč vrážet sta miliony do školy, která přestala plnit svoji roli. Znovu opakuji je to zemědělská škola. Která vyprodukuje 15 agronomů.

iZUN: Je pro vás ČZU i dnes zdrojem nových zaměstnanců? 

Vůbec ne. Nikdo k nám nechce chodit. A těch agronomů je tam vážně málo. Syn je teď v posledním ročníku a je jich tam 15. Všichni ti studenti jsou už „rozebraní“. Buď jdou pracovat domů, nebo je tam vyslala studovat přímo nějaká firma – tam není nikdo volný.

iZUN: Koho tedy zaměstnáváte? 

Hrozně těžko někoho sháníme, práce v zemědělství je náročná. V současné době k nám nastupuje na pozici agronoma kluk z Prahy. Je to takový cestovatel, ten chce se ženou a dítětem cestovat, tak ten půjde nejspíš pracovat na naši farmu do Portugalska. Pořád se ale projevuje to, že když tuhle práci někdo chce dělat, tak musí přijít a dělat. Co tam mám v kanceláři kluky, dva mají střední zemědělskou školu, jeden je strojař a jeden studuje politologii. Pracují pro nás samozřejmě další národnosti. Vietnamci, máme tam chlapa z Pobřeží slonoviny, Thajce, Slováky, Rumuny, Ukrajince – ti jsou asi nejpracovitější.

iZUN: Jaký předmět jste měl nejradši a jaký byl hrozbou? 

Co jsem měl nejradši? Ty odborný předměty – rostlinku, botaniku… Nejvíc jsem se obával již zmiňované matematiky, kterou jsem s „odřenejma ušima“ zdolal hned v prvním kole.

iZUN: Věděl jste hned po škole, co chcete dělat? 

Já tam přišel asi už ¾ roku po založení. Pan Pokorný, majitel firmy, zrestituoval majetek, co měli jeho předci. Takže my jsme začínali na malé ploše, asi 30-40 hektarů v garáži a na dvoře. Pavel zrestituoval kravín, takže se opravil, a tam se pak přesunul provoz. Bylo to ze začátku docela těžké. Ten raný kapitalismus jsem si docela užil. Nic nebylo. Tenkrát byly úvěry za 18 procent. To si teď už nikdo nepamatuje. A ještě se muselo něco někomu zaplatit. Bylo těžké vůbec získat nějaký úvěr. Mimochodem – víte, jak vznikl název BRAMKO? Jsou to počáteční písmena slov BRAMbory a KOšťáloviny.

iZUN: Kolik společností teď Družstvo BRAMKO obsahuje? 

Odbytovou organizaci Družstvo BRAMKO CZ tvoří 8 výrobních firem.

iZUN: Kolik má přibližně družstvo obrat? 

Asi 750 milionů. A každý rok jsme blíž k miliardě.

iZUN: Kdo je vaší největší konkurencí? 

Máme pár konkurentů v republice. Ti ale nejsou zas tak silní. Česká republika není soběstačná v produkci brambor a zeleniny. Takže my si konkurujeme také s pěstiteli ze západu, a to bylo ještě dřív, než jsme vstoupili do Unie. Všechno se sem vozilo ze zahraničí. Brambory, saláty, ředkvičky… a my jsme se s tím museli nějak popasovat.

zelenina BRAMKO

iZUN: Je podle Vás těžké dnes založit vlastní firmu v zemědělském průmyslu? 

Je to hodně těžké. Obzvlášť, když nemáte ještě ani půdu. Zájem o půdu je v současné době veliký, cena půdy několikanásobně vzrostla, a tím samozřejmě i nájemné. Pole jsou skupována nejen těmi, kteří na nich hospodaří, ale i překupníky. A potom ty lidi… Postavit firmu na dobrých lidech je „oříšek“. Na trhu práce nejsou zemědělští odborníci ani lidé, kteří by byli ochotni na polích pracovat.

iZUN: Kolik se platí za takovou půdu? 

