„A kolik to jede?“ aneb rozhovor z garáže CULS Prague Formula Racing

04. 04. 2022 0 1 Sport Zpět na Úvod
Úvodní fotka
Poslední dobou se nám v redakci zalíbilo podnikat reportáže po tajemstvích a chloubách ČZU. Těsně před svátky jsme se vypravili na Technickou fakultu, přímo do garáže univerzitního formulového týmu CULS Prague Formula Racing.

Zcela nepodstatným a vlastně jediným zádrhelem bylo, že v našem redaktorském týmu se to "petrol heady" zrovna nehemží. Ale jelikož si umíme udělat přípravu, máme nadšení a jeden redaktor dokonce viděl všechny díly Drive to Survive, vypravili jsme k formulistům dva redaktory a dva fotografy. A dopadlo to přesně podle představ. V rozhovoru jsme pro vás zjistili spoustu zajímavostí a formuli jsme nafotili ze všech stran. Za tým nám na otázky odpovídal sám team leader Daniel Bartoš, student inovativního podnikání na Provozně ekonomické fakultě.

 

iZUN: Kolik máte lidí v týmu?

Daniel Bartoš:  Teď 25-30, nabrali jsme dost nováčků, skalní jádro tvoří asi deset členů z minulých let. Ale máme hodně šikovné nováčky a rychle se chytají. Je lepší, když se teď můžeme vídat. Loni jsme se scházeli online a nebylo to ono.

iZUN: Jaké jsou požadavky na členy, musí mít status studenta? 

Daniel Bartoš: Všichni v projektu Formula Student musí být studenty vysokých škol, ale klidně z různých univerzit. Máme pár externistů, hlavně piloty a jednoho kluka z marketingu. Stává se, že student jedné vysoké školy je členem týmu jiné školy.

iZUN: V čem se Formula Student liší od klasických závodů, které známe z televize a z Drive to Survive?

Daniel Bartoš: Je to hodně složitý komplex několika věcí. To, že formule jede, je jen třešnička na dortu. Celé to začíná už sháněním financí. Hledají se způsoby, jak na sebe může formule sama vydělávat, a musíme plnit marketingové požadavky sponzorů. Naším hlavním produktem je vlastně prodej marketingu, z toho máme také zisk. Závody se pak skládají z marketingových (business) disciplín a výrobně inženýrských.

iZUN: Co si máme představit pod marketingovou disciplínou?

Daniel Bartoš: Prvně děláme kompletní business plán. Loni jsme představili plán na přestavbu formule na závodní simulátor, letošní plán zatím prozradit nemůžeme. Musí k tomu proběhnout prezentace s kalkulací, jak předpokládáme, že to bude fungovat. Probíhá formou elevator pitch (pětiminutová prezentace, která musí zaujmout potenciální investory). Další je Cost report. Jednotlivé dílky formule se musí nacenit, včetně práce, do posledního šroubku. Jelikož jsme dobrovolníci, hlavně cena práce se špatně odhaduje. Poslední je Design report. Odevzdává se dokumentace k autu, proč jsme vybrali právě to a to řešení. Za tím stojí kluci z vývoje. Důvody ke změně musí být vždy podloženy simulacemi nebo výpočty. V téhle sezoně se to všechno konalo online a v rámci marketingu padaly otázky, jak si poradíme během corona krize, což jsme díky nápadu závodního simulátoru docela zvládli. 

iZUN: A vlastní závody na okruzích probíhají jak?

Daniel Bartoš: Přijede se na závody a jako první probíhají přejímky aut. Jde o bezpečnostní prohlídky (cca 3 hodiny +). Sundají ti z auta třeba kolo a pokud se jim tam něco nezdá, tak ti můžou říct, že to musíš předělat. Naposledy jsme kvůli takovému předělávání málem nestihli samotné závody. Další bezpečnostní zkouška je break test, tedy za jakou vzdálenost auto dobrzdí a doklouže. Musí se přitom zablokovat všechny brzdy najednou. Potom se dělá noise test. Tady se můžeme pyšnit příjemným zvukem na rozdíl od ostatních, kteří ho mají dle mého až moc agresivní. Následuje test v náklonu. Auto se nahne na plošině do určitého úhlu a musí mít správně těžiště, aby nepřepadlo, netekla kapalina a tak dále. Piloti mají vlastní přejímku z úniku z auta. Do určitého času musí opustit auto, včetně odpoutání, vypnutí elektriky, sundání volantu, a oběma nohama stát mimo vůz. Když jednou z těchto přejímek neprojdeš, tak prostě nemůžeš na trať.

iZUN: A co traťové disciplíny?

