Jan Banout a Patrick Van Damme: FTZ je mladá fakulta, ale rozhodně máme co nabídnout!

17. 06. 2021 0 1 Univerzita Zpět na Úvod
Úvodní fotka
V březnu letošního roku proběhla na Fakultě tropického zemědělství významná změna. Byl zvolen její v pořadí druhý děkan, profesor Patrick Van Damme, pocházející z Belgie. Ve funkci vystřídal profesora Jana Banouta, který byl prvním děkanem FTZ a stál v jejím čele osm let.

Přinášíme vám jedinečný rozhovor s emeritním i současným děkanem, ve kterém jsme si povídali například o tom, kam se FTZ za uplynulé roky posunula, o plánech do budoucna, proměňujícím se zájmu studentů o tropické zemědělství, studiu v angličtině, ale třeba i o dabingu českých filmů. Za sebe mohu rozhodně říct, že tento rozhovor, který proběhl krátce po mých inženýrských státnicích, byl velmi milým a příjemným zakončením mojí šestileté éry na Fakultě tropického zemědělství, za tuto příležitost ještě jednou děkuji.

Bio zpovídaného

Jméno: prof. Ing. Jan Banout, Ph.D.

Povolání: Profesor Fakulty tropického zemědělství

Krátký životopis: Absolvent bývalého Institutu tropů a subtropů, odborník na ekologii a potravinovou bezpečnost, autor mnoha vědeckých článků a knih. První děkan FTZ (2013 - 2021).

iZUN: Byl jste nejprve rok ředitelem Institutu tropů a subtropů, který se v roce 2013 stal fakultou. Následně jste se stal jejím prvním děkanem a byl v jejím čele osm let. V rozhovoru pro iZUN.eu jste tehdy uvedl, že nejste zastáncem radikálních změn. Jak se dnes díváte na uplynulé roky, jak byste toto období zhodnotil?

Jan Banout: Myslím si, že k žádným radikálním změnám skutečně nedošlo, pokud toto budeme chápat v rámci zaměření fakulty a její činnosti, tam jsme skutečně navázali na aktivity tehdejšího institutu, ale zlepšili jsme samozřejmě výkon ve vědecko-výzkumné činnosti, náš tým byl posílen o mnoho šikovných lidí, kteří rozšířili některé vědní obory. V poslední době se třeba velmi intenzivně zabýváme problematikou koronaviru a přenosu koronavirových onemocnění jak mezi lidmi, tak i zvířaty, to je u nás poměrně nová disciplína. A samozřejmě nejzásadnější změnou, docela nedávnou, je infrastrukturní zabezpečení fakulty, máme novou budovu, což přináší mnoho výhod. Všichni členové fakulty jsou teď pohromadě, dříve jsme využívali prostory tak různě po univerzitě, na rektorátě, v pavilonu T, na kolejích, ve sklepení (smích), takže zaměstnanci třeba ze dvou různých kateder se skoro celý semestr ani nepotkali. Nová budova tedy umožňuje mnohem lepší práci v týmech, zatím jsme ji ale kvůli koronavirové krizi bohužel nemohli plně využít. Otevřena byla v září 2020, měl v ní být zahájen nový semestr, který sice zahájen byl, ale opět online, takže stále doufáme, že se situace co nejdříve zlepší.

iZUN: Jak dlouho vůbec trvala realizace výstavby nového pavilonu tropického zemědělství, byly zde nějaké větší překážky či komplikace?

Jan Banout: Celkově příprava trvala v řádu tří až čtyř let, kdy prvním a nejzásadnějším krokem samozřejmě bylo získání zhruba 70 % financí od Evropské unie pomocí operačního programu OPVVV, tedy věda, výzkum a vzdělávání, takže univerzita do toho nemusela investovat veškeré prostředky. Plány jsme samozřejmě museli mít již připravené, tímto získáním financí se to odstartovalo, a samotná stavba už pak šla poměrně rychle.

iZUN: Kdyby to bylo ještě možné, kandidoval byste znovu na pozici děkana, nebo si už od vedení fakulty a povinností s tím spojených rád odpočinete?