Řádově se to pohybuje 150–200 tisíc za hektar, ale klidně půl milionu. A to často cena ani neodpovídá bonitě. Potom je těžké takovouto hodnotu ze zemědělské výroby zaplatit.

iZUN: Jak se rozvíjí technologie využitelná v praxi k obhospodařování zemědělských ploch? 

Ten rozdíl je opravdu velký. Tehdy by mě nenapadlo, že bychom někdy používali takové stroje jako dnes. V nedávné době jsme kupovali samochodný sklízeč na brambory (cena 13 mil. Kč). To už je stroj, který nemůže řídit každý. Na počátku byla např. sklizeň brambor výrazně jednodušší. Brambory se sklidily jednořádkovým kombajnem, na kterém se rovnou zpytlovaly, a zboží bylo připraveno k expedici. Častokrát nákladní auta přijížděla na okraj pole, kde se brambory naložily a odjely přímo do velkoobchodu. Toto je v současné době nemyslitelné. Brambory se musí vybrat, odvézt velkoobjemovými vozy na halu ke zpracování dle požadavků našich zákazníků.

iZUN: Takže omýváte sklizenou zeleninu?  

Ano. Všechnu zeleninu odběratelé požadují omytou, prodat nepraný brambor se dá jen výjimečně.

zelenina BRAMKO

iZUN: A chemicky zeleninu nějak ošetřujete? Aby třeba neplesnivěla?  

Ne, to určitě ne, to se pouze domnívají někteří lidé. My můžeme používat pouze povolené přípravky a splňovat dané standardy – např. GlobalGAP, což je standard, který vyžadují všechny supermarkety. Naše produkce je kontrolována SZPI (Státní zemědělská a potravinářská inspekce), samotnými supermarkety…, splňuje podmínky IPZ (Integrovaná produkce zeleniny). Nesmíme dělat chyby; myslím si, že zákazník by se to už dávno dozvěděl.

iZUN: Používáte průmyslová hnojiva? 

Ano. Bez nich to určitě v nejbližší době nepůjde. Je mnoho „odborníků“, kteří to vidí jinak, ale zemědělská soustava už dávno nefunguje jako před lety. Dříve se přes člověka a zemědělská zvířata vše vracelo zpět do půdy a teď? Úbytek živin je nevratný a musí se vracet ve formě průmyslových hnojiv. Samozřejmě hnojení má svá pravidla a je limitováno Nitrátovou směrnicí a pravidly IPZ.

iZUN: Jak se mění struktura a práce ve firmě s tím, jak firma roste?  

S velikostí firmy se všechno zpřesňuje. Každý z mých kolegů má svůj úsek, kterému se věnuje; je specialistou. Je škoda, že nějaký ten specialista nepřijde z vysoké školy mezi nás.

iZUN: Chodí k vám i lidé na praxi?  

Nechodí, a to hlavně z důvodů, že agronomové prostě nejsou. Máme jim určitě co ukázat – technologie pěstování, stroje…, provádíme např. výživářské a odrůdové pokusy, které vyhodnocujeme. Jsem si jistý, že je možné u nás na konkrétní věci vypracovat diplomovou práci.

iZUN: Čemu dalšímu, kromě pěstování zeleniny, se Družstvo Bramko věnuje? 

Náš hlavní zájem je samozřejmě zelenina a brambory, ale v Portugalsku pěstujeme např. travnaté koberce, které dodáváme pro fotbalové kluby, i ty nejvýznamnější ve Španělsku a Portugalsku. Chováme ovce, prasata, husy, křepelky, perličky a bažanty. Máme i rybníky, abychom zadržovali vodu v krajině. Provozujeme restauraci se sportovním klubem. Přijďte si k nám zahrát tenis a po něm posedět v restauraci Na Jitrách. V minulosti jsme obchodovali se stroji, měli jsme lesní školku a pěstovali jsme jahody, včetně jejich množení.

iZUN: Ale přeci kvůli trhání jahod studenti jezdí do zahraničí.  

U nás si přes 100 Kč čistého dobrý pracovník vydělá, a to nemusí sbírat jahody. V porovnání např. s Německem rozdíl v čistém výdělku už není tak velký. Zvláště, když u nás pracovníci zaplatí za ubytování a stravu (4x denně) 75 Kč.