Daniel Bartoš: Jezdí se jich několik. Skid Pad, to je vlastně ježdění osmiček ohraničených kužely, kde pilot předvádí obratnost auta. Dále Akcelerace, což je sprint na určitou vzdálenost. Autocross je vlastně sprint na dráze z kuželek s různými překážkami, jako jsou třeba šikany. Poslední a královská disciplína je Endurance. Je to závod na 22 kilometrů na okruhu, kde se v půlce mění řidiči. Endurance jede několik formulí najednou, většinou tak 3, přičemž na trati jsou předjížděcí úseky. Pokud jedna formule dojede tu před sebou, rozhodčí tu první zastaví v jednom z určených míst vlajkou a nechají tu rychlejší předjet. Tuhle disciplínu týmy často vůbec nedokončí kvůli technice, ale my zatím vždy dojeli. Je to naše výhoda. Měří se třeba i spotřeba a dojet je úspěch sám o sobě. Všechny disciplíny, marketing, přejímka a jízdy, se pak hodnotí dohromady jako celek.

iZUN: Nabízí účast v tomhle projektu kariérní příležitosti?

Daniel Bartoš: Určitě. Rozhodčí na závodech jsou třeba ze Škodovky a vrací se na závody s tím, že se vždy může objevit pracovní příležitost pro studenty. Obecně všem zúčastněným jde o bezpečnost a záleží jim na těchto projektech, proto rádi poradí, popovídají si o jízdě, vývoji a tak. Člověk si tím tvoří i cenné kontakty. Když se tým umístí dobře, většinou někdo dostane možnost stáže i v nějaké zajímavé společnosti firem z Itálie, Německa, Polska, Česka, napříč obory. V Itálii se nám dokonce stalo, že za naším pilotem po vydařeném závodě přišel člověk z Lamborghini.

iZUN: Dá se v disciplínách taktizovat, pokud víte, že v některých jste lepší?

Daniel Bartoš: Můžeš to postavit na těch rychlostních disciplínách, ale jde hlavně o pohled sponzorů. Vždy vypadá líp, když zvládneš odjet všechno, než když jsi v něčem nejlepší, a pak nedojedeš Endurance, protože auto má rychlost, ale ne výdrž. V příští sezóně chceme hodně vsadit na piloty. Loni jsme měli problém s nedostatkem kvůli covidu a dalším potížím, takže se povedlo, že jsem jednou pilotoval i já (TL formule). Letos máme v týmu 3 motokárové závodníky. Piloti budou mít v budoucnu od KTV zajištěné kruhové tréninky, aby byli ve formě. Formule totiž nemá žádný posilovač, takže Endurance na 22 kiláků je pro ně dost náročná. Pilot musí mít i rozumnou váhu a výšku. Je třeba se do formule vejít a nezatížit ji tak, že by byla nedostatečná výška podvozku při přejímce. 

iZUN: Je formule jednoduchá na ovládání na rozdíl od normální formule, která má na volantu tisíc hejblat?

Daniel Bartoš: Naprosto. Máme pádla, brzdu, plyn a spojkový pedál. Dřív jsme měli taky ruční spojku a normálně pákové řazení. Žádné speciální módy si sám pilot nenastavuje, vše se dělá přímo na autě už před závodem. Hodně si kluci piloti říkají, jak chtějí nafouknout gumy nebo tak, ale to spíš ti zkušenější z motokár. Nováčci to většinou neřeší, ale postupem času si taky začnou všímat.

iZUN: Umí piloti sami seřídit auto?

