Rozpusťme bariéry s Asistencí o.p.s.

Co tedy vlastně znamená pojem ergoterapie? Můžeme my, jako studenti, někomu zlepšit život? Jsme toho schopní? Na všechny dotazy nám trpělivě odpovídali Bc. Eva Hrabalová a Jakub Neubert. 

Řekněte nám na úvod něco o Vaší organizaci. 

Jsme obecně prospěšná společnost, nabízíme různé služby - osobní asistenci, což je hodně zviditelněná služba, dále poradenství pro jednotlivce i pro skupiny, dobrovolnictví, podporované zaměstnávání, tranzitní program aergoterapii. Kromě služeb pořádáme i různé happeningy, kterými chceme upozornit na různé problémy, jako jsou bariéry ve veřejné dopravě nebo nedostatečná výše příspěvku na péči pro lidi se zdravotním postižením. Sídlíme v areálu Jedličkova ústavu a část organizace je na Pankráci v ulici Pujmanové, kde se nachází ergoterapie a podporované zaměstnávání. Fungujeme už 20let a v Praze v naší cílové skupině jsme jedním z největších poskytovatelů osobní asistence.

iZUN: Na jakou věkovou

Lidé od 16 do 64 let s tělesnými či kombinovaným postižením.

Kdyby se člověk chtěl přidat do Vaší organizace, co pro to musí udělat? 

Kontaktovat nás - telefonicky nebo e-mailem ☺ Jsou dvě cesty, kterými se člověk může vydat, buď být osobním asistentem a mít to jako fajn práci/brigádu, nebo být dobrovolníkem a svůj volný čas využít k pomoci druhým.

Jsou nějaké požadavky, aby člověk mohl dělat osobního asistenta?

Musí mít alespoň 18let, ukončené středoškolské vzdělání s maturitou, čistý trestní rejstřík a dobrý zdravotní stav. Následně projde úvodním pohovorem, a pak proškolením od našeho instruktora osobní asistence.

Pokud se k Vám přihlásí student jako dobrovolník/osobním asistent, co je obsahem jeho práce?  

Osobní asistent podporuje klienta v aktivním zapojením do života :-) V oblastech školních, pracovních i volnočasových. Velmi často se jedná o doprovody, k lékaři, na úřady, nákupy nebo pomoc v domácnosti. Patří k tomu i pomoc s běžnými činnostmi jako dopomoc u jídla, pití, oblékání, hygiena...Dobrovolníci se věnují s klienty především volnočasovým aktivitám. Jedná se hlavně o doprovody a účast na různých kulturních akcí - divadla, koncerty, výlety, zájmové kluby a podobně. S tím samozřejmě souvisí i individuální pomoc, co klient v tu danou chvíli potřebuje, například příprava do školy :-) Je to různé.

iZUN: Když bych se chtěl/a stát dobrovolníkem

Je to časově velice flexibilní. Vždy se píší koordinátorce dobrovolníků maily s časovými možnostmi na týden dopředu, ta to pak rozdělí, a další týden to může být úplně jinak.

iZUN: Má člověk přiděleného klienta nebo se klienti střídají?

Ne, střídají se.

iZUN: Zmiňovali jste, že jedním z Vašich cílů je mít Prahu bezbariérovou, co považujete za svůj největší úspěch?

Za největší úspěch určitě považujeme to, že se konečně ukotvila koncepce magistrátu města Prahy, že do roku 2025 bude celá Praha bezbariérová. Původně žádná koncepce nebyla a úpravy pro bezbariérovost byly spíše náhodné, třeba jednou za 6let jeden výtah.  Nyní už jsou úpravy pravidelné, jako poslední byl zpřístupněn Můstek, předtím stanice metra Anděl nebo I.P. Pavlova, což jsou takové významné přestupní uzly. V současné době bojujeme i za navýšení příspěvku na péči, to je teď asi náš největší cíl.

iZUN:

iZUN: Co se týče možnosti přesunu a bezbariérovosti Prahy, co je takový největší problém?

Já myslím, že největší problém, paradoxně, je mezera mezi nástupištěm a vozem metra. To se teď pilotně zkouší řešit na Andělu pomocí proužku tvrzeného plastu, který ale zacelí mezeru a vstup/výstup do/z metra je plynulejší. Vzorem v bezbariérovosti je pro nás Vídeň, kde je tento problém řešen právě pomocí plošinek, které ale nejsou po celé délce nástupiště, ale jen u prvních a posledních dveří metra. Problém ale nemají jen vozíčkáři, ale také maminky s kočárky, malé děti, senioři, případně i lidé s dočasným hendikepem, například se zlomenou nohou a tím pádem s berlemi.

iZUN: Když se vrátíme k Vídni, jak je na tom ČR ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi?