Jak s vámi jednají velkoobchodní řetězce?  

To snad, Blanko, ani nechtějte znát, je to bitva. Nepracuji na obchodním oddělení, ale vím, jak to chodí. Naštěstí nejsme malá firma, a tak nemusíme vždy všechny podmínky supermarketů přijmout. Tlak na kvalitu, cenu, logistiku je každodenní, ale ne vždy jde jen o tyto věci, abychom mohli dodávat.

iZUN: Můžete i vy kontrolovat podmínky již v supermarketu, jak je tam vaše zboží vystavené?  

Ano, máme kvalitáře, který kontroluje podmínky v supermarketech po celé republice. Kontroluje, jak je zboží vystavené, jak vypadá, jaká je cena, jak jsme na tom v porovnání s konkurencí, řeší reklamace. Já i moji kolegové jsme všichni tak trochu kvalitáři, protože vždy, když jdeme do supermarketu nakupovat, nikdy se nezapomeneme podívat, jak na tom to naše zboží je.

iZUN: Plánuje se Bramko do budoucna dále rozšiřovat? Jaké má plány obecně?  

My jsme se rozrostli před třemi lety do Portugalska a máme tam farmu s 650 ha zemědělské půdy, je nutné tam vytvořit výrobní program a firmu stabilizovat. To chce nějaký čas a potom zase něco vymyslíme…

iZUN: Jak moc ovlivnila sucha vaší letošní úrodu?  

Výrazně. Na plochách pod závlahou snížení výnosů nebylo tak značné, i když ani na těchto plochách se rostlinám v 35 oC horkách nechtělo růst. Tam, kde jsme nezavlažovali, jsme sklidili třetinu normálního výnosu cibule a zhruba dvě třetiny brambor, jejichž kvalita je podstatně horší než v loňském roce.

iZUN: Máte představu o tom, jakým směrem se bude nyní zemědělství v Česku rozvíjet?  

Myslím si, že v našem oboru (zelenina, brambory) je velký prostor pro další rozvoj. Jak jsem již řekl, naše republika není soběstačná v produkci zeleniny a brambor. Bude záležet na výrobních a přírodních podmínkách, např. pěstování kvalitních konzumních brambor se přemístilo z Vysočiny do nižších poloh s lepšími půdními podmínkami. U zeleniny došlo v minulosti k redukci počtu podniků, budoucnost vidím ve velkých specializovaných firmách. Rozhodující roli může v budoucnu hrát možnost závlahy.

iZUN: Co byste poradil studentům, kteří mají nějaký podnikatelský záměr? Na co si dát při jeho realizaci pozor?  

Ti, co chtějí v zemědělství podnikat, by měli mít tuto práci rádi a používat selský rozum (zdravý úsudek), který nám každodenně berou sdělovací prostředky a různá média. Začínající podnikatel by měl umět počítat a jsou to většinou ne příliš složité počty, které vedou k úspěchu. Mladí podnikatelé v zemědělství jsou podporováni formou dotací od státu i Evropské unie, což je jistě nemalá výhoda. Ty peníze, které dostanou, by měli správně použít.

iZUN: Jaký máte názor na chov klecové drůbeže?  

I přes to, že máme klece s křepelkami, s tímto způsobem chovu nesouhlasím. U křepelek je klecový odchov údajně jediným řešením, kdy nedochází k napadání zvířat mezi sebou.

Mrkni taky na tohle

01. 04. 2018 0 3

Provozně ekonomická fakulta přechází pod VŠE

Číst více
29. 03. 2018 0 0

Point One: Nebojte se udělat první krok!

Číst více
21. 03. 2018 0 0

Inaugurace – profesor Sklenička oficiálně rektorem ČZU

Číst více

Komentáře

Uživatel

Odpovídáte na komentář {{ commentParentAuthor }}.

Naši partneři

  • Dáme zkoušku KPMG Red Bull CK MUNDO ČZU
  • Díly na traktory FAPPZ FLD FTZ FZP