Jan Banout: Já budu ze začátku s Patrickem samozřejmě dost spolupracovat, v rámci zachování určité návaznosti, pro něj to je přece jen nová role. Z toho vyplývá, že já sám si nebudu a ani zatím nechci užívat nějakého odpočinku, myslím, že jsem ještě v dost produktivním věku. Pokud jde o opětovné kandidování na pozici děkana, asi bych do toho už nešel. Ono je rozumné čas od času vyměnit kormidelníka, aby ta instituce trochu žila, neumím si představit, že bych tu byl třeba jako britská královna sto let (smích). To v univerzitním prostředí zkrátka nefunguje, je potřeba přinést nějaké oživení, nový směr.

Bio zpovídaného

Jméno: prof. dr. ir. Patrick Van Damme

Povolání: Děkan Fakulty tropického zemědělství

Krátký životopis: Profesor tropické agronomie, pocházející z Belgie. Orientuje se v mnoha tématech, jako je etnobotanika, rozvoj venkova či ekonomika. Mluví šesti jazyky a ovládá základy spousty dalších. Stal se vůbec prvním anglicky mluvícím děkanem v rámci celé ČR.

iZUN: Patricku, Vy pocházíte z Belgie, Vaší domovskou univerzitou je belgický Gent. Kdy jste začal spolupráci s Prahou a proč jste si vybral právě Prahu?

Patrick Van Damme: Dalo by se říct, že Praha si vybrala mě. Poprvé jsem zde byl v roce 2003, ale spíš jako turista, účastnil jsem se několika konferencí. O tři roky později mě profesor Kokoška z FTZ požádal, abych zde jako host vedl několik přednášek z etnobotaniky. Začal jsem pak jezdit na ČZU každý rok, většinou vždy v květnu ke konci semestru, kdy tady zrovna probíhalo Miss Agro. Pak se mě jednou zeptali, jestli bych tu mohl vést nějaké diplomové práce. A v červenci roku 2012 jsem dostal první nabídku stát se plnohodnotným členem a zaměstnancem tehdejšího Institutu tropů a subtropů. Poté, v roce 2013, se institut změnil na fakultu. Trávil jsem tady pak každoročně několik týdnů v roce převážně učením a vedením závěrečných prací a začal jsem postupně spolupracovat s většinou kolegů i z ostatních kateder, v Gentu jsem dříve také učil Rural Development (rozvoj venkova, pozn. redakce) a další obory.

iZUN: Spolupracujete tedy stále nějakým způsobem s Univerzitou v Gentu?

Patrick Van Damme: Prvního října budu odtamtud definitivně odcházet, musím odejít do důchodu. Dalo by se říct, že jsem již starý pro Belgii, ale stále mladý pro Prahu (smích)!

iZUN: Stal jste se prvním zvoleným děkanem nejen v rámci ČZU, ale vůbec v celé České republice, který není rodilý Čech a nemluví česky. V čem vidíte výhody a nevýhody této pozice?

Patrick Van Damme: Obecně si myslím, že není vůbec špatné získat nový, „vnější“ pohled na věci, novou perspektivu. Doufám, že některé moje zkušenosti a nápady, které přináším, mohou být inovující, osvěžující. Je ale také potřeba brát v úvahu, že struktura a organizace univerzity, veškeré dokumenty, vnitřní předpisy ohledně výuky, závěrečných prací a podobně, z toho, co jsem viděl, jsou jiné než třeba v Belgii nebo ve Francii, v Česku funguje jiný systém výuky. Samozřejmě velkým problémem může být jazyková bariéra. Dnes už je velmi snadné vložit si text do Google překladače, takže máte aspoň tušení, o čem je řeč, ale zpočátku bude určitě těžké následovat třeba mluvenou konverzaci. Účastním se teď online kurzů češtiny, tak doufám, že získám aspoň nějaké základy.

iZUN: Je o Vás známo, že ovládáte šest jazyků, je to tak? Přijde Vám čeština v porovnání s ostatními těžší?