Daniel Bartoš: U nás většinou ano, ale pojí se s tím jeden dlouhodobější problém. Pilot by měl mít k formuli určitý vztah, aby mu na ní záleželo, což se děje, když občas přiloží ruku k dílu a na autě sám trochu mákne. Ale v závodním světě by mělo být pilotovi auto jedno. Měl by mít v hlavě jen touhu po nejlepším výsledku a jet na krev, což si ve studentské formuli nemůžeme dovolit. Vždycky může nastat nějaký problém, nějaká závada. Staví to studenti a mělo by se k tomu taky tak přistupovat. Je důležitá pokora, aby se ani pilotovi, ani formuli nic nestalo.

iZUN: Do jakých rychlostí dokážete formuli na trati dostat?

Daniel Bartoš: Tak v první řadě je to omezené omezovačem, ale dostaneme ji na akceleraci k té stovce, na Endurance okolo 70 km/h. Nejde až tak o maximálku, jako o rychlé výjezdy ze zatáček a trakci.

iZUN: A teoreticky by jela jak rychle? (při odpovědi se Dan začal zasněně culit)

Daniel Bartoš: To jsme neměřili, takže nad tím neradi polemizujeme. Navíc kdybychom do toho šli, nevydržela by to aerodynamika. Tahle formule není stavěná na příliš vysoké rychlosti, rám by se taky mohl zkroutit, ale motorově by to rozhodně zvládlo víc. Je to motor z motorky s 20mm restriktorem.

iZUN: Kolik součástek si vyrábíte sami a kolik si musíte kupovat?

Daniel Bartoš: Tak na počet vám to neřeknu, ale poměrově si zhruba 85 % děláme sami. A co si sami nevyrábíme, si stejně navrhneme a necháme si to vyrobit přímo pro nás. Hlavně brzdové kotouče, těhlice a rám, který se musí odborně svařit. Motor si děláme u motoráře a letos je hodně upravený. Byl úplně rozebraný a rozhodně mu to prospělo. Troufám si říct, že výkonem jsme na tom o dost lépe než ostatní týmy. Občas je to až risk, protože jako zadokolka má tendence se přetáčet. Oproti staré formuli je to rozhodně posun i podle slov pilota, který měl možnost vyzkoušet obě verze motoru.

iZUN: Jak často stavíte novou formuli? A recyklujete díly ze staré?

Daniel Bartoš: Děláme to tak, že jeden rok postavíme formuli úplně novou a na druhou sezónu děláme facelift. Musí být upravená, nesmí to být stejné auto. Je to zakotvené i v pravidlech. Úpravy děláme podle analýzy sezóny, co bylo dobré, co naopak je třeba zlepšit, a začne se pracovat na změnách. Teď budeme dělat ten facelift, takže určitě budeme měnit rám. Měli jsme tam potíže, že byl špatně navržený, na to se určitě zaměříme. Taky aerodynamiku plánujeme předělat. S každým takovým vylepšením se formule lépe řídí, i když na závodní časy to moc vliv nemá.

iZUN: Kolik stihnete za rok závodů?

Daniel Bartoš: Většinou tři. Hodně si vybíráme. Určitě ČR, Itálie a rádi bychom vyrazili do Chorvatska. Pro víc závodů bychom museli sehnat investory navíc, ale s naším rozpočtem jsou tři maximum. Měli jsme zálusk i na neoficiální závod, ale nakonec jsme se rozhodli pro to Chorvatsko.

iZUN: Proženete občas formuli na velkém okruhu sami?

Daniel Bartoš: Formule by měla vždy jezdit jen v rámci stanovených pravidel, takže jen tak se s ní projet ani nemůžeme. Ale v rámci testování je samozřejmě nutné zjistit, jak se formule chová i za jízdy, pak je v pořádku sestavit si trať z kuželek a zkoumat, zda vše funguje, jak má. Rádi také formuli ukážeme tady na univerzitě, jako v případě každoročního Dne s formulí, ale i pro nás už je to taková hraniční akce, abychom s ní zbytečně nic neprovedli. Je pro nás těžké vytvořit i promo materiály, protože pravidla například zakazují, aby před formulí jelo jiné auto, které by za jízdy natáčelo, ale už máme další nápady, jak na to.

iZUN: V čem spočívá vaše spolupráce s univerzitou, jaké vám poskytuje zdroje?

