Jak vypadala redakční porada dříve a teď?

Kdysi dávno, to se psal rok 2019, vypadala redakční porada následovně. Kolem šesté večerní jsme se sešli na kanclu v podzemí koleje C, kde tehdy ještě bývalo akvárko s neonkami, šéfredaktor Martin otevřel víno a zápis o poradě (přesně v tomto pořadí), někdy jsme ještě objednali pizzu, abychom se pak mohli dohadovat, kdo ji půjde ven převzít, a začaly se vymýšlet náměty. A že to bývalo daleko snazší než teď. Jeden ze tří vydávacích dnů v týdnu zpravidla spolkl report z nějaké té akcičky, druhý upoutávka na nějakou další akcičku no a nápad na ten třetí vznikl buď spontánně dalším průběhem porady, zpravidla končící na JIHu kolem druhé ranní, nebo přímo na dané akci, jako třeba Typy holek na kruháči.

Jenže. Tyhle pohodové časy jsou pryč a my, v podstatě rok zavření, jsme přišli o spoustu inspirací. Už rok nikdo z nás nezvracel na chodník před Céčkem, o balení holek na Kruháči ani nemluvě. Jasně, taky už se rok žádnému lesákovi nepodařilo přepít celou naší redakci levačkou, ale to není úplně útěcha.    

Nicméně porady držíme dál. Každé pondělí od sedmi, i kdyby nám pod rukou vakcinaci nabídli (jakože nenabídli, my jsme fér), zapínají redaktoři Google Meet, Martin otevře v následujícím pořadí zápis a Braníka (tak to dopadá, když vinař nakupuje pivo) a radíme se. Většinou Martin servíruje otázkou: „Tak kdo má nápad?“ Následuje chvíle ticha, během které členové redakce s výrazem someliérů nejlepších michelinských restaurací zkoumají obsah svých sklenic v naději, že Martin, který se se svým desetikorunovým pitivem nemá co tvářit, nadhodí nějaké to téma sám.  

Ten však, jelikož už je půl roku naprosto pohlcen svojí laboratoří na pěstování salátu ve vesmíru, navazuje skoro až vzrušeným monologem shrnutelným do věty: “Saláty rostou.“ To pochopitelně stočí debatu k otázkám, kdy už tam začne pěstovat nějaké zajímavější, exotičtější a žádanější rostliny z Jamajky. Toto téma nám většinou vydrží dostatečně dlouho na to, abychom si museli dolít a začneme se místo článků bavit o budoucnosti redakce. Přeci jen, doba jde dopředu a my chceme být moderní. Už několik měsíců proto laškujeme s myšlenkou založit redakční profil na OnlyFans, protože chod redakce se nezasponzoruje sám. Zpravidla ta myšlenka ztroskotá ve chvíli, kdy se podíváme na ta masivní čísla ve statistikách čtenosti.

Takže z debat o budoucnosti se plynule přesouváme ke vzpomínkám na minulost. Jsme devadesátkové ročníky, takže si pamatujeme a nadšeně vzpomínáme na legendární časy Bravíčka, tlačítkových Nokií modelu „Cihla“, Simíky a kapely jako Sum 41 a The Offspring. Proto vznikají články jako Puberta tenkrát a dnes či Sladké dětství devadesátkových dětí. Občas pomůže alma mater, to pak píšeme O doktorátu, Zkouškovém online nebo Hejt na diplomkudíly 1-17. Občas se také naskytne téma, které se nedá vynechat, jako třeba Jak vypadá Ježíšek nebo Nástup Clubhousu. Celkem dost vás bavil i Demotivační článek, Porovnání ČZU a Bradavic no a samozřejmě článek Co všechno má študák zadarmo.

Jak vidno, ono to nakonec vždycky klapne. Nicméně články vymyslet, napsat a Vám, vážení čtenáři, dodat, je vlastně jen částečná motivace k našim online poradám. Ta podstatnější, ta, díky které nás od psaní neodradí články, které se nepovedou a nikdo je nečte, je jednoduše fakt, že se máme rádi. Je to něco, co nás po celý tenhle za*raný rok drželo při rozumu, protože ať jsme se potáceli v čemkoliv, věděli jsme, že v pondělí v sedm se nám na displeji objeví miniatury kamarádů. A protože jsme si na samém začátku řekli, že pokud tím psaním zlepšíme náladu třeba i jen pár čtenářům, stojí to v téhle době za to.