Patrick Van Damme: Ano a znám základy několika dalších. Ale řekl bych, že je to spíše otázka věku. Většinu těch jazyků, jako třeba španělštinu, jsem se naučil v podstatě na ulici, když mi bylo méně než třicet. V takovém věku pochytíte základní elementy jazyků mnohem rychleji, lépe si je pamatujete. Zadruhé, na této fakultě většina výuky, hlavně na magisterských programech, probíhá v angličtině. Myslím, že moje přítomnost zde byla možná také určitou inspirací k tomu nabízet více anglicky vyučovaných programů. Negativní aspekt tohoto ale je, že jsem tudíž vlastně nikdy neměl důvod učit se česky, nemusel jsem se snažit mluvit česky. Také většina dokumentů, které jsem kdy připravoval, byla v angličtině. Teď je to samozřejmě jiná situace, budu se muset účastnit jednání se zástupci univerzity, která budou v češtině, setkávat se a komunikovat převážně s česky mluvícími lidmi. Ovšem to není případ naší fakulty, kdokoliv mě zde potká, okamžitě přejde do angličtiny (smích). Samotná struktura nebo filozofie českého jazyka je velmi blízko latině, řečtině. Je to hodně o výslovnosti, ale jsou zde také náročné elementy. Například řeknete „jedno pivo“ a „dvě piva“. Přitom v latině koncovka „o“ je zpravidla pro maskulinum, „a“ pro femininum. Ale když jsem byl student, byl jsem dvakrát v Chorvatsku na táboře. A samozřejmě jsme se tam snažili získat nějaké základní znalosti chorvatštiny, což je stejná jazyková skupina. Ale jak říkám, to jsem byl student, bylo mi dvacet, člověk se učil snáze.

iZUN: Nastanou nějaké významnější změny pro studenty, budou například muset od teď podávat veškeré žádosti na studijní pouze v angličtině?

Patrick Van Damme: Myslím, že není až tak podstatné, zda žádost či cokoliv jiného je česky nebo anglicky. Navíc většina podobných dokumentů pak následně putuje mimo naši fakultu, kde by jim zase nemusel někdo rozumět, pokud by byly psané v angličtině. Ale už se mi několikrát stalo, že se ke mně dostal nějaký dokument v češtině a byl tam připsán stručný překlad do angličtiny, což je super. Doufám, že postupně se komunikace posune tímto směrem, a předpokládám, že většina interních meetingů bude probíhat v angličtině. Navíc naše fakulta je velmi mezinárodní, zhruba polovina našich studentů jsou cizinci a pro mnoho z nich je angličtina buď rodný jazyk, nebo ji používají jako akademický jazyk. Takže doufám, že postupně se angličtina stane běžnou součástí komunikace. Například v Belgii, když máme studenta z Francie, může mu být umožněno prezentovat třeba závěrečnou práci v jeho rodném jazyce, francouzsky, ale prezentace, tedy slajdy, musí být v angličtině. A to samé může fungovat i tady. Učitel může mluvit česky, ale mít prezentaci v angličtině. Myslím, že je to velmi dobrý trénink pro všechny, akademiky i studenty všech úrovní.

Další zajímavá věc je, že když se dívám na televizi v Česku, všechno je dabované do češtiny. To je docela unikátní, v Belgii i jiných zemích je vše v originální verzi s titulky. Podle mě nejlepší způsob, jak se naučit jazyk, je poslouchat ho v originále. Takže kdybych měl film v angličtině a chtěl bych se učit česky, zapnul bych si k tomu české titulky. To samé s angličtinou, když slyšíte a zároveň vidíte slova, lépe si je pamatujete. Myslím, že kdyby to takto fungovalo, plno lidí by se učilo anglicky mnohem rychleji, odmalička by si zvykali.

