Každodenní struggles v životě zahradníka na ČZU

Práce je to nepopsatelná, ale popíšu ji. Za celý život, kdy jsem vystřídal několik brigád, začínaje zednictvím, instalatérstvím, pracovníkem v KFC, pokračujíce spoustou dalších podřadných prací, je zahradnictví snad to nejlepší. Každý den na čerstvém vzduchu, v areálu plném přátel, kteří s vámi poklábosí, v lepším případě přinesou kafe. Ale hlavně je vidět výsledek vaší práce a po každé uříznuté větvičce je náš areál zas o něco krásnější. A jen tak mimochodem, jezdíme v golfových vozíčcích, záviďte.

Ovšem práce zahradníka v sobě skrývá spoustu nešvarů a nepěkných věcí. Kort na půdě univerzity, protože jste neustále na očích, a jak jsem zmínil, potkáte miliony lidí, procházejících kolem. Pokusím se vám teď nastínit, jaké nejčastější typy lidí potkáváme.

• Kamarádi

Už z dálky se smějí a ukazují na vás, protože je hrozná sranda, že hrabete listí. Přijdou blíž, pokouří cigaretku, utrousí pár vět, vezmou do ruky nůžky a začnou střihat. Ustřihnou 3 větve, úplně blbě, a ihned začnou básnit, jak by je tahle práce bavila a zda-li máme ještě nějaké volné místo. Nemáme a zkus si ty větve stříhat celej den, hergot. Pak budeš jinak zpívat.

• Důchodci

Většinou děláme se sluchátky, protože s hudbou v uších roste aktivita v práci. Ovšem když k vám přijde stařík a půl hodiny na vás kouká a něco žblebtá, nevíte, jestli mluví na vás, nebo jestli je jen schizofrenik a povídá si se svým druhým já. Když už sundám sluchátka, přijde a začne poučovat, že on to dělá naprosto jinak, že takhle je to úplně na nic. Můj názor je takový, že by každý občan nad 60 let měl být automaticky uznáván jako odborník na arboristiku. Vlastně odborník na všechno.

• Pejskaři

Pejsky mám rád, ale co je moc, to je moc. Představte si situaci, kdy perfektně vystříháte a vyplejete záhon a najednou přiběhne labrador, hodí vám do záhonu obří kokýno, jeho panička se na vás přitrouble usměje a společně odejdou za roh. MILUJU!

• Čórky

Divili byste se, kolik se po areálu potuluje pochybných individuí. Za ten rok, co pracuji jako zahradník, mě to donutilo naučit se nevěřit vůbec nikomu. Ani sobě. Každý je potenciální lupič. Chápu, že si chce člověk trochu přivydělat, ale my z toho pak máme problémy. Když je náčiní dražší, musíme volat benga a ty nejsou zrovna příjemní. Zvlášť, když přijíždí a vy začnete utíkat. Instinkt, znáte to. 

• Ignoranti

Jedete si takhle pěkně s vozíčkem a najednou dojedete k zástupu lidí. Oni vás vidí, ale myslíte si, že vám uhnout? Hah, nikdy. Nejvíc miluju týpky, který jdou, slyší za sebou naši káru, otočí se, usmějí se a své tempo ještě zpomalí. Abych pravdu řekl, už mě párkrát napadlo, že bych přejel pár lidí, ale pak jsem si vzpomněl na to, že bych v base byl poměrně snadný cíl a mýdlo bych sbíral tak 3x denně. 

Další nepříjemnou věcí může být počasí. Jelikož pracujeme při studiu, úplně si nemůžeme vybírat dny, kdy půjdeme do práce. Zkrátka – nemáme školu, jdeme do práce. Když se tedy zrovna nevylejeme na JIHu tak moc, že nepřijdeme vůbec. No a počasí je takový bonus. Bude hezky? Bude pršet? Odfoukne mě to i s autíčkem? Kdo ví. 

Ideální jsou jarní dny, kdy je ráno 10 stupňů pod nulou a okolo oběda je plus 20. To vyřešíte jen tak, že si s sebou do práce vezmete celou skříňku s pracovním oblečením a převlíkáte se podle situace. Co ale nevyřešíte, jsou dny letní. Protože když je 40 nad nulou, už nemáte co sundávat. Pot z vás teče jako z vola a ideálně se na vás nalepí veškerý bordel, který odstříháte. A vybírat tu špínu z chlupů na hrudi není žádný šlágr. Naopak zima nás v produktivitě mnohonásobně podpoří. Když pracujete, je vám teplo. Když si dáte pauzičku na kávu, ruce vám začnou přimrzat ke kelímku, takže raději pracujete pořád. Až do naprostého vyčerpání a následného odpadnutí. 

Být zahradníkem také nabízí spoustu příležitostí vaší objevitelské stránce. V keřích, které se dlouhá léta nestříhaly, můžete nalézt spoustu pokladů. Kdybychom sbírali lahváče, už bychom si za to mohli koupit nějakou pěknou věc v řádech stovek korun. Jednou nám nějaký týpek poradil, že máme chodit na pátou hodinu ranní před JIH a sesbírat půllitry, které opilci zapomněli venku. Každý půllitr pak vrátíte za dvacku a máte na cigára. Nebo na bedny. 

Najdete ale i spoustu bizarních věcí. Jednou jsme stříhali křoví u východu z areálu a našli jsme místečko, kam zřejmě nějaký frajer chodil upravovat křoví nějaké slečně. Na šířce dvou metrů jsme našli tolik použitých prezervativů, že jsem ani nevěřil svým očím. Posuďte sami. 

Práce je to také velice nebezpečná. To, že máte věčně podrápané ruce tak, jako kdyby na vás zaútočilo pár šílených koček, nepočítám. Můžete si třeba uříznout ruku motorovou pilou. Nebo se seknout sekyrkou do ruky, omylem přejet kolegu autíčkem, strčit nohu do štěpkovačky nebo spadnout z dvoumetrového žebříku do keře plného růží, se zapnutým plotostřihem. 

Myslím, že toto k vytvoření obrázku o práci zahradníka na ČZU stačí. Jak říkám, nenudíte se. Práce je to různorodá, žádný stereotyp. Nikdy nevíte, co vás právě dnes potká. Takže až někdy uvidíte, že za vámi jede golfové vozítko, uhněte prosím.

TIP pro pány: v provozním zahradnictví za skleníky dělají naše holky prvotřídní kytice za pár kaček. Takže až se místo randíčka radši půjdete zkropit s kamarády, tato květina poslouží jako adekvátní omluva.