Tak kromě Vídně jsou na tom lépe všechny země na západ od nás, a také na sever od nás. Skandinávské země jsou na tom velice dobře, kde se automaticky počítá s bezbariérovostí úplně všude.

iZUN: Při cestování po Praze, jak vás vnímají ostatní cestující? Uvolňují Vám pro Vás vyhrazené prostory, chtějí Vám pomoci, nebo dělají, že Vás nevidí?

Já myslím, že se situace čím dál více zlepšuje. Roste informovanost lidí a s tím i ochota pomoci. Problémem je to, že lidé nevědí, jak pomoci, bojí se lidi oslovit, aby se jich náhodou nedotkli a nejjednodušší je se tvářit, že dotyčného nevidím. Z pohledu asistenta, je potřeba ostatní cestující probudit, oslovit je a zaktivovat, aby nás přednostně pustili do MHD případně nám uvolnili místo, i přesto, že máme přednost.

iZUN: Zmínili jste, že nabízíte ergoterapii. Co to je a čím se zabývá?

iZUN:

iZUN: Je ergoterapie věkově omezená z hlediska klientů?

Ne, není. Ergoterapii může být indikována u novorozence i u seniora :-)

iZUN: Je práce ergoterapeuta náročná, z hlediska psychické a fyzickou stránky?

Myslím, že o nic víc, než ostatních pomahajících profesí jako třeba práce sociálních pracovníků, zdravotních sester nebo třeba fyzioterapeutů. Hodně záleží na tom, s jakou věkovou skupinou pracujete. Asi to není práce úplně pro každého. Práce ergoterapeuta je hodně kreativní, protože každý člověk má jiné potřeby a jiné možnosti, takže ke každému musíte mít individuální přístup a vymýšlet způsoby terapie pro něj na míru. Určitě to není cvičení, kdy jedete cviky podle knížky a děláte pokaždé to samé.

iZUN: Můžete nám říci nějaké informace o současném projektu „Jedeme v tom s vámi“?

Projekt spočívá v tom, že dvojice si od nás vypůjčí vozík a snaží se skrze všechny nástrahy Prahy dostat z bodu A do bodu B. Tento projekt podporuje změny v odstraňování bariér a dostupnosti služby osobní asistence. Pravidelně jezdí studenti prvních ročníků oboru speciální pedagogiky, kteří to mají jako praxi. Tento projekt trvá od roku 2007 získali jsme za něj mezinárodní ocenění Sozial Marie a ERSTE Award for Social Integration. chcete-li se do projektu zapojit, kontaktujte nás na mailu erik.cipera@asistence.org.

iZUN: Na jakou akci byste rádi pozvali naše čtenáře?

26. května se pořádájí dvě akce: „Chodíme s Asistencí“, což je zhruba 7km dlouhá procházka Prahou s různými stanovišti, kde si zájemci budou moci vyzkoušet simulaci různých druhů postižení. Zakončena bude na Střeleckém ostrově, kde bude probíhat benefiční festival ,„Děkujeme, pokračujeme“ s bohatým kulturním programem s přátelským vstupným jen za100 Kč. Určitě přijďte:-)

iZUN:

iZUN: Ještě pro Vás máme naši tradiční otázku na závěr, jaký je Váš názor na klecový chov drůbeže? 

Asistent: Já bych to nechal běhat venku, ale to bohužel nemá nic společného s moderním pohledem na svět.Jakub: Já bych to také nechal běhat venku, a pokud si můžu vybrat, kupuju si produkty z bio chovu. Taky bych nebyl úplně šťastný, kdyby mě zavřeli do klece a chtěli po mně nějaký výkon.Ergoterapeutka: Já se tomu úplně vyhýbám, jsem vegan a je to trochu i z tohoto důvodu, byla bych nejradši, kdyby se do klecí vůbec nezavíraly.

Moc Vám děkujeme za rozhovor, je něco, co byste rádi na závěr vzkázali našim čtenářům?

Pojďte asistovat!! ☺

Rádi bychom z tohoto místa poděkovali Katedře obecné zootechniky a etologie, bez níž by tento rozhovor nemohl vzniknout.