Jan Banout: Jestli je to kvůli dabingu, to nevím, ale je pravda, že u nás se sice dabuje, ale velice dobře, mnohdy se i ti originální herci divili, jak dobře je to zpracované. Jinde dabing vypadá tak, že jeden pán namluví všechny dialogy, mužské i ženské hlasy, a vlastně to jen celé čte. Negativní aspekt ale samozřejmě je, že jsme na to zvyklí, mít vše česky. Jinak já si pamatuji dobu třeba před patnácti lety, kdy jsme tady s výukou v angličtině začínali, a pořád čekám, kdy nás dožene ten generační rozdíl, kdy budou studenti na tom s angličtinou lépe než my. A jsem příjemně překvapen, že i když máme samozřejmě šikovné studenty, kteří umí anglicky velice dobře, tak bych řekl, že jim pořád stačíme. I přesto, že je zde dost pedagogů, kteří ještě měli na základní škole ruštinu a s angličtinou začali na střední nebo až na vysoké škole, nezažili tu intenzivní výuku angličtiny.

iZUN: Co si myslíte o českých studentech a jejich zájmu o tropické zemědělství, myslíte si, že je tento obor populární mezi mladými lidmi?

Jan Banout: Zpočátku zde čeští studenti nebyli téměř vůbec, pak v 90. letech jich bylo naopak hodně a v poslední době zase trochu ubývají. Zvyšuje se nejen podíl zapsaných studentů, ale hlavně zájem, který začíná dokonce přesahovat kapacity fakulty. Například ze stovky lidí, kteří se hlásí na jeden magisterský program, my vybíráme 25, ta selekce už je velká. Máme nárůst českých studentů na českém bakalářském programu, ale na magistru pak poměr Čechů klesá, mnoho z nich nepokračuje dál. Naopak k nám přichází na magisterské obory studenti z jiných univerzit, často z jiných zemí. My se samozřejmě snažíme české studenty nějak motivovat, rádi bychom, aby jich zde bylo více. Někteří možná mohou vnímat jako nevýhodu, že navazující studijní programy probíhají v angličtině a za studium v nich musí navíc platit. My po nich chceme pět tisíc korun, ale ze zákona musíme mít rovnocenné podmínky pro Čechy i pro cizince. Pro mnoho studentů pak samozřejmě může být výhodnější vybrat si studium kdekoliv jinde, ovšem v češtině a zadarmo. Dalším faktorem je následné uplatnění, které se může zdát v Čechách problematické a mnoho lidí mu zřejmě nevěří, což chápu a je to otázka k diskuzi, kterou na fakultě neustále vedeme. Ale to uplatnění tady je, jen ho nemůžeme hledat pouze v České republice. Máme jak spoustu absolventů, kteří jsou na zajímavých pozicích po celém světě, tak i absolventy, co mají dobré uplatnění u nás. Ale ze začátku to samozřejmě může budit určitou obavu u studentů, kdo je s takovým oborem zaměstná.

Patrick Van Damme: Řekl bych, že zájem v posledních letech lehce vzrůstá. Souvisí to samozřejmě i s nabídkami na trhu práce, ale obecně myslím, že mladí lidé po celém světě se začínají více zajímat o velké problémy, jako jsou klimatické změny, ztráta biodiverzity a další. Studijní programy, které my nabízíme, rozhodně poskytují dobrý základ pro všechna tato témata. Jsme mladá fakulta, ale máme okolo 500 studentů, což si myslím, že je velmi dobré. Jsme tedy schopni nabídnout světu mladé, vzdělané lidi, kteří mají nejen zápal, ale také důležité znalosti a povědomí o konkrétní problematice. V Evropě nenajdete fakultu zaměřenou na tropické zemědělství, existuje několik institutů, ale žádná fakulta. To je myslím něco, co bychom měli propagovat a co je pro lidi lákavé a zajímavé. Další skvělá věc je, že se zde setkávají studenti z nejrůznějších zemí, mnohdy rozdílné kultury a mentality, ale se stejným zájmem. Když jsem byl dítě, chtěl jsem odcestovat do tropického pralesa a točit filmy o divoké přírodě. A proto jsem šel studovat tento obor. Asi dvacet dní po promoci jsem skutečně odletěl do Nigérie. Takže myslím, že je to celé taky dost o dobrodružství, o příležitosti.

iZUN: Jako fakulta máme rozhodně skvělé mezinárodní konexe. Setkal jste se ale někdy s určitou formou předsudků či „podceňování“ naší fakulty v rámci univerzity, ze strany ostatních fakult?