Daniel Bartoš: Tak v první řadě nám poskytuje studenty, ačkoliv nábor si vedeme sami. Dále prostory, máme k dispozici dílnu a kancelář. Vyčleňuje pro nás i nějaké finanční zdroje. Určitě důležitá je pro nás spolupráce s učiteli, kteří nám vždy rádi poradí. Je tu spoustu lidí z katedry, kteří nám pomáhají ve věcech výroby, ale i administrativy. Jsme v kontaktu i s lidmi z rektorátu, hlavně s účetními a právníky kvůli smlouvám. V rámci této spolupráce také rádi děláme dobré jméno ČZU, takže máme polepy na formuli, stejně tak na našich stránkách visí logo univerzity. Zároveň tak propagujeme celou školu. S tím se pojí i snaha posledních let změnit úhel pohledu na celou Formula Student, která je zatím vnímána pouze jako projekt Technické fakulty. Do určité míry je samozřejmě velká část navázaná právě na Technickou fakultu, ale neznamená to, že nadšenec pro závodění třeba z Lesnické nebo Fakulty agrobiologie nám nemá co nabídnou, právě naopak. V rámci projektu se dá skoro všechno naučit a je důležité i celkové vedení týmu, marketingové smýšlení a také neustálé shánění dalších sponzorů. I proto jsem současným team leaderem já, přestože studuji inovativní podnikání na Provozně ekonomické fakultě. Jednou z výhod, kterou poskytuje členství v týmu formule, je ochota učitelů uznávat v rámci seminárních prací projekty o formuli, hlavně na Technické fakultě. Technici pak mohou využít svojí technickou dokumentaci k formuli jako práci pro daný předmět. Stejně tak vznikají bakalářské a diplomové práce s tématem formule. Jedná se tedy hlavně o vývoj a technickou stránku. Zpětně je to pro nás zdroj informací, ze kterého čerpáme pro budoucí vývoj. Je to spojení příjemného s užitečným.

iZUN: Kolik času projektu věnujete?

Daniel Bartoš: To záleží, jak si to kdo nastaví. Technici tu tráví hodně času a máme tu minimálně dva, kteří tu jsou skoro nonstop. Je to dané i tím, že bydlí na kolejích. Snad každý zvládáme dělat k Formuli ještě něco jiného, ale většina tu tráví třeba i 90 % svého volna. Člověk do toho musí být fakt nadšený, je to projekt časově náročný. Jsou tu i lidé, kteří hodně věcí dělají z domova, ale je to na domluvě v rámci týmu. Ideální je se tu alespoň třikrát týdně potkat. Nejde jen o práci, ale o utužování kolektivu. Mít takové kontakty se pak vyplatí i kvůli studiu. Starší členové rádi pomůžou nováčkům se školou, poskytnou materiály, znalosti. Nikdy bychom nedopustili, aby kvůli formuli členové nezvládali školu.

Velkým plus je, že investovaný čas se všem ve Formuli mnohonásobně vrátí ve zkušenostech. Využívají totiž teorii ze školy a prakticky ji aplikují v práci na formuli. O absolventy, kteří se zároveň podíleli na projektu Formule, je pak zájem. I v průběhu studia se může studentům naskytnou příležitost stáže v nějaké společnosti, která si na závodech vyhlídne úspěšné týmy a z nich šikovné členy. Obecně závody poskytují možnost získat spoustu cenných kontaktů do budoucna. Velké firmy jako Škoda nebo Valeo občas samy takové studenty vyhledávají a ty menší, které o takových projektech třeba dosud nevěděly, se o Formula Student rády dozví. Je to něco, co studenti dělají navíc, a to vždy vypadá před budoucím zaměstnavatelem dobře.  

iZUN: Jak to máte v týmu s počtem holek? Formule přeci jen působí více jako mužský koníček.

Daniel Bartoš: V rámci náboru se nám letos sice povedlo oslovit asi pět holek, ale od prvotní přednášky pro nováčky se bohužel neukázaly, takže jsme docela zklamaní. V současné době nám tak zůstaly dvě stálice v oblasti marketingu a dvě externistky, které při studiu vyšších ročníků nemají tolik času. Ale měli jsme tu dva roky slečnu z Technické fakulty, která navrhla celé aero. Pokaždé nás potěší nadšení holek i v oblasti výroby. 

iZUN: Jsou týmy, kde si slečna sedne i za volant?

