Seznamte se s Annou Burianovou: finalistkou č. 5 Miss Agro 2025

Jméno: Anna Burianová

Fakulta: FAPPZ

Studijní program: Chov koní, 3. ročník

Věk: 22 let

iZUN: Proč jsi se přihlásila do Miss Agro 2025?

Anna Burianová: Přihlásila jsem se proto, že mě k tomu vybízeli moji kamarádi. Když jsme
slavili na podzim mé narozeniny a byli jsme pít v klubu C, tak po pár pivech a panácích nějak říkali: „Ty jo Ančo, ty by ses měla přihlásit a my tě podpoříme.“ Přihlásila jsem se ale sama.

iZUN: Máš v životě nějaký vzor nebo ideál?

Anna Burianová: Donedávna jím byla moje mamka, což se trošku mění, ale určitě mým
vzorem jsou lidi, kteří, i když jsou v těžké situaci, to zvládají a jdou pořád dál a nesemele je to.

iZUN: Co bylo tvým snem, když jsi byla malá? Měla jsi nějaké vysněné povolání?

Anna Burianová: Když jsem byla malá, tak jsem si přála být veterinářkou. Což svým způsobem stále po této cestě jdu. Trošku se to časově prodloužilo, ale pracuji na tom.

iZUN: Takže se chceš starat o zvířata a pomáhat jim?

Anna Burianová: Vlastně se profesně specializovat na medicínu koní, ale jestli je někde v zahraničí nějaká klinika, to vůbec nevím. Přece jenom je to 6 let studia, takže dlouhá cesta
přede mnou. (smích)

iZUN: Jaké máš plány po škole?

Anna Burianová: Po škole rozhodně pracovat víc než teď. Dovzdělávat se samozřejmě, jak
to půjde v rámci těch profesí a v rámci koní, případně veterinárního vzdělání, či různých kurzů. Určitě ale začít pořádně pracovat na full time bez statusu studenta.

iZUN: Jaké máš koníčky?

Anna Burianová: Donedávna jsme měli vlastní stáje, které jsem managovala. (vedla, řídila pozn. red.) Měla jsem na práci svoje čtyři koně, ale to se z rodinných důvodů změnilo, takže teďka se věnuju hlavně trenérské licenci. Mám svěřence, které trénuji a hodně pracuji, takže moje koníčky se spíš smrskly do práce, ale jak práce, tak všechny věci, co musím dělat, mě naštěstí baví.

iZUN: Máš nějaký guilty pleasure? (neřest, hříšné potěšení, pozn. red.)

Anna Burianová: Mám ráda sladký. Třeba si večer vzít do postele misku zmrzliny.

iZUN: Z čeho máš největší strach?

Anna Burianová: Asi mám strach z toho, že nezvládnu cíle, které jsem si sama stanovila,
protože to pak budu považovat za nějaké osobní selhání. Na jednu stranu tuším, že některé ty věci se mi musí nepovést, abych věděla, kde mám strop svých možností, ale na druhou stranu se mi donedávna dařilo všechno, co jsem si usmyslela. Miss Agro top desítka, všechno prostě jde, ale takhle to prostě nefunguje.

iZUN: Prozradíš na sebe něco, co by do tebe v okolí nikdo neřekl?

Anna Burianová: Moje okolí mě dost zná, takže ví, že jsem hodně střelená. Nejvíce asi mojí momentální práci. Pracuji v Hot Peppers. (pražský noční klub, pozn. red.) To ještě moc lidí neví. Jedna skupina lidí říká, že je to hustý, druhá skupina mě za to odsuzuje. Oni ale vůbec neví důvod, proč jsem tam šla pracovat. Díky tomu jsem schopná studovat a ta práce mě i baví. Dělám tam jenom na pozici hostesky, takže přebírám lidem věci, dávám bundy do šatny a říkám jim, kde jsou záchody.

iZUN: Tak když to dobře platí, tak proč ne?

Anna Burianová: Že jo? Takhle placenou práci jsem ještě nezažila. Je to vlastně skoro
dvojnásobný plat než bere normální pracující člověk.

iZUN: Máš na sobě něco, co bys chtěla změnit? Ať už psychicky nebo fyzicky.

Anna Burianová: Po fyzické stránce asi zase začít víc cvičit, teď trošku nebyl čas. Jsem ráda
ve sportovní kondici a teď jak míň jezdím tak je to znát a svalová hmota ubývá. Psychicky bych asi na sebe nechtěla tak tlačit. Zbytečně na sebe tlačím, hrozně si nakládám a pak se třeba divím, že to někdy nezvládám, ale možná tím něco zalepuju. Mám potřebu neustále něco dělat.

iZUN: Co je tvůj dosavadní největší úspěch?

Anna Burianová: Asi to, že jsem se odstěhovala a osamostatnila jsem se.

iZUN: Nějaké osobní důvody?

Anna Burianová: Osobní důvody taky, ale co si budeme povídat, už nejsme zase všichni tak mladí a je fajn začít všechno dělat sám na své triko a trošku přijmout i ta rizika toho, když vám nikdo nepomůže. Člověk potom přemýšlí trošku jinak, že opravdu musí ten měsíc zaplatit nájem a je to taková trošku víc realita, když vám to sundá růžový brýle toho, když bydlíte doma.

iZUN: Říká se, že co zaseješ, to sklidíš, jakou sklizeň kreditů očekáváš na konci semestru?

Anna Burianová: Na konci semestru snad úspěšné státnice a titul bakalář. Je to poprvé po třech letech, co jsem školu musela odsouvat trošku stranou, ale věřím, že i přesto to dopadne. Trošku to nestíhám, to nebudu lhát, vedoucí bakalářky by potvrdila – děkuji mimochodem za podporu. (smích) Ale zvládne se to, vždycky se to všechno nějak slepí.

iZUN: A poslední otázka. Kdybys byla zvíře, které bys byla a proč?

Anna Burianová: Rozhodně svým koněm, protože naše koně vždycky měli dvakrát ročně
ošetření, fyzioterapii, každý rok kontrolu zubů, neustále nějaké procedury, takže opravdu sportovci. Za jeden den pracovali hodinu denně a pak 23 hodin odpočívali nebo byli ve výběhu. Opravdu bezstarostný režim. (smích)