Jan Banout: Troufnu si říct, že vnímání naší fakulty se v průběhu let rozhodně zlepšilo oproti době, kdy jsme třeba byli ještě institutem. Tou proměnou je zkrátka potřeba projít a zažít ji. Na druhou stranu věřím, že samozřejmě existují stále lidé, kteří si prostě pamatují, jak to bylo, a nechtějí si připustit nějaké změny. Když si to tak vezmete obecně, tak existují dokonce i lidé, kteří si ještě stále nepřipustili, že 17. listopadu roku 89 došlo k nějakým změnám, i takové lidi tady máme… Teda u nás na fakultě je nemáme (smích)! My si také neděláme nějaké iluze, že bychom měli být zásadní a nejdůležitější fakultou zemědělské univerzity v Čechách. My se vnímáme jako pracoviště, které má obrovský potenciál ve světě. Protože z celosvětového hlediska není vůbec důležité, kolik se tady u nás vypěstuje ječmene. Pro Čechy je to plodina samozřejmě důležitá, jelikož slouží k výrobě piva. Ale když nastanou problémy v produkci rýže, máme celosvětový problém. A Česká republika by rozhodně měla být schopná mít co říct i k takovým celosvětovým otázkám na mezinárodních fórech, konferencích a podobně. Není pochopitelně jednoduché pokrývat tato témata, která nemají v Čechách zrovna velkou tradici, ale s tímto účelem Katedra světového zemědělství před více než padesáti lety vznikla, neboť se postupně zjistilo, že se tady všichni stále učí o bramborách, ale svět je mnohem rozsáhlejší a komplikovanější. Takže ano, řekl bych, že postavení fakulty je o mnoho lepší než dříve, a co je také důležité, máme veškerá práva jako ostatní fakulty, v rámci akademického senátu jsme rovnocenným partnerem. A když se podíváme do médií, o naší fakultě je zvlášť v poslední době hodně slyšet, což také velmi přispívá ke zviditelnění a určité propagaci i mezi laickou veřejností.

Patrick Van Damme: Já si myslím, že se musíme postupně zviditelnit, propagovat nás, nejen dát najevo, že existujeme, ale také jasně vymezit, kdo jsme, co nabízíme, co děláme, a také ukázat, že to děláme na velmi dobré úrovni. Pokud jde třeba o množství publikovaných vědeckých článků, patříme v rámci univerzity rozhodně k nejaktivnějším. Takže časem ostatní zjistí, že máme vskutku kvalitní výzkum, což samozřejmě souvisí i s kvalitní výukou. Mnoho našich akademiků využívá ve výuce přímo své výsledky, poznatky z praxe a z terénu. Zapojujeme se do spousty mezinárodních projektů, což je myslím také něco, co nás může dost zviditelnit. Je to proces, který se postupně vyvíjí od toho roku 2013, kdy jsme se stali fakultou, a já doufám, že postupně víc a víc lidí uvidí, že rozhodně máme co nabídnout.

Autoři: Tereza Beckeová Foto: Anna Dobřemyslová
Pohledem autora

Děkuji za milý rozhovor a přeji fakultě do budoucna jen to nejlepší; mnoho úspěšných projektů i spoustu nových nadšených studentů!

nebo sdílej

Mrkni taky na tohle

14. 04. 2021 0

Připravte si propisky, jde se volit!

Číst více
22. 03. 2021 0

Dospívání ČZU

Číst více
22. 02. 2021 0

Doktorské studium: Má to smysl?

Číst více

Komentáře

Uživatel

Naši partneři

Došlo k neočekávané chybě! Načíst znovu 🗙