Daniel Bartoš: Dost často. I třeba kvůli nižší váze. Jsou takové týmy, co mají team leaderku, která si sama na autě něco upraví, pak si do něj sedne a vyrazí na trať. Také jsme přemlouvali naši členku, ale ta se svou výškou pro změnu nedosáhne na pedály. Nehrajeme si na rozdíly. Ačkoliv jízda s formulí může být náročnější, tak slečna, která se na to fyzicky připraví a bude cvičit, na tom bude ve finále stejně jako ten chlap. Rozhodně uvítáme víc slečen nadšených do projektu Formule. 

iZUN: Považujete nějakou část týmu za nejdůležitější?

Daniel Bartoš: U nás ne. Nedá se to takhle určit. Tým máme rozdělen na marketing, management, výrobu a vývoj, ale všechno je to tak propojené, že kdyby se zhroutil jeden sektor, tak celý projekt padne. Bez marketingu bychom neměli peníze, tudíž žádný rozpočet na materiál. Bez vývoje nemáš plány pro výrobu. Bez výroby bychom neměli formuli jako takovou. A bez managementu to celé neuřídíš. Nedovedu si představit, že by jedna ze sekcí vypadla.

iZUN: Jak máte rozdělenou sezónu?

Daniel Bartoš: Závody se jezdí přes léto, končí se většinou v srpnu. Letos byla sezóna posunutá, takže se končilo až v říjnu. Na podzim děláme nábor nováčků a zároveň probíhá analýza výsledků ze závodů, na kterou navazuje vývoj nové formule. S tím se snažíme být okolo Vánoc hotoví, aby bylo dost času na samotnou výrobu. Do té doby také musíme mít zajištěné sponzory, ať už nové nebo obnovovat smlouvy s těmi stávajícími, abychom měli z čeho nakoupit materiál. V průběhu ledna a února už se přihlašuje na závody, přičemž se snažíme co nejdříve zadat externí výroby, abychom měli jistotu, že na jaře už bude formule hotová. Vždycky to chce mít dostatečnou rezervu na testování před závody. Čím dřív je vše hotovo, tím lépe. Také myslíme na starší členy, kteří mají na jaře státnice, proto se snažíme začínat co nejdříve.

iZUN: Co nového chystáte? Můžou se vám třeba ještě hlásit nováčci?

Daniel Bartoš: Nejintenzivnější období náboru už máme sice za sebou, ale rádi bychom přibírali nové členy i v průběhu roku. Je pravda, že je pak obtížnější začlenit se do rozběhnutého projektu, ale rádi všem nováčkům pomůžeme a s dostatkem nadšení pro formuli věřím, že by to zvládli i sami. Také máme v plánu zařadit častější trénink řidičů. Naší výhodou je stará, stále funkční formule FS.05, se kterou piloti budou moci jezdit, aby nevyšli ze cviku, zatímco nová formule bude ještě v procesu výroby. Do teď jsme trénovali na motokárách, ale přeci jen to není to samé, hlavně po psychické stránce.

Parametry formule pro sezónu 2021

Název: FS.06 - Razor
Motor: na míru upravený Triumph Daytona 675 Street Triple (jediný
tým v ČR s tříválcovým motorem)
Výkon: cca 100 koní (omezen povinným 20mm restriktorem na sání)
Zrychlení z 0 na 100: tým neudává, tento údaj se vzhledem k povaze soutěže neměří

P. S. Ano, na poslední fotce je v konstrukci auta skutečně plechovka od piva. Když jsme se zaujatě zeptali, co to má znamenat, bylo nám odpovězeno, že jde o "přepadovku na kapaliny". Tým totiž zjistil, že plechovka je nejlehčí, nejlevnější a technicky naprosto dostačující řešení. 

Autoři: Marie Piherová, David Eremiáš Foto: Kateřina Lebocová, Vojta Votruba
nebo sdílej

Mrkni taky na tohle

18. 03. 2022 0

Třikrát a dost. Úterní Beerliga uzavřela jednu éru.

Číst více
30. 11. 2021 0

Ohlédnutí za Suchdolskou beerligou 2021

Číst více
15. 11. 2021 0

Třetí místo na ledě a naprostá dominance na tribunách! Hokejovka 2021

Číst více

Komentáře

Uživatel

Naši partneři

Došlo k neočekávané chybě! Načíst znovu 🗙